Čjornaja roza - emblema pěčali, krasnaja roza - emblema ljubvi
-
Чёрная роза - эмблема печали, красная роза - эмблема любви
(více)
Чёрная роза - эмблема печали, красная роза - эмблема любви
Obsahy(1)
Jevištěm většiny scén filmu je moskevský komunální byt, jehož obyvateli jsou náctiletý sirotek Míťa (Mikhail Rozanov) a jeho bláznivý soused Tolik (Alexandr Baširov). Jednoho dne jim vleze do bytu přes střechu oknem dívka Alexandra (Taťjana Drubič), toho času na útěku ze zajetí v bytě sousedícím – tam ji uzamkl její otec (Alexandr Zbrujev), protože ji chtěl odříznout od milostného románku se ženatým budižkničemu Voloďou (Alexandr Abdulov). Alexandra však od Míti Voloďu zavolá telefonem, setkávají se a v bytě všichni vespolek pořádají divoké dýchánky. Jednoho dne se ovšem na scéně objevuje opět Alexandrin otec a když vyjde najevo, že je dívka těhotná, rozhoduje se malý Míťa, že vezme, byť absurdně, otcovství na sebe. Když se k tomu připojí skupina Aquarium, jeden nešťastný generál, černošský proletář či vize ze života a smrti Stalina, odkazy na Křižník Potěmkin, Alexandrina matka – slavná malerína anebo Míťův nepřítomný dědeček vlastnící prosperující továrnu v Cannes, může začít ta správná fraška. (garmon)
(více)Recenze (3)
Tahle féerie tu zjevně rezonuje o něco méně než ostatní perestrojkoví Solovjevové. Je to tím, že je pro Čecha už trochu velkorusky přepísknutá - Drubič přehrává o 106, já ji nemusel ani v ASSA - vlastně je to velmi obyčejná holka, nijak krásná; taková ta typická žena režisérů, politiků anebo rektorů - o generaci, dvě mladší, sebevědomá, trochu smutná. Scénář filmu je víceméně psaný jako divadelní hra - exteriérů je minimum, většina hmoty scénáře se odehrává během čtyř, pěti plně rozvinutých, obrazově i dynamikou gradovaných scén. Do toho samozřejmě vstupují různé introdukce, retrospektivy, obrazové metafory, druhé roviny, předěly, sny, komentáře, jak už to Solovjov dělal v ASSA - a zde tedy nakonec už trochu natahovaně i časové předěly. Vykloubením obrazotvornosti uvnitř jednoho rozděleného moskevského bytu mi Černá růže – emblém zármutku, rudá růže – emblém lásky připomíná Muratovu: částmi natočenými na černobílý materiál hlavně její pozdější konverzačky typu Ladič. Růže jsou technologicky dokonalý, překrásně manýristický film, nechybí nic z výraziva předešlé ASSA, snad jen ta vážná rovina - tohle je i přes jednu mrtvolku taškařice, dveřovka jak od Labiche. A ano: vlastně o nic nejde, jen o pocity z nastávajícího úpadku a o přípravu na svobodu - neón reklamní nabídky letu Moskva-New York za 9 hodin je určující vizuální motiv; zcela otevřeně se už hovoří o možnosti emigrovat jako Žid, o pokaženém politickém systému, generálové jsou směšní, na pohřebním oznámení už může být pravoslavný kříž a film by měl významově vrcholit - považte! - pravoslavným křtem! pravý vrchol je ale snad desetiminutová scéna, kdy se provalí chuť celého štábu a kapely objevit se zcela mimo děj v orgiastickém klipu. Tehdy to stačilo. Trochu si to porovnávám třeba s Vtáčkovia, siroty a blázni - tam byla tahle rovina taky a tvořila hranu útesu s hlavním tématem pomsty - . Srovnat se dají obě Růže i s pozdějšími komedoškami Kusturici - zejména pro přítomnost (poněkud pasivní) onoho mlaďoška, který na sebe chce vzít hříchy světa. Solovjov ale není nácek, nejde mu o rozplození národa, jen mu asi prostě učarovala nevinnost příští generace - že jejího nástupce nakonec posílá do šikanou a homosexualitou proslulého sovětského námořnického učiliště, no potěš koště, asi to muselo být... ()
ocenenia : MFF Cannes 1990 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ()
Film -odehrávající se ve starém domě na moskevském Arbatu- tvoří bizarní, výstřední scénky barevné i černobílé z rozjitřené současnosti za perestrojky i z trýznivé minulosti (magnetofonový záznam projevu ohlašující smrt Stalina a její okolnosti, v hrané scénce sám Stalin a lékař nabádající ho k vyšetření, záznam Brežněvova pohřbu) citáty, písničky. Vypovídá to o době mnoho - a současně nic podstatného, jen změť dojmů. Romantika je to podivná a komika je tu excentrická. (50%) Recenze: https://derbreitegrat.wordpress.com/2013/07/31/die-schwarze-rose-ist-das-emblem-des-bedauerns-die-rote-rose-das-emblem-der-liebe-chyornaya-roza-emblema-pechali-krasnaya-roza-emblema-lyubvi/ ()