Dáma ze Šanghaje

Film je rozkližený jak židle, kterou někdo nechal léta na dešti. Pohnutky postav jsou nejasné a, popravdě, ani se nedíváme na nějaké prokreslené postavy, ale na typy z brakové literatury: kráska v nesnázích, slizký manžel, nechutně šmírácký obchodní partner a prapodivně flegmatický hlavní hrdina, který se do všeho zaplete bůh ví proč. Snímek se tváří jako drama, ale hlavně ke konci už je to nechtěně parodické. Scény u soudu s lačnými diváky jsou snímány z neznámých důvodů jako satira na tupý a krvežíznivý dav. Hlavní aktéři jednají zcela nesmyslně, hlavní hrdina se nachytá na vějičku, na kterou by neskočilo dítě a závěrečná scéna v zrcadlovém labyrintu byla pojatá tak záměrně mysteriózně, až mě rozesmávala. ___ O. K. Orson Welles si hraje s obrazem (halucinogenní putování v pokřivené perspektivě v domě bláznů), ale na příběh úplně zapomněl. (29.04.2015)

Řečeno s Trigorinem z Racka: ,,Nic jsem nepochopil. Ale s potěšením jsem se díval!" Bezprostředně po projekci jsem si myslel, že mám jasno, jak se to všechno semlelo, ale stačilo pár vhodně mířených otázek přátel, s nimiž jsem v kině byl, a sesypalo se mi to jako domeček z karet. Každopádně kdyby se mě někdo ptal, co to vlastně jen ten ,,film noir", zcela jistě bych ho odkázal na tento snímek. Je tu totiž úplně všechno: nádherná femme fatale, hrdinovy osamělé monology, doky, složitá zápletka, zrcadlové bludiště a dokonce i čínská čtvrť (to není projev rasismu dobrého Cimra, jen výraz dobové averze proti nejzprofanovanější rekvizitě šestákových detektivek). Tak trochu záhadný, přesto však podmanivě krásný film. Pro milovníky noirovek naprostá lahůdka - při posledním monologu se zblázníte blahem! (14.08.2015)

Chatrny scenar jest nejvetsi slabinou filmu, coz je velka skoda, nebot film mel potencial. A to nejen diky uzasne Rite Hayworth, ktera ani nemusi moc hrat…, jedna z nejkrasnejsich herecek v historii amerického filmu. Zajimave postavy a vyborna kamera, ktera si za zaverecnou zrcadlovou sin vybojovala ctvrtou hvezdicku. (29.09.2018)

Bůh ví, co se dělo při produkci, jelikož v úvodních titulcích ani není uveden režisér, ale i na své stáří mi přišla slabá. Orson Welles mechanicky namíchal scénář z typických "noir" ingrediencí a pořádně je napálil, čímž jim sebral šmak, sílu a veškerou živoucnost. Bere se to hrozně vážně, pohnutky postav skřípou a rádoby význačné dialogy i hrdinův voiceover čpějí prázdnotou. Korunu tomu nasadila parodická anarchie u soudního dvora, po níž jsem tento vyčpělý a rozklížený film znuděně dosledoval jen proto, abych zjistil, jak skončí. (26.11.2015)

"Někteří lidé nebezpečí vycítí. Já ne." Tak to jsme dva. Já bych tedy patrně nepodepsal přiznání, že jsem někoho zabil, ale Mike alias Černý Ir měl rád dobrodružství, peníze a paní Bannisterovou, takže si s takovou drobností příliš nelámal hlavu. Zavedl mne tím do zamotaného příběhu, který nějakou dobu vypadal napínavě, ale postupně napětí ubývalo a při šaškárně v soudní síni jsem zaplakal nad ztracenou atmosférou. Nicméně žraloci se nakonec sežrali, což je dobře, femme fatale mne tradičně okouzlila, což je potěšující, a k avizovanému konci světa zatím nedošlo, což nevím úplně přesně, jestli je dobrá nebo špatná zpráva. (20.06.2016)