Okupace ve 26 obrazech

Povedený pohled na jugoslávskou, lépe řečeno chorvatskou, společnost za 2. světové války. Co s lidmi udělá totalitní stát? Z někoho se ze dne na den stane štvanec, z jiného předstírající kolaborant a ti nejméně šťastní skončí s hřebíkem v hlavě. Přestože páteř filmu je komorní a spíš divák pozoruje, jak se mění charaktery (nebo jak zůstává charakter stejný, jen se přizpůsobí okolnostem), scéna v autobuse, doprovázená veselou hrou na harmoniku, podle mně do filmu patří. Přesně tohle totiž vystihuje balkánské války. Jeden den jsi bezproblémový soused, druhý den ti zapálím dům a děti nahážu do studny. Pro zájemce doporučuju najít si dokument o chorvatském koncentračním táboře pro Srby, cikány a židy "Jasenovac". (05.02.2012)

Jsou lidé kteří vám zlomí srdce a jsou i takové filmy - tohle je jeden z nich. Neměl jsem ho nikdy potkat a když, tak ne ve 14ti letech... Režisér Lordan Zafranović o hrůzné scéně v autobuse řekl že byla podložena nalezením historického dokumentu v archivu.Byly velké tlaky aby ve filmu nebyla, nebo byla méně naturalistická.Lidé při ní odcházeli z kina, byly i případy kdy omdlívali či zvraceli... (02.12.2010)

Snímek kdysi způsobil v našich kinech rozruch zobrazením brutálního násilí praktikovaného Ustašovci na svých skutečných i domnělých odpůrcích. Jízda autobusem, kde kati tu vtloukají svým obětem zaživa hřebík do hlavy, tu vydloubáváním očí šetří práci optikům, šokovala a přispěla ke svérázné popularitě filmu v době, kdy prakticky neexistovala oficiální distribuce béčkových hororů a exploitation filmů.Pro filmové fanoušky bylo vzhledem k cenzurním a ideologickým bariérám setkání s něčím podobným naprosto výjimečné. Zmíněným záběrům přitom patří jen zlomek z celkové stopáže filmu. Zatímco oblíbenou tvůrčí metodou některých režisérů, jako byl např. náš Vláčil, je vyprávět příběhy svých hrdinů a prostřednictvím jejich osudů pak sdělovat i něco o době a historických událostech, Zafranović na to jde jinak a jeho postavy jsou jen nástrojem k zachycení historických procesů vylíčených navíc z pozice stoupenců jugoslávské formy komunismu. Podstatnou roli ve snímku hraje i atmosféra starého Dubrovníku s jeho paláci a historickou patinou. Zafranović líčí šok z pádu královské Jugoslávie a počátky politického násilí a vznik názorových křižovatek, které vedly k nesmiřitelné nenávisti mezi bývalými přáteli a leckdy vedly i k rozdělení rodinných příslušníků. Celkový dojem: 75 %. (12.03.2014)

Prvé, a dúfam že nie posledné filmové zastavenie so Zafranovićom. Ničím neskreslený pohľad na vojnové utrpenie rôznych sociálnych a etnických tried, rozpadávajúce sa vzťahy, spálené mosty a stratená minulosť. Ustúpenie systému a režimu v prospech úzkej elity. Počiatočné scény nevdojak pripomínajú Felliniho veselú a pestrú ľudskú mozaiku (najvýraznejšie prítomnú asi v snímke Amarcord), roztopašnú mladosť a bujarosť, túžby a priateľstvo, ktoré čoskoro nenávratne upadnú do zabudnutia. Nacisti, fašisti, kolaboranti, odboj. Zobrazenie vojny z veľkej časti prostredníctvom mnohých pochodov a osláv okupantov v priamom kontraste so scénami, ako je pamätná pasáž v autobuse, je pôsobivé, a Zafranovićovi sa podarilo ako jedinému režisérovi vojnových filmov ma okázalými večierkami árijských nadradencov dokonale znechutiť - skutočne mi z pohľadu na nich bolo zle. Pritom si neodpustí ani ďalšie prvky individuálneho poňatia, už len také "detaily" ako predimenzovaná brutalita alebo kamera zaberajúca čln utečencov, ktorá poľahky privodí morskú chorobu. Na prvý pohľad takmer "neškodný", na druhý pohľad silný a expresívny film, ktorý na vás zanechá stopu. 80% (20.03.2014)

Nejdříve se představují 3 hlavní postavy mladých přátel, oddaně a stále spolu řádících po ulicích svého města. Později jsou pak jejich cesty rozděleny druhou světovou válkou – jeden se dává k četníkům, další se stává členem odboje a třetí má plnou hlavu starostí, aby díky svému židovskému (?) původu nakonec neskončil v koncentračním táboře. Solidně rozehraný snímek plný kontrastů: především nezávazný a vesele hravý úvod versus brutální scény ustašovského teroru v autobuse hrůzy, který svou mimořádnou brutalitou do celkového okolního ladění snímku příliš dobře nezapadá a působí násilně vtlačen do okolních událostí. (10.02.2004)