One, Two, Three
One, Two, Three
Režie:
Billy WilderKamera:
Daniel L. FappHudba:
André PrevinHrají:
James Cagney, Horst Buchholz, Pamela Tiffin, Arlene Francis, Howard St. John, Ralf Wolter, Hubert von Meyerinck, Liselotte Pulver, Red Buttons (více)Obsahy(2)
Coca-Cola versus komunismus! Hollywoodský režisér Billy Wilder (1906–2002) je v našich končinách nejvíc známý populární převlekovou fraškou Někdo to rád horké (1959). V jejím stínu stojí trochu neprávem jiná bláznivá veselohra Raz, dva, tři (1961), která se sžíravým vtipem reagovala na tehdejší politickou situaci v rozděleném Berlíně. A to byl také důvod, proč se u nás před rokem 1989 nesměla promítat. Jak bylo Wilderovým zvykem, u zrodu filmu stála prověřená látka, stejnojmenná jednoaktovka Ference Molnára, kterou režisér viděl už při její berlínské premiéře v roce 1929. Šéf berlínské pobočky Coca-Coly McNamara (James Cagney) se má postarat o dceru svého nadřízeného a jeho organizační schopnosti jsou podrobeny ďábelské zatěžkávací zkoušce, když během pár hodin musí z dívčina odrbaného komunistického nápadníka udělat společensky přijatelného ženicha.
Takto stručné shrnutí děje zdaleka nevystihuje, co všechno se ve filmu stane. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I. A. L. Diamondem zachovali pouze kostru Molnárovy předlohy, dodali aktuální rámec a spoustu jedovatých výpadů, v nichž nešetřili komunisty, kapitalisty, ani nacisty (bývalé). A to vše podali ve zběsilém tempu kulometné salvy. Zběsilé tempo tehdejší doby však bylo rychlejší. Ještě během natáčení v berlínských exteriérech byla přes noc postavena nechvalně proslulá zeď a vyhnala filmaře do Mnichova. V době premiéry filmu v polovině prosince 1961 už byla situace v Berlíně úplně jiná, než jak ji vidíme ve filmu. Snímek propadl u diváků ve Spojených státech i v západním Německu, ale čas prověřil jeho hodnoty a dnes řady jeho obdivovatelů i nadále houstnou.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (210)
Mistrovsky napsaná komedie, která metá vtipné pointy dialogů s kadencí nejnovějšího rotačního kulometu. Nezastavitelné, chytré, rozverné a s Cagneym v životní roli. "Jen" silnější čtyři hvězdičky nasazuju kvůli tomu, že mě tenhle žánr nechává chladným (=často jsem spíš mlčky oceňoval verbální smyčky než abych se nahlas smál), ateliérová statičnost mě místy otravovala (scény v ulicích jsou oproti tomu geniálně "rychle" zrežírované) a Horst Buchholz byl na můj vkus už doopravdy příliš uřvaný. I tak... must see. ()
James Cagney tu sehrál vyloženě funesovskou roli. Film pobaví, ale je výrazně dobově podmíněný. Pro generaci diváků, která už měla to štěstí, že se nesetkala se světem rozděleným na východ a západ, která už nevyrostla v realitě průvodů a socialistických hesel, to nemusí být už tak velká legrace. Pro nás, kteří víme, o čem je řeč, je to povedená taškařice. Ale nic víc. ()
Stálo mě to hodně přemýšlení, ale nakonec se vzhledem k velmi vysokému hodnocení snímku na ČSFD přikláním k pouhým 3*, jakkoliv ten film v rámci svého žánru a ve své době byl vysoce nadprůměrný a po právu sklidil ovace publika. Zároveň uznávám, že i po těch dekádách odstupu působí pořád svěže a na rozdíl od spousty svých kolegů jeho humor funguje. Jenže mi opravdu zásadně vadí, jakým způsobem James Cagney (ale především Horst Buchholz) přehrávají šaškovsky své postavy až do absurdní grotesky. Kdyby se tytéž hlášky a fórky podaly civilním způsobem, takříkajíc " na vážno", byly by mnohem účinnější. Totéž platí i pro některé gagy, které by se hodily spíš do nějaké lidové komedie. Ten scénář měl na víc, ale oproti řekněme legendárnímu Někdo to rád horké je moc ztřeštěný a podbízivý publiku. Mnohem víc na mě s odstupem let působí vážná Wilderova tvorba. Celkový dojem: 65 %. Mimochodem, tahle komedie se dá považovat i za svého druhu vysoce účinný propagandistický film, protože komunismem nestraší, ale důmyslně se mu vysmívá. A třeba scéna vymáhání přiznání ze špionáže je pro vědoucího až nepříjemně trefná... ()
"Some of the East German police were rude and suspicious. Others were suspicious and rude." I po letech zatroleně zábavná taškařice. Billy Wilder komedie prostě uměl a tahle zběsilá jízda nemá chybu, dokáže si najednou utahovat z komunismu i kapitalismu. A k tomu hraje Šavlový tanec...no lahůdka. ()
"Možná jsme volili špatného muže." - "To by se v Rusku nestalo." - "Oni nechybují?" - "Ne, oni nevolí." Excelentní komedie, přesně můj šálek ká-, totiž Coca-Coly. Vtip střídá vtip s kulometnou kadencí, humoru jsou taková kvanta, že by vystačil snad na tři dobré filmy, všechno je to tak skvěle vymyšlené, postupně umocňované a zároveň s nesmírnou lehkostí a přirozenou plynulostí podané... Smál jsem se od začátku do konce a to se mi dlouho nestalo. Herci jsou bez výjimky skvělí, žádná postava není navíc a každý má nějaký svůj skvělý moment. Prostě stoprocentně dokonalá komedie. Stoprocentně. "Absolutně nám nedovolí nainstalovat automaty na Coca-Colu do Reichstagu." - "Občas přemítám, kdo vyhrál válku." ()
Galerie (46)
Zajímavosti (7)
- Při automobilové honičce řidič Mercedesu říká, že v zrcátku vidí něco jako Nash 1937. Jenže jestli je ten Moskvič něčemu podobný, tak je to Nash Metropolitan z let 1953–1961. On totiž Nash 1937 je velmi podobný úplně jinému Moskviči, přesněji typu 400, což je vlastně licenční Opel Kadett. Ten Rusové v Moskvě vyráběli na trofejní výrobní lince, kterou si na konci války jaksi přibalili na cestu domů z Německa. (brok1)
- James Cagney (C.R. MacNamara) tento film údajně nikdy neviděl. (Locksley)
- V úvodu filmu projíždí Braniborskou bránou legrační tříkolové auto, připomínající lunární vozítko. Jedná se o vůz Messerschmitt KR200. Letecká společnost Messerschmitt měla zákaz výroby letadel, a tak se vrhla na malá auta. Autíčko mělo obsah 191 ccm s jednoválcovým dvoutaktním motorem. Maximální rychlost byla 90 km/h a nosnost 230 kg. Vyrábělo se v letech 1955–1964 a vyrobeno jich bylo přibližně 40 tisíc kusů. (sator)
Reklama