Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Psychologické drama, které natočil režisér Jiří Weiss v roce 1959 podle stejnojmenné divadelní hry Pavla Kohouta. Pán v taláru (Miloš Nedbal) předkládá divákům případ studentky práv Lídy Matysové (Marie Tomášová), která se zamilovala do ženatého muže doc. dr. Petra Petruse (Vladimír Ráž). Tento vztah však končí tragicky, dívčinou sebevraždou... Filmová adaptace Kohoutovy divadelní hry byla zpracována se smyslem pro vyváženost efektních formálních prostředků. Film byl uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Edinburghu v roce 1959. Na scénáři se kromě Pavla Kohouta a Jiřího Weisse podílel i Jiří Brdečka. Cenný je i zachycený přednes Sonáty pro klavír „Appassionata“ L. van Beethovena Františkem Rauchem. (Česká televize)

(více)

Recenze (38)

topi 

všechny recenze uživatele

Každým dalším filmem Jiřího Weisse se přesvědčuji o jeho neskutečném, nadčasovém a originálním projevu v tvorbě stylu, jakým svým filmům vtiskoval nezaměnitelnou tvář. Vždycky zaujme! Kamera Václava Hanuše snímá záběry z různých nevšedních úhlů a působí inovačně a nejen na svou dobu naprosto propracovaně. Promyšlený je i příběh, který vlastně začíná závěrem, aby se v retrospektivách vyprávění pohnutky hlavní hrdinky divákovi co nejvíce přiblížily a sami si tak diváci udělali úsudek o celé situaci, proč si Lída pustila plyn (žádný spoiler, to je hned úvodní scéna). Hereckou školu netřeba komentovat, to je klasa obrovská, hodně mě překvapil Svatopluk Matyáš jako potencionální ženich Lídy. První filmové roličky v rolích studentů si střihli Karla Chadimová, Zuzana Fišárková a Jiří Krampol. Víceméně depresivní hudební podklad klavírního preludia je použita Sonáta f moll - Appassionata od Ludwiga van Beethovena, která dějem tísnivě prostupuje. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

A teď soudím, neb mohu, pane Nedbale. Vlastně dosti jednoduchý příběh milostného trojúhelníku, v něm zaklinčované mladičké studentky, by mohl být celkem banální a nudný. Jenže Weiss dokázal to, co dnešní filmaři, kteří umí pracovat jen s instantními scénáři, k nimž přidají pár známých hereckých jmen, povaří na mírném ohni a rychle distribuují, nezvládnou, kdyby se na prťavé nudličky nakrájeli. Weisse jeho práce bavila, dal do ní invenci a spoustu filmařských nápadů. Jo, to byla krásná doba, kdy film byl umění! ()

Reklama

Martin741 

všechny recenze uživatele

Ako, jo, ten mylostny lichobeznik, kuzel, obdlznik ... to je jedno ... mal cosi do seba, a pribeh hovoril navyse pan v talare. len skoda ze miestami hlavne v strede to ma slabucke tempo a hodne nudy - este v 50. rokoch v CSR sa to dalo, ale ako pise fragre - dnes nikto do takychto podrobnosti proste nejde ....... zatuchlinu v case tu cititi na kilometre daleko : 50 % ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Zcela zapomenutý československý klenot vynikajícího režiséra Jiřího Weisse, psychologické drama o trpkém střetu zamilovanosti s realitou je servírováno z mnoha úhlů pohledu, očima všech zúčastněných a průvodcem výborný Miloš Nedbal v roli soudce. Moc pěkně natočeno, styl jedinečný, herci do jednoho výteční, zejména Marie Tomášová a Vladimír Ráž, bezvýhradná spokojenost. ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Zajímavě působí spletitý prostor různých chodeb, schodišť a pokojíčků a kamera, která v něm postavy jakoby šmíruje. Zvláštní, ale už podle mě méně šťastná je teatrální stylizace dialogů a hereckého projevu. Hlavní hrdinka i její partneři jsou tak chladní, až to zanudí. Ale konec je zas vyřešen dobře. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (2)

  • Scéna u mostu s M. Vášovou a V. Rážem byla točena v ateliérech. (M.B)
  • Do úvodních titulků zní úvod z Beethovenovy sonáty č. 23 „Apassionata“. Na konci filmu, kde citace z této skladby zazní znovu, však z rádia hlásí, že dozněla Beethovenova sonáta „f moll“, což je úplně jiné dílo. (HonzaBez)

Reklama

Reklama