Byl by to hřích

Russell T. Davies se skoro třicet let odhodlával napsat silně autobiografický příběh o nástupu jedné z nejstrašnějších nemocí v moderních dějinách a především o děsivě pomalé odezvě ze strany britské Thatcherovské vlády, protože přece šlo "jen o gaye". Naštěstí to nedělá nějakým káravým způsobem. Naopak. "Byl by to hřích" je oslavou bujarého mládí, objevování sebe sama, vzletných vyhlídek i tvrdých pádů, které korespondují s nástupem zákeřného viru. Sledujeme osudy tří hlavních postav a jejich přátel mezi lety 1981 - 1991, kteří tuto hrozbu berou nejprve na lehkou váhu (jako drtivá většina země), aby pak s úděsem sledovali, jak jim AIDS mění život v noční můru. Davies opět dokazuje, že umí psát postavy, které vám přirostou k srdci v řádu minut. Jsou to obyčejní lidé, kteří mají k dokonalosti daleko. A to platí i o vedlejších postavách včetně hvězdných "cameí" v podobě Neila Patricka Harrise a Stephena Frye. Pokud nejste militantní homofob, připravte se, že vás tato skvělá minisérie dožene k slzám. A ne jednou. Ovšem ani o veselé chvíle v rytmu největších popových hitovek 80. let není nouze. Televizní rok 2021 se tímto majstrštykem rozjel ve velkém tempu. (24.01.2021)

Russell T. Davies přináší po dvou letech další televizní minisérii a podobně jako u Years and Years mě jí dost dostal. Tentokrát se nedívá do budoucnosti, ale ohlíží se na britská osmdesátá léta, kdy se queer komunita musela vyrovnat s nastupující epidemií AIDS a nezájmem většinové společnosti. Spousty radostných momentů střídají momenty největší depky. Epizody tři a pět vyloženě bolí. Thatcherová dostala, co zasloužila. Super parta postav. La! (25.01.2021)

Před několika lety rezonovaly v televizi a kinech Stejná srdce, Pride a Nikdy neotírej slzy bez rukavic, které se podobně jako Byl by to hřích zabývaly stále aktuální tematikou HIV/AIDS v jejích počátcích. Daviesova minisérie nepřináší v tomto směru tedy nic extra nového, co bychom již předtím někde neviděli. Přesto se Daviesovi podařilo naservírovat uvěřitelný a poutavý příběh několika mladých lidí, jimž se do cesty postavila tehdy naprosto neznámá a nemilosrdná nemoc. První dvě epizody na mě působily maličko rozpačitým dojmem, nicméně poté už jel děj na plné obrátky na vlně emocí a více či méně silných scén, jež byly sem tam okořeněné špetkou humoru. S postavou Ritchieho jsem měl místy velký problém sympatizovat, ale aspoň nepůsobil tak ploše. Nejvíce mě však oslovila Lydia West v roli Jill, jež byla pro mě osobně hereckým tahounem v celé sérii. Nesmím též opomenout zmínit menší, ale i tak působivé role Neila Patricka Harrise a Stephena Frye. Oceňuji, jakým způsobem Davies zobrazil počátky a první roky šíření viru HIV, a zároveň jak vykreslil různorodé pohledy jednotlivých postav, ale i institucí na tuto problematiku. I přes viditelný úsměvný nádech zanechala po sobě takřka každá epizoda v závěru hořkosladký dojem, jenž směřoval až k opravdu silnému (byť na city hrajícímu - ale co už!) finále. (13.02.2021)

Taká videoklipovo dravá verzia Angels in America, ktorá mapuje rozmach AIDS pliagy v Británii. Hlavný problém som mal ale s postavami. Gay, negay, AIDS, neAIDS. To je jedno. Keď niekto vedie životný štýl, že ošuká všetko, čo sa hýbe, tak je len otázkou času, kedy chytí nejakú pohlavnú chorobu. S takou partou ľahkovážnych ľudí sa sympatizuje ťažko. A zase taká sranda ako Trainspotting, kde sledujeme ako si ľudia dojebú životy drogami, to zďaleka nie je. Aj keď hlavný hrdina na smrteľnej posteli vyhlási, že si to kurva užil. Naviac postavy tu sú len také ploché figúrky a vďaka dravému tempu je málokedy čas na to, aby dramatické scény poriadne vyzneli. Takže som si stihol obľúbiť len dve postavy. Z toho jednu brutálne odstavili v tretej epizóde, čo ma ale len nasralo. Dojímavá dokázala byť len finálna epizóda. Nakoniec najzaujímavejší bol okrem solídneho vykreslenia dobovej atmosféry, pohľad na to jak sa nazeralo na AIDS, keď sa o ňom ešte veľa nevedelo. Na jednej strane paranoidní doktori a úrady a na druhej strane ľahkovážne neveriaci kurevníci. Celkovo to je ale rozhodne zaujímavá miniséria, ktorá stojí za zhliadnutie. 7/10. (01.02.2022)

Na produkci HBO je pokaždé znát, že to nešidí. Technické věci jako kamera nebo střih jsou na úrovni celovečerního filmu. Hodně vysoko je i soundtrack, který dokresluje jak dobu, tak homosexuální prostředí. Pokud je to vskutku autobiografické, musel si autor ty roky užít plnými doušky, doslova. Parta homosexuálů a jejich kamarádka, kteří spolu bydlí, spolu střídavě chodí a nechodí a mezitím souloží s náhodnými lidmi, které různě potkávají. A do toho nastupující AIDS, o kterém se ví zpočátku jen to, že se přenáší sexem mezi muži, což ovšem většina komunity nebere nijak zvlášť v potaz. I když to má většinu času veselý styl, celkem otevřeně tu popisuje některé ne moc pěkné jevy, jako je obrovská promiskuita, nechávání se vydržovat, nebo pokračování v nechráněném sexu i po pozitivním testu na AIDS. Mám tam v podstatě problém se třemi věcmi - že není úplně jasné, jaká je role Jill, že od 3. dílu se to dost opakuje (nějaká postava má kašel-léze-pohřeb) a potom se závěrečnou moralitou, že viníkem toho, že hlavní hrdina nakazil vědomě stovky dalších lidí, je vlastně jeho matka (jako symbol netolerantní společnosti?), protože se jí nemohl přiznat. (04.02.2021)