Frankenstein

Do sterilních cel technické kultury dvacátých a třicátých let zaznívá prastaré skuhrání umělé bytosti jako varovná výčitka, která musí být zákonitě oslyšena, protože povstání netvora (ač s lidským srdcem) je vlastně i jejím cílem. Film zpracovávající nadčasový román Mary Shelleyové, naneštěstí úspěšně předznamenávající pokles západní kultury do civilizace, ovšem vedle ztráty víry v duchovní či humanitní vědy reflektuje i aktuální hrozbu politických ideologií dvacátého století, zvláště národního socialismu. Herr Frankenstein, zaujatý svou lichou představou a lhostejný k etice okolností i vlastního cíle, odpovídá egu moderního diktátora nadřazujícího vlastní vizi, vlastní pojetí života Stvoření veškerenstva. Průsečík obou jedových tepen je zřejmý a nejpřesvědčivěji je konkretizuje odpor všech takových – pravých – monster k ekologii, jíž nadřazují vyprázdněné nacionalistické teze či národní hospodářství. Jistě, to do hodnocení filmu asi nepatří…, ale měl jsem potřebu to vyslovit, protože tento horor, nezaměnitelný a navěky čnějící nad stovky příbuzných dramat šílených vědců, podle mě otevírá před nejrozmanitějším publikem jeho vlastní svět. Nadto: vedle toho tato adaptace klade i další otázky: ty po povaze lidského, po míře vrozené mravnosti a ušlechtilosti, po ryzí prvotnosti v lidském a řadu dalších může předčít ta, která váží lidské předurčení k nejednotě, ke zkáze, k nenávisti a která musí zákonitě jednání umělého člověka hájit: jako by to neforemné tělo bylo paprskem mířícím bezelstně k svému epicentru, nikoliv od něj, a spalujícím všechny meze, které mu v tom brání. Je až neuvěřitelné, jak tento snímek – opakovaně a přitom stále nově – váží definici života: znovuoživené tělo jedná bez zkušenosti, hýbe se bezděčně, nesdílí svou skutečnost s ostatními, a tedy je samo, mimo život – nesmrtelné. Každý jeho pohyb a čin váží naše vlastní bytí a konfrontuje je se zkázou, kterou to tiché celuloidové zjevení páchá. Kde jsou hranice nás samých a čeho jsou právy naše city? Jakou měrou se překrýváme s Životem a kolik z nás je jen bezděčným a zbytným nánosem parazitujícím na tom krystalu, který má na život právo… (26.08.2017)

V porovnání s Draculou s Lugosim, mi Frankenstein bavil o hodně víc. První část byla perfektní pak to trochu chvílema pokulhávalo, protože jako celek to bylo takový kostrbatý. Ovšem jednotlivý scény s Karloffem byly parádní a svojí atmosféru si to taky docela dobře drželo. Škoda, že tam chybí hudba, to by určitě atmosféře eště hodně přidalo a film jako celek by to udělalo kompaktnější. (15.09.2009)

Velkolepé, samozřejmě. Kulisové prostředí načichlé expresionistickou nelineárností a snovostí sice může na dnešního diváka působit směšně, přesto ten, kdo má lásku k černobílé magii, podlehne docela kouzlu Whalova snímku. Výkon Borise Karloffa je naprosto nezapomenutelný, způsob, jakým vdechl monstru život tak, aby děsilo (jeho entrée do filmu je grandiózní) a zároveň vzbuzovalo emoce (ta jeho marná touha pochopit lidskost!), to je prosím herecké mistrovství... James Whale stvořil klasiku světového horroru a zároveň film, který se zřejmě navždy vepíše do análů kinematografie. Co by totiž byla filmová monstra bez nezapomenutelné (původně prý nazelenalé) masky Borise Karloffa? I veškeré nedokonalosti snímku dnes dotvářejí Frankensteinův mýtus... (29.01.2004)

Mladičká Mary Shelleyová napsala nesmrtelný (byť zde značně odkloněný od předlohy) román, který je bezesporu v r.1818 historicky 1. zástupcem žánru toliko u mě oblíbeným SF/H. Zbytek je již historie. Sice už dávno nemám v oblibě ozn.samotného monstra, když je to příjmení jeho tvůrce ale což. Vystavěné je to parádně. Perfektní kamera, která dá zvláště vyniknouti opravdu vysokým stropům:) a záběry na onu hlásku/strážní věž či co, ve které má jistý dr. laboratoř, jsou pro mne osobně doslova pastvou pro oči. Začátek pozdějšího šílenství, kdy se z Karloffova stvoření stal mega vydělečný merchandising. Dlužno podotknouti, že předloha sama, jest o dost pochmurnější a nihilističtější. V tomto a jiných vzácných vyjímkách, mi to ovšem tak nevadí. Když se jedná o dílo jako tento film. Ale byl by to jistě nářez, pokud by pan Velryba natočil přímou adaptaci, který by snad i v té době, rozpočtově šla udělati. A pokud tehdejší diváci omdlívali při projekcích a kvůli tomu pak musel býti dodatečně natočen úvod od Edwarda Van Sloana, který v něm diváky slabších povah varuje, tak si představte, co by tak dělali, při přímé adaptaci samotné knihy. A asi nejslavnější věta v dějinách filmu je samoz. ,,It´s Alive!´´. (24.07.2021)

Naprostá hororová klasika s Borisem Karloffem v roli netvora. Zajímavá srdcervoucí scéna s děvčátkem, které neumí plavat, první útok na hlavní hrdinku v jejím budoáru během jejího svatebního dne a pronásledování Netvora davem sedláků s planoucími pochodněmi, připravených zlikvidovat starý mlýn jsou opravdu nezapomenutelné. [6,5/10] (Universal) (Čb. /// Produkce: Carl Laemmle Jr. /// Scénář: John L. Balderston, Francis Edward Faragoh, Garrett Fort podle divadelní hry Peggy Weblingové a románu Mary Shelleyové /// Kamera: Arthur Edeson /// Hudba: Bernhard Kaun) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (28.11.2009)