Proces

No co k tomuto Procesu říci. Snad jen že jsem toho názoru, že z velmi podivné knížky je velmi těžké neudělat velmi podivný film. Orsonu Wellesovi se to moc nepovedlo. A ačkoli zde uznávám jakous takous generační propas, která zde určitě mezi mnou a snímkem z roku 1962 nastala. Franz Kafka určitě byl jedinečným autorem a tak jsem rád, že mi Welles dokázal zprostředkovat děj románu trošku nenásilnější cestou nežli by bylo čtení Kafkova díla. Pro zajímavost určitě dobré, ale skvost to pro mě rozhodně není. (15.03.2011)

Wellesova strhující režie a naprosto nepřístupný a neuchopitelný film. Kinematografie má velké štěstí - má jen málo zneuznaných umělců, protože ti ne moc často dokážou skrze složitý a financemi podmíněný vývoj svůj projekt i uvést. Welles to dokázal nejednou (bohužel ne vždy)... Menší štěstí má film na Perkinse, který zkrátka nebyl dobrý herec. V Psychu to nevadilo, tam to byl prostě tichý magor. Tady to trochu vadí. Po opětovném zhlédnutí ihned po opětovném přečtení mám ale přesto potřebu dát plný počet. Především pro zajímavý kontrast přímého a minimalistického Kafky a avantgardně hyperaktivního Wellese. (06.05.2012)

Filmový prepis Franza Kafku v podaní Orsona Wellesa je obdivuhodný. Podarilo sa mu majstrovsky vykresliť povestnú kafkovskú atmosféru (izolácie, absurdnosti, nelogickosti). Čiernobiely materiál, expresívne svietenie, výrazné podhľady, nadhľady či vychýlené kompozície zvádzajú k označeniu „noirovej“ adaptácie. Príbehu Jozefa K. táto štylizácia (a Wellesov rukopis) neskutočne svedčí. Navyše tu máme skvelé kulisy. Skľučujúce interiéry: divadelné, neraz expresionistické, kde sú stropy buď znížené až po hlavy protagonistov, alebo vysoké, tiahnuce sa až do neba (napr. taká banka vyzerá ako obrovský, nekončiaci sklad s open-space kanceláriami). Exteriéry zasa pôsobia postapokalypticky: ulice sú vyľudnené, bez zelene a života, budovy opustené a schátrané. Kasting je dokonalý: Norman Bates je konečne súdený, Welles sa opäť dotýka zla a oči tešia pôvabné dámy (Moreau, Schneider). Depresívna spokojnosť. (24.01.2023)

Tvrdiť, že Proces je obrazovou štruktúrou vedome komponovaný bez akejkoľvek symboliky je rovnako odvážne, ako stavať na ich anatomickej hĺbke, keďže vchádzajú len do akýchsi ideí umeleckého sprostredkovania bez jednotnej naratívnej väzby a ešte dokonca i bez dákych informatívnych súvislostí, ktoré by časový priebeh súvzťažne prehlbovali v dramaticky čitateľnejší hybrid príčinnosti a následkov. Táto "Kafkovka" je dobovo ladená odlišne a to na 60-te roky, v ktorých jej štýlové rozhranie vznikalo ako na objednávku mladej generácii, ktorú okolie nedokázalo za žiadnu cenu pochopiť. Franz sa naproti tomu usiloval v období neistoty preciťovať svoju psycho-analytickú sondu sťa individuálny rozpor vlastnej integrity presadiť sa v rozmedzí duševných tlakov, než v kontexte masového opovrhovania spoločenskej exklúzie. (01.11.2015)

Tenhle film mi svou genialitou vzal slova (myslím, že to je skoro určitě jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděl). Jeho panoptikální atmosféra strachu, úzkosti a paranoidního ohrožení čímsi neznámým a neosobním je zde evokována natolik sugestivně, že jsem během sledování lapal po dechu a tápal v pochybnostech, zda se mi to jen nezdá. Neuvěřitelný film, Orson Welles byl totální génius. UPDATE 25.5.2020 - Když jsem po letech dostal chuť ten film vidět znovu, opět mě zcela ohromil. Jeho dechberoucí černobílé obrazy, vrcholně skvostné obsazení, nádherná hudba a šílený děj, který je velmi svéráznou interpretací Kafky, ale možná o to víc si ho cením, oč tam Welles dal sám ze sebe. Celý film je navíc zakončen krásným Wellesovým osobním komentářem, v němž nejprve vyjmenuje všechny herce a nakonec dodá: "...Já hrál roli advokáta, k tomuto filmu jsem napsal scénář a natočil jsem jej. Jmenuji se Orson Welles." (14.12.2012)