Santo contra hombres infernales

Aby bylo hned jasno, v případě Santo Contra Hombres Infernales se ani v nejmenším nejedná o horor, ale o lehce akční, dobrodružný film... Průměrný příběh o bandě pašeráků drog, které infiltruje tajný agent naštěstí díky krátké stopáži nestihne moc nudit a to i když se v něm vyskytují mnohaminutové scény bez jakýchkoliv dialogů... Akční scény (hromadné rvačky) jsou dnes už spíše úsměvné a samotný Santo se ve filmu objeví asi tak dvakrát a taky se zrovna moc nepředvede... Více než rvačky se mi ve filmu líbilo taneční představení v klubu a i to už v mém případě o mnohem vypovídá... Prostě pokud hledáte pohodový a hlavně hodně raritní film, s tímto Santem rozhodně neprohloupíte... (07.10.2012)

Jeden z prvních filmů s mexickou ikonou pop-kulturního světa – Santem. Tento maskovaný wrestlerový zápasník s občanským jménem Rodolfo Guzmán Huerta, natočil desítky filmů, kde vystupoval s nadsázkou sám za sebe. Jeho popularita přinesla i komiksovou verzi jeho příběhů, které jsou v Mexiku hojně čteny stejně jako v USA příběhy s pavoučím mužem. Tento film je na svou dobu pozoruhodný svým stylistickým pojetím. Detektivní zápletka je svižně podána dynamickým tempem. Sám Santo se ve filmu objeví sice jen v nejklíčovějších scénách, ale i tak. Zajímá-li Vás, jestli se dá plavat s textilovou maskou na hlavě a být suchý po opuštění vody, je to film přesně pro Vás. (14.10.2015)

Filmové, vďaka svojej druhoradej existencií aj zdegenerované dvojča svojho o pár dní staršieho brata SANTO CONTRA CEREBRO DEL MAL sa namiesto toho, aby sa krčilo kdesi pod šedým kabátom a žužlalo si vychudnutý prst, hlási o slovo. Dvojprojekt „Santo contra cerebro del mal/Hombres Infernales“ – dvojhlavá kreatúra, ktorá neľudsky opustila svoj filmový chrám počatia ako Quasimodo túžiaci po láske a osobnom kontakte s ľuďmi, sa dostáva bez varovania na dosah teplých slnečných lúčov. V tomto prípade sa ale o duševne čistej existencií hovoriť nedá. Režisér a teda aj filmový otec Joselito Rodríguez sa svojho nepodareného výtvoru potrebuje jednoducho zbaviť keďže tajne kopuloval s..., strkal svoj „prst“ tam kde nemal (rodina, základ spoločnosti), aby ochránil svoju váženú povesť. Zabudol ale, že materské znamienko sa prehliadnuť nedá. Ale teraz už jednoznačne a fakticky. „Santo contra hombres infernales“ vzniká teda v rovnakom období ako chronologická prvotina „Cerebro del mal“. Vyzerá to tak, že sa kľudne mohlo jednať o jeden filmový kotúč, ktorý sa pod rukami editora neskôr rozdelil na dva, aj keď trocha kostrbaté projekty. Pozor, klonovanie ale degeneruje. V tmavej zafajčenej strižni je to ale asi ťažko rozpoznať. Po nevyhnutných chirurgických úkonoch so štipkou alchýmie je výsledkom nezaujímavý a obsahovo hluchý zostrih obsahujúci dokonca aj zábery použité v predchádzajúcom „Cerebro del mal“ a to samozrejme vrátane hereckého komparzu, v podstate rovnaké scénky ale trocha inak (iný pohľad kamery, nové hudobné číslo či pieseň) a plno hluchých miest bez akcie, kedy sa čo i len steblo trávy, prípadne obočie nepohne. Utláčaný dobrák Santo sa ani napriek malej filmovej účasti, tesných trenkách a šťastného finále nemôže cítiť ako hrdina hviezdnych kvalít. V príbehu odčlenenom od prvej časti z dôvodu zbytočnosti sa tomu čudovať ani nedá. Napime sa radšej čistej Santovky a spláchnime tento dole krkom ťažko klesajúci kus polotovaru. (24.10.2013)