Zítřek nemá šanci

Slabé tři hvězdičky. Jedná se o jeden z těch filmů, na kterých mě nezaujalo skoro vůbec nic, ale přesto se nedá říct, že by to byl vyložený shit a ohodnotit to hůře. Příběh je příšerně nudný a utahaný, postavy nijaké - k nikomu z nich jsem si nevytvořil žádný vztah a po celou dobu mi byly ukradený. Jediný, kdo to trochu zachraňuje, tak je Robert Ryan, ale nemůžu si pomoct jeho rasista, i když měl budit dojem odporné postavy, hajzla a grázla, mi nijak zvlášť nevadil, protože to s tím rasismem zase tak moc nepřeháněl a někdy bych se zachoval stejně jako on (třeba ten namachrovanej voják v baru si tu ránu zasloužil). Chybí tu výraznější ženská postava, Gloria Grahame tu má jenom štěk a žádná Famme Fatale to není. Na konci se objeví několik docela dobře natočených záběrů a toť vše. Téma rasismu je tu atakováno velice lehce a nijak provokativně a ta homosexualita, kterou zmiňuje Pohrobek, je tu skutečně hodně naznačená v podobě dvou "růžovoučce" vypadajících bodyguardů. Nic co by vůbec k dané problematice stálo za zmínku. (24.12.2012)

Harry Belafonte jako barový zpěvák, jehož láska ke koním mu rozbila manželství i finanční situaci. Robert Ryan jako bývalý boxer, jenž se chce konečně domoci peněz, ženat s Shelley Winters a zapleten s Glorií Grahame - s nejstrašnější ženou filmu noir. Ed Begley jako bývalý policista, jejž připravily ilegální kšefty o práci. Tito tři muži se hotoví k velké loupeži, jež je již od začátku znemožňována Ryanovým rasismem - svého rasistu si Ryan zahrál s takovou chutí a přesvědčivě, že měl posléze velké problémy ujistit společnost, že je hodným liberálem. Ve tradicích filmů noir s nezvyklými problémy rasismu a homosexuality a skvělým jazzovým doprovodem Johna Lewise. (22.05.2005)

Další zapadlý noir kousek a opět za 5*. Tři hlavní protagonisté s plnotučnými charaktery, plánování, realizace loupeže a třaskavě hutné, napínavé finále. Víc nebylo třeba. Jeden z těch noirů, ke kterému se budu zcela jistě opakovaně vracet. Zdá, že tzv. "béčkové" noiry mi sedí daleko více, než top fláky se zvučnými jmény. (02.02.2023)

Rád bych dal čtyři, ale nejde to. Samotná akce je docela dobrá, ale přípravy jsou hrozně zdlouhé, a ani obvyklé řešení seznamovat diváka v průběhu příprav s plánem, tady neexistuje, protože detaily přepadení se dozvíme až na konci. A ty vztahové problémy obou pánů stojí trochu moc hluboko v příběhu, a ani jedna z dam není zajímavá. Robert Ryan a můj třináctý film s ním. Z technických věcí mě zaujal záběr na začátku, ten vítr v ulici a nasvícená tvář. A pak podobně nasvícená tvář Harryho Belafonta u té vody. (03.12.2017)

Film-noir nám zdá se na konci 50. let pořádně zmutoval, jak můžu soudit podle snímků Dotek zla a právě Odds Against Tomorrow. V jedné z hlavních rolí černoch, velká záliba v exteriérech a nahrazení klasicky hutného hudebního doprovodu nervnějším podmazem. Vznikla tak nevypočitatelná a ne příliš vstřícná divácká podívaná, které kralují Robert Ryan a Harry Belafonte v rolích dvou neústupných a nejezdnoznačných charakterů, jejichž vzájemné soupeření dosáhne v závěru až apokalyptických rozměrů. A navíc ta neustálá zima a vítr... (17.02.2012)