Soukromý život Sherlocka Holmese

Bezesporu výborný film nabízející zajímavý příběh, vtipné dialogy a kvalitní herecké výkony. Ovšem mě, jakožto milovníka klasických příběhů od Conana Doyla, silně iritovaly určité změny u charakteru Holmesova bratra a tak i přes veškeré výše zmíněné klady nemohu dát více než tři hvězdy. Pro jondzavid: Sherlock užívá kokain v dobách, kdy nemá žádný případ i v klasických příbězích a není to tedy žádný originální nápad scénáristů. (18.05.2007)

Skvostná první půle (Watson a ruský balet, Watson a ruský balet!!), kterou zdobí výtečný humor i zajímavě se rozvíjející případ. Druhá půlka už bohužel stagnuje a nepokračuje v tom, co hbitě zahájila část předchozí, humoru je zde méně, děj stagnuje a tempo opadá stejně rychle, jako pěna u blbě načepovanýho piva. Díky ti Evulienko za tip, stejně jako pravdivou tezi o inspiraci pro Sherlocka od BBC. Závěrem zvolávám - na takový Johnlocky nemá ani Moffat koule a že vystříhnutý materiál (dle toho, co Evu píše) musí být zajímavým a to přes to, že by tempo činil ještě více strádajícím. (22.09.2013)

I Sherlock Holmes byl jenom člověk. Arthur Conan Doyle musel rotovat v hrobě, když skrze perspektivu Billyho Wildera zjistil, jaký člověk. Skvělý detektiv, jeden z nejlepších, to bezpochyby, ale co třeba jeho zkušenosti se ženami? Jednou větou: „Kleptomanky, nymfomanky, pyromanky…“. Není divu, když většinu času tráví s kolegou Watsonem a služebnou Hudsonovou, která pokud měla nějaká nejlepší léta, má je už dávno za sebou („Paní Hudsonová, co abyste zašla do kuchyně a smyla si tam ten výraz nelibosti?“). Když u domovních dveří znenadání stojí pohledná dívka bez paměti, Holmes neváhá a chopí se příležitosti. Wilder však Holmesovy dedukační schopnosti neignoruje, vymyslel pro něj spletitý případ, v němž figuruje zmizelý belgický vědec, kanárci, trpaslíci a velká vodní příšera. Vše vyústí do pointy, ze které by měl radost Jules Verne. Po pravdě, na film s takovým názvem je samotnému vyšetřování věnováno až příliš prostoru a vážnosti. Čekal jsem, že Wilder z podobného nápadu dokáže vytěžit více než pár minut suše konverzačního humoru (taky jde o kompletně britský snímek). Soukromý život jako typická wilderovka začíná vnitřním monologem jedné z postav, jeho forma je ale malinko odlišná – protentokrát spoléhá na více kratších scén, což poměrně dlouhému a předvídatelnému filmu přidává na dynamice. Inu, mohlo být lépe, ale buďme rádi, že nebylo hůře. 70% (14.08.2007)

"Watson, I've never said 'elementary my dear Watson' in my life!" Když je Sherlock Holmes požádán, aby navštívil stárnoucí ruskou primabalerinu, samozřejmě očekává řešení nějakého pikantního případu z vyšších vrstev, nikoli nabídku stát se otcem jejího dítěte. Ne, superpotomek s geniální myslí po otci a fyzičkou po matce zplozen nebude, zato je touto zahanbující epizodou nastolena otázka, jak je to vlastně s citovým životem Sherlocka Holmese a zda v něm nějak figuruje doktor Watson... Tento film je Popelkou Wilderovy filmografie spíš kvůli komplikovaným okolnostem distribuce a několikerému přestříhání (více v mém článku) než z důvodů nekvality. Původní struktura scénáře kladla nejprve vedle sebe několik menších případů, které se později ukázaly být plné indicií k řešení toho hlavního ve Skotsku. Z původní verze (podle IMDB asi 200 minut) nejdřív zmizely dva případy o délce 15 a 30 minut, jeden flashback z Holmesových studijních let a postavy inspektora Lestradea a bankéře, hrané Edwardem Foxem a Johnem Williamsem. Kontinuitu vyprávění tento zásah pravděpodobně nenarušil, ale zkoumání tématu z titulu filmu už nepochybně ano. Ještě horší musel být zásah, který film okleštil později kvůli uvedení v televizi. Protože začátek filmu naznačuje možnost, že Holmes je homosexuál, citově fixovaný na Watsona a britská televize to v 70. letech odmítla akceptovat, film přišel přibližně o půl hodiny čistého času a tím už chtě nechtě musela utrpět zápletka v divadle, která je jen zdánlivě slepou uličkou a později se - jak jinak - ukáže, že souvisí s hlavním případem. To jsou pravděpodobné důvody, proč je film hodnocen tak rozporuplně - různí lidé viděli různé verze. Já osobně jsem bohužel viděl tu nejkratší (121 minut), ale i tak mám ten film rád. Wilderovi a I.A.L. Diamondovi se podařilo vytvořit vtipný, tajemný a při vší nadsázce uvěřitelný případ, který by možná obstál i ve vážném podání (tedy "vážném" asi jako Pes Baskervillský). Na pečlivém scénáři je znát, že autoři provedli důkladné rešerše látky a přestože nabízejí nevážnou alternativu nebo dokonce polemiku s kanonickým dílem A.C.Doylea, nemyslím, že by pravověrné fanoušky mohla otrávit. Pokud bude někdy věnována péče nalezení zmíněných dějových odřezků, které jsou ve většině považovány za ztracené, snad se někdy dočkáme filmu v původní podobě. 80% (09.08.2010)

Někteří mí kamarádi milovali Vinnetoua, jiní Rychlé šípy, mým hrdinou však byl vždy Sherlock Holmes, ten geniální feťák a podivín. A když se sešel můj dětský hrdina s mým dospěláckým (Billy Wilder) a nadto se mi dostalo Skotska, lochnessky, trpaslíků a tajuplných mnichů, je mi úplně jedno, že je film dlouhý, příběh se občas vleče a scénář nedosahuje kvality jiných Wilderových děl. Davám nostalgický plný počet. (20.08.2011)