Odpolední láska

Herecký koncert mladičké (a už přesto protřelé) Audrey Hepburn a zkušeného elegána Gary Coopera v humorně laděném snímku Billyho Wildera. Chemie mezi nimi i přes velký věkový rozdíl fungovovala a byl na ně krásný pohled. Krásnou kulisu dělaly vedlejší, ale o nic méně důležité postavy jako otec či "hloupý" manžel. Klasický příběh lásky mezi dvěma lidmi, kteří se nemohli lišit víc, a přesto měli něco společného ... odpolední lásku. (13.11.2010)

Popravdě nechápu, proč Audrey dávali v dobách její největší slávy o tolik starší herecké partnery. Ta love story pak vyznívá strašně málo uvěřitelně. Je to podobný případ jako SABRINA s Bogartem. Mám rád klasické herce starého Hollywoodu, ale ne za každou cenu. Tohle je jako pěst na oko. Přitom Audrey hraje skvěle. Zůstává tak komedie, ale spíš divadelní než romantická. 63% (30.01.2012)

Audrey Hepburnová je i dvacet let o své smrti pojmem. Romantické ženství, něžné v ctnosti a nevinné ve vášni, tvořivost, která jejím hrdinkám vždy přidává cosi navíc k obvyklým ženským strategiím, to je přelud, který nemůže zmizet dotud, pokud tu bude žena a muž, láska a vášeň, prolnutí nejen fyzicky milostné, ale i mysl láskou prosycená. V době sexu ta slova znění staromódně, možná i nemožně. Ale kouzlo, které skrývají, mění i neohroženého cowboye v romantického milovníka, a tak koncert tří - zapomínat na Maurice Chevaliera, stejnou legendu, kterou bývala Mistinguette nebo Edith Piaf či muž 10 000 voltů Gilbert Becaud, by bylo neodůvodnitelným hříchem - může začít. Banálního příběhu jako by se kouzelnou hůlkou dotkl mistr posvěcené lásky Alexander Grin. Je to i není pohádka. Pohádka pravdivější než život. Skutečné umění, při němž se tají dech. Paříž je jen jedna. A tento příběh, který v ní s jeho hrdiny prožijeme -.tak odlišný a přitom v mnohém souznějící s PRÁZDNINAMI V ŘÍMĚ - také. (23.01.2012)

Wilder komediální a Wilder romantický. Love in the Afternoon jede silně na obou těchto kolejích, bohužel však z mého pohledu funguje na jedné maximálně skvěle a na druhé dosti pokulhává. Komediální rovina, kooperace různých gagů, ať už vizuálních, či situačních je opravdu nadmíru výborně napsána a stejně kvalitně zfilmována. Naopak romantika, chemie mezi Cooperem a Audrey a především motivace a chování postav v jejich vzájemném milostném vztahu mi přišla taková nemastná neslaná. Korunu tomu nasazuje samotný konec, který obě hlavní postavy vlastně ponižuje a rozhodně nevyznívá tak, jak by dle okolností měl. A mrzí mě to moc, protože kdyby byl celý příběh pojatý s větší dávkou ironie vůči samotnému milostnému vztahu, mohla by být Love in the Afternoon dalším Wilderovým masterpiecem. 6/10 (30.04.2017)

Jakoby Wilder při natáčení tohoto filmu trpěl maniodepresivní psychózou. V manické fázi natočil frivolní začátek a sladce dojímavý konec, ale pak se propadl do deprese a v ní nasnímal sáhodlouhou zbývající část filmu, která je utahaná a nudí. Špatné je i vedení herců, kdy Cooper je v jednu chvíli na smrt žárlivý, v druhé se směje jako blázen a pak se zase vrací do šarže obstarožního seladona. Ano, na tuhle roli už je starý. Audrey je sice nádherná, ale té vílovitě podané zamilovanosti bylo taky příliš. ___ Wilder jakoby vizionářsky předjímal z manifestu Dogma zásadu, že když zazní ve filmu hudba, musí být reálně zdůvodněná. Proto ta cikánská kapela, která otravně šmidlá snad v polovině všech scén. Je to zklamání. /2. 12. 12./ (02.12.2012)