Frankenstein

O mnohých filmech němé éry se nebojím prohlásit, že nezestárly, Frankenstein, byť již ozvučený, mi neohlodaný tím zubem nepřijde. Vždyť dnes působí až roztomile legračně. Kulhavý hrbáč pomocníkem posedlého vědce. S dějem nesouvisející romantická linka, která v člověku vyvolává podezření, že ve 30. letech byl milostný vztah ve filmu jakousi povinností. I ty naše jsou tím nezdravě nasáklé. Monstrum s jednoduchým vnitřním světem a mozkem vraha. Děs, kterým dnes plníme spíše snímky jako je Addamsova rodina... Neupřel bych Frankensteinovi kvality nevidět z těchto dob i snímky, které mi i bez mhouření oka daly mnohem více než zástupy těch dnešních. A co mám odsud? Stvoření mýtu o šíleném vědci, který nenávidím. Tisíckrát citované scény s mlýnem, oživením monstra a holčičkou, jeho zjev a expresionismem nasáklé kulisy a interiéry (za Metropolis či Caligarim nehezky zaostávají, špatné však nejsou). Poloněmé, polomluvené herectví. Silné **. (19.04.2010)

tento klasický kúsok hororového žánru má pre mňa nesmierne čaro, pôsobivú výpravu a nepochopiteľne geniálne urobenú masku monštra v podaní neprekonaného karloffa. a ten úvod... well, we warned you (citovaný napríklad v zombieho el superbeasto, vo formanovom man on the moon a v mnohých iných) je skrátka kultový. (27.08.2011)

Nádherná hrůza s tragickým nádechem. Mistrovské dílo, kterému neublížily ani některé slabší herecké výkony (sám Frankenstein Colina Cliveho). Je mi vlastně líto lidí, kterým tu chyběla hudba, nelíbilo se jim to atd. Příběh je klasický, ale co na tom? Vyčítejte originálu, že po něm vznikly kopie. Je tu fantastický Boris Karloff, tradičně dobří Van Sloan a Frye, co si v podstatě zopákli role z Draculy, utopená holčička a posedlý vědátor. Temnou hrůzu střídá tragický podtext, což Frankensteina povyšuje z béčkové záplavy hororů mnohem výš. Jedinečný zážitek. (25.06.2013)

Zatímco Dracula táhl zejména díky démonickému Lugosimu, tak postava Frankensteinova homunkula rozhodně není tak působivá, a to i přes vynikajícího Borise Karloffa. Naproti tomu se Whaleova adaptace díla Mary Shelley pyšní lépe vyprávěným a chytlavějším příběhem a zejména skvěle vygradovaným finále s honem na netvora a v rámci možností až epickým zúčtováním. A přičtu-li si i jednu nebývale emocemi nabitou scénu s mrtvým dítětem, vychází mi, že s tímhle "univerzálním monstrem" jsem byl de facto nadšen za plný počet. (17.11.2018)

Provařená klasika, která již dnes nemá moc co nabídnout. Pokud o něm náhodou nevíte, odkazuji vás raději na Brannaghův remake z roku 1994, který je lépe obsazený, psychologicky mnohem preciznější a tudíž i emocionálně pestřejší. Tohle je spíše další povinná kolonka v učebnici teorie, kterou každý druhý stejně bez povšimnutí a bez trestu přeskočí.. 60% (01.05.2014)