West Side Story

Príbeh o imigrantoch a domorodcoch, o ich rivalite, o nenávisti medzi nimi, ktorá bude stáť životy ľudí. Je to dosť poučné a poukazuje na nezmyselnosť nenávisti a ukazuje, že pomsta nemá konca, lebo vždy ak niekto niekoho zabije, jeho blízkym sa tým vytvára priestor na pomstu a táto zlosť nemá konca a ničí lásku. Film bol však pre mňa nepresvedčivý, tá láska vzplanula akosi rýchlo a divne, herecké výkony sú podľa mňa slabé, naozaj ma nebavilo počúvať oh Mária oh. Morálne volili radšej útek pred zodpovednosťou, taktiež mnoho ďalších vecí bolo nemorálnych z tej dobrej strany, čo sa mi nepáčilo. Muzikál to bol dosť slabý, okrem piesni o Márii to bolo skoro o ničom. Tance sa sem tam podarili, ale tá spoločná tancovačka mi zdvíhala žalúdok, naozaj nemám rád niečo takto organizované, pripomínalo mi to viedenský bál. Opäť je to prepálené dĺžkou, nuž scenár o gangoch zaujímavý, no to pubertálne stvárnenie bolo už horšie, takže viac nedám. (14.10.2012)

Soundtrack k filmu je bez pochyby jedinečný a výborný a někdy nám může posloužit i jako dostačující a postačují hudební výpověď. Teď ale vážně po trochu rozpačitém a vlažném začátku, zpět k jednotě hudby a tance:Očividně filmová verze milovníka jevištního provedení muzikálu musela nejprve značně zklamat, bylo to trochu o něčem jiném. Například představitel hlavní role Tony (Richard) Beymer, který se připojil k původnímu souboru, si myslím že působí tak trochu bezbarvě oproti své například skvěle hrající partnerce Marii (Natalii Woodové). Té se za tuto svou roli muselo tenkrát dostat určitě velkého uznání. Avšak zárukou filmu a vůbec jeho celkové úspěchu, který se stává vzorem pro další moderní filmové adaptace muzikálů jsou určitě skvěle provedené písně. America, I Feel Pretty, Tonight a Maria které se stali ihned po premiéře světově oblíbené evergreeny. Velice působivé jsou ale např.dynamické taneční scény, které inscenoval režisér Robert Wise společně s Jeromem Robbinsonem. Oproti předchozím hudením filmům tvoří choreografie Wed Side Story s hudbou génia Leonarda Bernsteina bezesporu dokonalý celek a jednotu. Asi si jdu znovu pustit ostré souboje chudých New-Yorských Tryskáčů s partou portorikánských přistěhovalců, kteří si říkali Žraloci. A budu se kochat a kochat, a příjemně se unášet barvitou atmosférou raných šedesátých let. (19.11.2006)

Tuhle oskarovou klasiku jsem si z dětství pamatovala pouze útržkovitě, takže jsem byla ráda, že jsem ji měla příležitost vidět znovu. Dějová linka, kterou všichni už v podstatě znají z Romea a Julie, ničím nepřekvapí, ale to tak jako tak není na tomhle muzikálu to hlavní. Všechno to stojí především na tanci a hudbě a osobně si myslím, že právě ona dokonalá pohyblivost herců je na tom to nejobdivuhodnější. Tenhle film sice nikdy nebude spadat mezi mé oblíbené (očividně mě ani v dětství nefascinoval natolik, aby se mi pořádně vryl do paměti), ale dovedu si představit, že ve své době měl rozhodně svoje kouzlo. ~(3,8★)~ (10.09.2016)

Keby to nebol muzikál, ale obyčajný romantický film, bolo by to nanajvýš na dve hviezdy, ale to by sa dalo povedať o väčšine muzikálov. keďže sú postavené na jednoduchom príbehu. Hudobná zložka je tu ale veľmi silná, množstvo slávnych hitov v úžasnom prevedení a vďaka tomu ide o jeden z najlepších muzikálov. Škoda, že to nebolo viac filmovejšie, tá divadelnosť bije až príliš do očí - vyľudnený New York, kde okrem dvoch bánd a zatúlaného policajta nestretnete živú dušu, ani rodičov Marie a Bernarda, ktorí sú vraj niekde za oknom... Chybičiek by sa našlo pomerne dosť - nerealistické bitky, či správanie sa postáv, alebo okamžitá smrť po pichnutí vreckovým nožíkom, keď by možno ani 20 takýchto bodnutí nestačilo na vykrvácanie, ale privriem nad tým oči, aj kvôli úžasnej Natálke. (15.12.2015)

West side story je jednou z klasík klasického hollywoodu, ktorú som videl ako desaťročný v rámci nejakej prehliadky filmových klasík na čstv. Týždeň som bol potom zaľúbený do Natalie Wood, kým som o týždeň nevidel zase ďalší film s nejakou hviezdou. Po rokoch som si tento muzikál pozrel znovu a zaujal ma inými prednosťami, ako Natalie. Napríklad dvoma geniálnymi Bernsteinovými skladbami a ponosovaním sa Portorikánčanov nad tým, že na rozdiel od "európskych" menšín sú braní iba ako prisťahovalci. Klasická spoločenská obmedzenosť. (20.07.2012)