Režie:
Tod BrowningKamera:
Karl FreundHrají:
Bela Lugosi, Helen Chandler, David Manners, Dwight Frye, Edward Van Sloan, Herbert Bunston, Carla Laemmle, Tod Browning, Anita Harder, Cornelia Thaw (více)Obsahy(1)
Hrabě Dracula na svém hradě v Karpatech děsí všechny vesničany až k smrti. Poté, co naivní realitní agent Renfield podléhá jeho vůli, vydávají se společně do Londýna, kde přes den odpočívají a v noci hledají své oběti, které by vysávali. (Bonton Home Entertainment)
Videa (1)
Recenze (227)
Dracula ve své nejklasičtější podobě. Je pravdou, že dnes už vyděsí asi málokoho, ale právě on je pilířem nejen dalším snímkům s krvesajícím hrabětem, ale celkově horroru vůbec. Ve své době, kdy do filmu vstoupil zvuk, ke všemu platil za trhák a studio Universal zachránil před krachem. Už úvodní titulky mě ohromily díky použité Čajkovskiho hudbě z Labutího jezera. Krása. Výprava a herecké obsazení naprosto skvělé, Bela Lugosi je vážně démon a se svým slavným pohledem se tu zcela jistě vyřádil. Trochu mě udivilo, že tu chybí veškeré atributy, tolik zásadní pro všechny další upíří filmy. Žádné Draculovy tesáky, ani přímé záběry na prokousávání dívčích krčků, všechno je tu pouze v náznacích. Mým nejoblíbenějším Draculou tak proto zůstává ten od Hammeru z roku 1958. ()
Úcta k charismatickému Lugosimu a vyšilujícímu Fryeovi velí nejít pod 4 hvězdy, ale vzhledem k celkové odhrkanosti, výrazným ztrátám tempa (prakticky vždy, kdy není Dracula na scéně) a přímo zoufalému finiši (tohle má jako být vyřízení vrchního ozubence?) není zbytí. Je třeba klesnout o kus níž a jít si pustit dokonalou Coppolovu verzi. Uznávám historický status, ale dnešnímu publiku řekne utahaný Dracula máloco. ()
Dracula z roku 1931 je tím typem filmu, kolem kterého se vytvoří obrovské haló a jeden pak od něj očekává něco, co ten film snad ani nemůže nabídnout. Přesto má tato klasická verze svoje kouzlo a to samozřejmě hlavně díky ústřední postavě, Bela Lugosi vypadá přesně tak, jak bych si upírského hraběte představoval. Co mi tam naopak docela zásadně chybělo, byla absolutní absence ikonických upírských tesáků. A ještě musím vyzdvihnout jednu věc- promo plakáty, tomuto já říkám umění, krása. ()
Výrazná mysterióznost Bely Lugosiho napomohla vytvořit z Draculy kultovní záležitost přetrvávající mnoho desítek let. A nutno dodat, že i značnou měrou Toda Browninga, který se nespokojil s pouhým přenesením Stokerovi předlohy, ale vnesl do přitažlivého příběhu nesmazatelnou symboliku. Pochmurnost prostředí se plně ztotožňuje s proměnlivou mimikou Lugosiho obličeje; od dobrosrdečného odevzdání až po úlisný úsměv završený palčivými záblesky uhrančivých očí. Tím se Bela Lugosi zcela oprávněně staví do pozice jednoho z nejlepších představitelů upířího hraběte. „Zemřít, být opravdu mrtev, to musí být nádherné.“ ()
Společnost Universal vydala v nedávné době celou kolekci klasických černobílých hororů ze 30. - 50. let. Prvním v řadě, bráno chronologicky, je Dracula. Ze strany Universalu šlo v tehdejší době o poněkud riskantní experiment, ale vzhledem k tomu, že posléze vznikla další a další pokračování, a následně i mnohé následující filmy s jinými monstry, vyplatilo se. Režie Draculy se ujal Tod Browning, do té doby režisér spíše romantických příběhů, v hlavní roli upířího hraběte se rázem proslavil maďarský přistěhovalec Bela Lugosi. Bram Stoker by možná v tomto filmu svého Draculu nepoznal – místo v Transylvánii se ocitáme v Maďarsku, postavy mají poněkud pozměněné role i osudy, ale to nic nemění na tom, že vznikla na svou dobu úctyhodná adaptace, plná temných příšeří, rozlehlých prostor plných pavučin a tajuplných schodišť, ale i zajímavého příběhu, kdy se Dracula přestěhuje do anglického opatství a začne se zajímat o zdejší možné oběti. Obraz – samozřejmě ve formátu 1,33:1 (4:3) – prošel digitálním vyčištěním, i když vzhledem ke stáří se zde najdou chybky. O mnoho lépe si pochutnají uši na zvuku sice v Dolby Digital 2.0, ale rovněž vyčištěném. Tento původní zvuk neobsahuje hudbu, jen dialogy a ruchy. A tak jsme hned u prvního z bonusů, a to hudební stopy (doplněné samozřejmě o ony původní ruchy a dialogy), kterou složil fenomenální minimalista Philip Glass a jeho hudba skutečně naprosto souzní s duchem filmu, a navíc zní v Dolby Digital 5.1! K filmu si můžete pustit komentář filmového historika Davida J. Skala, který nám prozradí mnohé zajímavosti o natáčení i hercích, o kulisách či kameře. Stejně tak následný více jak půlhodinový dokument představí různé zajímavosti z natáčení filmu, o hercích, o filmových i divadelních předchůdcích a následovnících tohoto filmu, a samozřejmě nemůže chybět povídání a ukázky o dalších „draculovských“ dílech. Jako třešnička na závěr je zde množství plakátů, fotografií a také trailer. ()
Galerie (79)
Zajímavosti (63)
- Velké a nákladné kulisy postavené pro scény odehrávající se na zámku v Transylvánii a opatství v Carfaxu zůstaly postavené i po skončení natáčení a byly využity v mnoha dalších filmech. (liquido26)
- Po smrti Lona Chaneyho byl jedním z prvních herců zvažovaných pro roli Drákuly Ian Keith. (liquido26)
Reklama