Doktor játro

"Všeobecný lekár musí mať dobré nohy a vedieť rýchlo behať. Ak mu jedna noha zlyhá, musí bežať len po jednej. Keď už nemôže bežať po nohách, musí chodiť po rukách." Šóhei Imamura je zjavne veľký vlastenec; v opačnom prípade by asi natoľko pronárodne orientovaný, motivačný film plný pátosu s vojnovým rámcovaním na konci 90. rokov nenatočil. Tragikomická postavička doktora Akagiho je divákovým sprievodcom po dobovom Japonsku, ale zohráva aj dôležitú rolu v pátraní ľudu po spoločnom nepriateľovi, proti ktorému by bolo možné obrátiť svoju nenávisť. Ak chcem nepriamo citovať film, hlavná myšlienka spočíva vo fráze "Na nebi nás ohrozujú bomby, na zemi zápal pečene." V dobovom kontexte sa Imamura zameriava aj na rozpor medzi armádou a obyčajným ľudom, ktorý charakterizuje najmä postojom voči armádnym lekárom a bežným všeobecným lekárom, medzi ktorých patrí práve Akagi. Nedôvera k armáde, koniec vojny v nedohľadne a šíriace sa choroby demotivujú národ, ale Akagi ho pozdvihuje svojou snahou dopátrať sa príčiny množiacich sa prípadov zápalu pečene, vzrastajúcich akoby vplyvom vojny. Imamura je veľmi otvorený (mimo postavy Akagiho zbytočne neprikrášľuje, práve naopak, jeho postavy hovoria nevyberavým jazykom, jednou z postáv je prostitútka, ktorá so sebou prináša aj závan erotiky), ale zároveň si zachováva nekritický nadhľad a v závere zlieva v obraze atómového hríbu vojnu a chorobu v jedno ako príčinu a dôsledok. Výsledkom je čosi ako protivojnové posolstvo, ktoré ešte chvíľu zostáva víriť v hlave. Akira Emoto v hlavnej roli fantastický. 80% (17.05.2014)

„Abyste byli všeobecným lékařem, musíte mít rychlé nohy. Když si zlomíte jednu nohu, musíte běhat po druhé.“  Je to po Úhoři teprve druhý snímek Šóheia Imamury, který vidím, oba vznikly ve stejném období režisérovy tvorby a oba se mi rozhodně zamlouvaly zajímavým příběhem z prostředí městečka u moře ve starších časech a často mě upoutaly i svým humorem. Na druhé straně ani tentokrát nemohu říct, že by mi Imamurův styl sedl v plné míře a to jak zvláštním přelétáním mezi komedií a dramatem, tak i stylem humoru, s nimž místo plnokrevních postav vznikají Imamurovi (možná záměrně) jen svérázně absurdní drobnokresby. Nejatraktivnější z nich zůstává hlavní hrdina, doktor určující snad všem pacientům stejnou diagnozu zánětu jater. Jeho postavu bych se nebál označit za nezapomenutelnou a ve skvělém ztvárnění Akirem Emotem mě ji hodně bavilo sledovat. Scény mimo hlavní linii s doktorem Játrem (tedy panem Akagim, aneb "tady není žádný Játro!" :o) už moc ve stopách humoru nekráčí a z toho mála rozehraného žel ani silnějšího dramatu v daném stylu pro mě nevytěžily, ač se zde na menším prostoru rozehrává i sociální rodinná linie s dívkou nacházající dočasné finanční útočiště v prostituci. I skrze celou vědeckou linkou včetně sympozia či tajného experimentu s použitím játer z mrtvoly mám teď zpětně dojem, že by na mě ještě více působila v čistokrevním dramatu, kdyžtak jen decentně a svátečně odlehčeného. * Druhý viděný Imamurův film mě stále dost bavil, jen holt nejsem s odlišnou japonskou náturou v jeho podání plně kompatibilní. [75%] (27.08.2023)

2. sv. v. se chýlí ke konci, Německo nevyhnutelně spěje ke kapitulaci a nálada mezi lidmi má k optimismu hodně daleko. Příděly jídla jsou malé, hygienické podmínky bídné, perspektivy do budoucna mizivé, muži jsou verbováni, dívky se prodávají a lékaři propadají mofriu (tedy..někteří). Dr. "Játro" Akagi provádí soukromý výzkum žloutenky, se kterou u svých pacientů přichází do styku dnes a denně. Po různých peripetiích dosáhne určitých výsledků, sklidí i úspěch na vědeckém symposiu; vojenské vedení (které má rozhodující slovo) však problém ignoruje. Obávám se, že všechno ostatní by byl zbytečný spoiler. Imamura překvapí pojetím vstřícným i vůči západnímu divákovi a velmi dynamickým tempem. Prostředí malého města je malebné, kamera má co zachycovat a daří se jí to dobře, zvuková, povětšině jazzová, kulisa je vynikající jako podkres, zčásti i jako samostatná hudba. Akira Emoto působí v hlavní roli autenticky, Kumiko Aso je jako jeho asistentka roztomilá, Keiko Matsuzaka hraje jako vždy skvěle a na svůj věk také neuvěřitelně vypadá. Snad už jen ty narážky na podobnost mezi životem lidí a hmyzu (popř. rovnou nějakých trepek, bičíkovců a kvasinek;)), začínají být v kontextu režisérovi tvorby trochu omšelé... Silné **** (08.03.2010)

Japonská tvorba mi zůstává i nadále vzdálená, Doktor Játro je tak prvním čistě japonským filmem, který jsem v posledních letech viděla. Nemám tedy žádného srovnání. Působivá je atmosféra celého filmu, která se obracím k malým lidičkám na okraji, tím je snímek rozhodně sympatický. Také postava hlavního hrdiny je vykreslana velice barevně. Humor je jadrný i decentní, přrovnání k černé komedii je rozhodně na místě. S velkým gustem se podívám i na další snímky Šóheiho Imamury. (14.02.2015)

Rok 1945, tesne pred kapituláciou Japonska. Japonsko prehráva vojnu, sociálne štruktúry krajiny sa rúcajú. Hepatitída nie je hlavný problém spoločnosti ale korupcia, prostitúcia a sexuálne praktiky zatiaľ čo ľudia umierajú od hladu, na rôzne nemoci a ani taký doktor, ako Agaki aj keď beží obrovskou rýchlosťou od pacienta k pacientovi, nie je schopný urobiť nič. Na ostrove Seto vnútrozemného mora Japonska pracuje výstredný vidiecky lekár doktor Agaki, , ktorý je posadnutý liečbou epidémie hepatitídy a preto má prezývku doktor pečeň. A keďže sa mu nepodarilo získať pomoc od úradov, tí sú fanatický zameraní na prebiehajúcu vojnu, tak si zostaví vzorku stratených existencii. Alkoholika budhistického mnícha, chirurga závislého na morfiu, utečenca z vojnového zajatia a mladú prostitútku. (30.08.2015)