Killer

Jestli mi u Hard-Boiled vadilo málo emocí, tady se jich člověku dostane požehnaně. Velice silné (melo)drama se opírá o zajímavé postavy a jejich vztahy. Přátelství jako hlavní téma akčního thrilleru v případě Killera funguje fantasticky. K tomu připočtěte nadživotní akci a dostanete dle mého názoru nejlepší snímek Johna Woo vůbec. (24.06.2006)

Killer z roku 1989 je vynikající dílo, stará dobrá klasika, kterou jsem teprve nyní shlédl. Starých dobrých a podobných klasik je mnoho, takže mám co dohánět. Celkově se film povedl ve všech směrech. Nějaké zápory se najdou, ale jsou malé, takže o plném počtu hvězd vůbec nepochybuji. Celkově je to dost zvláštní film, má zvláštní atmosféru, výborné herce, jejich postavy jsou klidně vyrovnané. Úvod je dobrý, hned se jde na věc, po první akci si říkám, sakra to je ale akčňák. Zběsilé přestřelky, nekompromisní hlavní hrdina. Oceňuji i to, že hlavní hrdina – zabiják odvádí svoji práci sice profesionálně, ale občas díky nešťastné náhodě bude z velké části jeho viny zraněn nevinný člověk. Avšak o toho se pak postará, aby byl zase v pořádku. Například malá holka, nebo mladá zpěvačka do které se později zamiluje. Zpěvačka – dívka, která byla díky němu oslepena při zběsilé akci. Avšak hlavní hrdina se o ní začne starat. Už jen tyto prvky filmu mě zaujaly. Film má rychlý spád, furt se něco děje, hlavně je celé vše o velkolepých přestřelkách. Souboj má zde hlavní hrdina jen jednou, což ale nevadí. Finále v kostele je opravdu velkolepé. V této neuvěřitelně dlouhé a trochu přehnané akční sekvenci se využije dost střelných zbraní. Takže přehnanost je zde, ale nevadí mi to. Spolupráce hlavního hrdiny s policistou mi přišla povedená. Hezky mezi nimi fungovala chemie, takže po herecké stránce mě zaujaly všichni herci. Některé chování postav mi přišlo zvláštní, ale je to zase jiný druh filmu než jen ty americké, což vůbec nevadí. I dojemná stránka filmu zde párkrát byla, zejména, když se snímek chýlil ke konci. Hudba – to byl další velký klad. Neskutečně poutavá, atmosférická, teskná, určitě se samostatně k soundtracku někdy vrátím, neboť soundtracky samostatně poslouchám s oblibou. Nudné scény ? Rozhodně zde nebyly. A to zde bylo dost nekačních scén, vše hezky zabavilo. Nepředvídatelnost, lehká napínavost, charaktery postav, solidní záporáci atd. Co k tomu dodávat. Mírně netypický akční film, má to odlišnou atmosféru výborný příběh a hlavně charaktery výborných postav. Akce je zde dost, hlavně mírně přepálený konec. Takže zápory ? No, ani bych to nenazýval zápory, spíše drobnými nedostatky. Přepálená a přehnaná akce nakonec a úplný konec filmu jak dopade hlavní hrdina a jeho parták – policajt. No, to nevyzradím. Ale i tak téměř bez chyby film ke kterému se ještě samozřejmě vrátím. Celkově to vidím na zasloužených 95% = ***** (21.07.2013)

Skutečná klasika. Typicky woovský mix sentimentu a krvavé řežby. Vztah zabijáka a policisty je nádherný. Je to něco, co si hollywoodští filmaři nemohou dovolit, tedy alespoň ne v takto citlivé poloze... I když, sám nevím jestli by to bylo tak dobré, kdyby ty emoce měl vyjadřovat jiný herec než právě Chow Yun-Fat... Jeho obličej je doknalá maska, schopná vyjádřit jakýkoliv cit, a to jsem opět u toho již zmíněného kontrastu, cit uprostřed stříkající krve, sténajících lidí... a do toho zpomaleně létají holubice, o zem cinkají náboje a hraje kýčovitá hudba...Co dodat? Mistři Woo a Fat v nejlepší formě! (22.12.2004)

Z tohoto filmu Johna Woo na vás chtě-nechtě musí dýchnout osmdesátá léta. Naivita, důraz na přátelství, nadsazené záběry a hlavně záporný hrdina s tváří Chowa Yun-Fata (či Yun-Fata Chowa, chcete-li). Vidět tento snímek někdy v devadesátých letech, byl bych vedle filmů se Schwarzeneggerem či Van Dammem zařadil Die xue shuang xiong mezi akční perly mých mladých let. Dnes však, přestože jsem si akční scény vychutnal, ve mně vyvolává hlavně nostalgii a kouzlí lehký úsměv na tváři. (23.11.2009)

Jestliže v "Hard Boiled" jde od začátku do konce o stylizovanou akci doprovázenou příběhem, tady tomu je přesně naopak. A to může být pro leckoho problém, protože je potřeba přeladit na poněkud odlišnou žánrovou logiku i regionální mentalitu. John Woo pro mě představuje zatím tu nejstylizovanější formu násilí, s jakou jsem se v akčním žánru setkal. Pokaždé u něj vnitřně trochu zápasím mezi polohami filmový/lidský. Tou první si mě nakonec vždy získá. Tou druhou se to třeba takovému tichému samotáři s lenonkami a francouzským přízvukem povedlo lépe. (24.09.2006)