Dáma ze Šanghaje

Facka Americké posedlosti kráskou z dob druhé války. Vlastně jen komentovaná a zevrubná analýza, ze strany Orsona Wellesa nebývale kritická. Unavený génius se filmařsky nepředřel, což nicméně nelze brát jako prvotní účel. Pokud bylo jeho cílem ostříhat a nabarvit božskou Ritu a až posléze natočit film, pak nezklamal. Na začátku pravda trochu usínal a přenášel na diváka lehkou nervozitu. Nicméně v druhé polovině tvrdil muziku výhradně jen on a to i na herecké stoličce. Výsadou Dámy ze Šanghaje je nesporně její odlišnost a nelpění na zažitých pravidlech. Kdyby jen cynický Welles chtěl, tak vyloudí i další překvapení, ale už se schylovalo k jeho neodvratnému konci za velkou louží. Kolik sil tam nechal, tolik smůly ho potkalo po dalším putování... (28.07.2009)

Maybe I'll live so long that I'll forget her. Maybe I'll die trying. http://filmnoirblog.blogspot.com/2010/03/dama-ze-sanghaje-1947.html P.S. Na LFŠ 2010 konečně viděno na plátně. Kopie sice nebyla z nejlepších, ale lepší než nic. (26.07.2010)

Chatrny scenar jest nejvetsi slabinou filmu, coz je velka skoda, nebot film mel potencial. A to nejen diky uzasne Rite Hayworth, ktera ani nemusi moc hrat…, jedna z nejkrasnejsich herecek v historii amerického filmu. Zajimave postavy a vyborna kamera, ktera si za zaverecnou zrcadlovou sin vybojovala ctvrtou hvezdicku. (29.09.2018)

Samozřejmě to nejsou Skvělí Ambersonové ani skvělý Občan Kane, tohle je prostě Dáma ze Šanghaje. Centrální myšlenka (provnání rozběsněných a krvežíznivých žraloků se společnosti, kam se námořník O'Hara celkem zákonitě dostal) je dostatečně nosná na to, abychom se zbytečně neptali: kdo s kým, kdo proti komu, proč ten udělal tohle a onen něco jiného, protože i kdyby všechno bylo úplně jinak, konec by byl týž.. Sám námořník to hodnotí: "... nikdy jsem neviděl nic horšího… až dneska tenhle večírek." Nebo Jim Morrison: "No one here gets out alive - Nikdo z toho nevyvázne se zdravou kůží.” (11.05.2014)

Typický klasický noir so všetkým, čo k nemu patrí - zapeklitý kriminálny prípad, súd, osudová žena, mrtvoly a vražedná zápletka. Film sa veľmi pomaly rozbieha a hlavne v prvej polovici vidí divák veľa vaty. Welles obsadil do hlavnej role sám seba, pravdupovediac, na neho ako na milovníka som si musel veľmi dlhý čas zvykať. Celkovo je film tradične na 40-te roky dosť ukecaný a zaujímavých scén, napríklad ako tá psychadelická zo zrkadlami v závere, je minimum. (28.10.2019)