Dracula

Se Stokerovou knihou to sice nemá společného vůbec nic, avšak stále se jedná o výbornou a hlavně atmosférickou záležitost s perfektním Lugosim v hlavní roli. Za geniální Frankensteinovou nevěstou to maličko zaostává, přesto bych Draculu směle označil za jeden z nejlepších raných hororů studia Universal. (19.07.2009)

Já ten příběh o Drákulovi prostě nikdy moc nebaštil. Jednak mi sám o sobě nikdy nepředložil tolik hororových a děsivých momentů, kolik bych od takové látky očekával, a hlavně upíři jako filmová monstra jsou už zkrátka pasé. Jediné, co posouvá tento originál na pozici hororové klasiky, je démonický Bela Lugosi, který si transylvánského hraběte střihl s obrovskou chutí a dodal mu bezrozměrné charisma, kterému nemohl konkurovat ani úlisný Gary Oldman. Jinak technické zpracování ještě dost pokulhává, atmosféra funguje jen místy (jen když je v hledáčku kamery Lugosi) a odfláklé finále si Browning určitě za rámeček nedal. Film ale za ztrátu času zcela jistě stojí-už kvůli Lugosimu a jeho úvodnímu "I am.... Dracula", které si herec tak labužnicky vychutnal, jak se to vidí jen málokdy. 70% (13.08.2013)

Nosferatu pre mňa znie strašidelnejšie než Dracula, taktiež ten starší film mal perfektnú hudbu a bol strašidelnejší, tu naopak úplne chýbala, čiže podľa tohto by to mal byť skôr prepadák, no film nebol nudný a tiež nemal prehnanú dĺžku. Bol to obyčajný priemerný film, ktorý síce miestami napríklad nasvietením Draculovho oka vyznieval skôr smiešne, no nedá sa povedať, že by niečo pokazil. (22.07.2013)

Po opětovném zhlédnutí jsem ještě spokojenější. Ač nejlepším Draculou je pro mne Ch.Lee, tak Bela Lugosi je zkrátka kult, kterému složila poctu nejen skupina Bauhaus svoji skladbou Bela Lugosi´s Dead. Browning vzal základní dějovou linii a předložil divákovi přesně to, co by čekal. Papundeklové Karpaty, spoustu mlhy, běsné stíny, netopýry a okřídlené zvolání: ,,Slyšíte je? Děti noci! Jaká to hudba!" Ač Lugosi nemá čtyřcentimetrové tesáky, jeho oči dokážou provrtat skrz naskrz. Atmosférické, bez scénické hudby, vyprávěné především obrazem. Draculovy éterické družky, kočáry s černými koňmi, silueta hradu, rozbouřené moře a plíživá smrt. Nestárnoucí. (27.11.2017)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Stokerova stejnojmenného románu. Srovnávat film se Stokerovým textem snad ani nemá cenu, komplikovaný románový děj je zde tak brutálně redukován, že téměř nezůstal kámen na kameni. Můj údiv vyvolalo již to, kdy jsem v úvodu překvapeně zjistil, že se na Draculův hrad nevydal Jonathan Harker, ale Renfield! (A to je ještě změna, kterou považuji za celkem vtipnou zkratku původního děje). Stejně tak asi nemá cenu vysmívat se staromódnímu hereckému projevu celého ansámblu nebo předpotopním trikům (z nichž primát trapnosti pravděpodobně drží všichni ti směšně pískající netopýři, kteří vypadají jako debilní suvenýry z pouti). Co mi ovšem vadilo už notně, byla úmornost, s níž se celý ten film - navzdory své relativně krátké stopáži - nekonečně vleče. O nějakém napětí, nebo nedejbože strašidelné atmosféře, nemůže být ani řeč, celá ta letitá podívaná je spíš místy rozkročena mezi starosvětskou roztomilostí a bezděčnou směšností (místy jsem si skutečně nebyl jistý, zda nesleduji parodii). Proto nemohu jít se svým hodnocením výše - ke konci jsem si vážně už nudou zoufal. To je přece u hororu zásadně špatně. Za sebe nemám problém napsat, že tohle je klasika, která mě obloukem minula. (08.09.2014)