Princezna D.

Intimní snímek bez bulvárních zvratů, který pracuje převážně s atmosférou a psychologií postav. A taky koncentrát naivní touhy být princeznou a následného střetu s realitou. Jen… Ach, Kirsten…  Snažila se tak moc a Dianu chtěla ztvárnit tak věrně, až jsem tu úpornost viděla v každém gestu a výrazu. Ale krásná je neskutečně, to zase jo. (17.04.2023)

Ani u třetího Larraínova filmu, který jsem viděl, nedokážu úplně pojmout proč si režisér vybírá témata, která si vybírá, proč je chápe tímto způsobem a proč akcentuje určité věci navzdory jiným. Díky tomu přináší pro mě i napotřetí velmi nepředvídatelný zážitek. Je to skutečně horor, kde onu hrůzu zastupuje zřídkakdy viděné zlo, které však se tak může jevit zlem jen z pozice neurotické a manické Diany, jejíž optikou sledujeme takřka celý film, ačkoli do ní prakticky nelze proniknout. Greenwoodova hudba, nepohodlný střih, fantastická dobová kamera a soustředěné herecké výkony prakticky všech zúčastněných (Timothy Spall stojí, dívá se dopředu a vám je fyzicky nevolno) zakrývají možná skutečnost, že ten film je svojí podstatou vlastně banální. Ale ono který horor není. (19.04.2022)

Pokud je na filmu nejlepší, výkon Kristen Stewart je něco špatně. Pablo Larraín po Jackie, opět zpracovává těžký osud velké ženy a opět ho zpracovává neuvěřitelně nudným a utahaným způsobem. Film ani tak nevypráví osudy Lady D. jako se spíše snaží o nějakou artovou výpověď, jak to tenkrát mohlo být a vybral si zrovna období, které není v jejím životě to nejzajímavější. (14.12.2021)

Všechny ty symboly jsou tam tak okaté, všechny repliky tak doslovně návodné a vývoj hlavní postavy i všech kolem tak nulový, že by se z toho chtěl jeden taky minimálně zamknout v koupelně. Diana se chce dostat pryč do krajiny svého dětství, která je tak blízko, ale přitom tak daleko, místo toho ale musí být zamčena ve strašidelném studeném zámku, kde všichni všechno slyší, váží se, zašívají si závěsy a neustále na sebe jen čekají, aby se pak dozvěděla, že je jen a pouze odosobněným platidlem v instituci, kde se minulost mísí s přítomností, ale neexistuje v ní žádná budoucnost. A dál? Já nevím, ale kafrat na královskou rodinu je tak obrovský mainstream, že prostě už vyžaduju, aby ten film šel někam dál, což se neděje, jen demaskuje dávno demaskované. A proč by měl naléhavý šepot Stewart dostat Oscara, z toho taky úplně nechápu. (12.12.2021)

Larraín má meno a tak do svojho filmu môže obsadiť, koho len chce. Okrem Kristen ma bavili super proti typu obsadení Harris a Hawkins a aj Spall neopakuje žiadnu zo svojich predchádzajúcich úloh. Ako Watts, tak Stewart považujem za krajšie ženy než "iba" sympatickú Dianu a tak som opäť vnímal túto postavu ako niekoho iného, čo je ale moja chyba. Dlhšiu časť stopáže ide skôr o klasické obrázky z konvenciami zviazanej rodiny, z ktorej je vám zle, potom si ale Larraín a Knight povedali, že treba prehodiť výhybku na koľaj s názvom melancholický, až surrealistický art a osobne by som radšej ostal v zabehnutých koľajách, i keď som bol na strane liberálnej a normálnejšej Diany (ako v tomto filme, tak v realite). (25.04.2023)