Hao xia

Od Wooa sem teda čekal něco lepšího než jen obyčejnou kung-fu mlátičku, či šermovačku, která ale kvůli stáří dneska už působí spíš jako nějaký lehký zpomalený cvičení než jako akční jízda, i když je pravda, že díky enormnímu množství soubojů všeho druhu a docela vychytaný choreografii to ani za mák nenudí a ztratí se v tom i fakt, že se mi motaly postavy i celkově příběh (28.01.2009)

Na Johna Woo nezvykle hodně old-school HK kung fu akce, velmi poplatná sedmdesátkovému stylu ala 36. komnata Shaolinu. Takže kung-fu je tu efektní gymnastické cvičení s parádní choreografií, ale pořád ještě velmi statickými pózami během boje, kamera taky dynamičnosti moc nepobrala a zabírá spíš větší celky bez střihů (což ale ve světle stroboskopicky stříhané akce současnosti může být vítaná změna), a doprovází ho těch asi pět zvukových efektů úderů, seků a švihů, které se tehdy zarývaly do uší z každého podobného filmu. Právě na zvuku se imho nejvíc projevuje lacinost s jakou ty HK filmy tehdy vznikaly. Z bitek je vidět že Woo se teprve hledal, ale zárodky jeho kultovního stylu už tam vidět jsou - třeba v těch několika málo fantastických zpomalovačkách. A jeho styl je silně cítit i z příběhu, jeho depresivního vyznění, i celkové brutality - tak velké koule už tehdy moc filmařů okolo nemělo, červená stříká všude, a tehdejší filmy jsou jinak obvykle i mnohem naivnější. Sice je příběh trochu překomplikovaný, zaměnitelnost mnoha asijských tváří tomu nepomáhá, ale jak se množství postav zredukuje na pár základních, a Woo se pořádně opře do svého typického tématu bratrství a zrady, tak i ty emoce vydolovat dokáže. 8/10 (12.12.2019)

Skvělá Wooovka i výkon Lau Damiana a Pai Weie. Dlouhé chorea soubojů hlavního zabijáka Fung Hak Ona jsou rychlé, vytříbené a na meče zatraceně krvavé. Kosí to tu i akrobat a akční rejža Hsu Hsia, kaskadér Mars a nemilosrdně rychlý unikát Benny Lai. Z wu shu zbraní se využívá kopí, šavle na dlouhé násadě, krátké šavle a náruč nekompromisních facek. Jedinou výtku mám k doplněnému zvuku v soubojích, jinak hudba Frankie Chana je jako vždy, víc než pestrá. (11.04.2014)

Obrovske prekvapenie. A to takmer vo vsetkych smeroch. John Woo proste vie a je jedno, ci jeho hrdinovia drzia v rukach mece, alebo pistole. Bezchybny zanrovy pribeh s mnozstvom silnych momentov, skvele ustredne duo, skvely zaporaci, skvela hudba... Podobnosti s novsou tvorbou Johna Woo je tu naozaj vela (hlavne s filmom Killer), nieje to vsak zapor, prave naopak. Je dobre ked ma reziser svoj vlastny, rozpoznatelny rukopis. A prave Wooov typicky prvok - hrdinovia ktorych priatelstvo a ohvaha siaha az za hrob - je v tomto filme dovedeny do skutocne krasnych rozmerov. Dokonca sa mi jeho vyznenie pacilo viac ako v Killerovi ci Hard Boiled. Mozno pre to, ze z bojovnika zvierajuceho vo svojich rukach mec sala akasi vacsi hrdost a vznesenost - preto mi zrejme ono priatelstvo prislo take posobive. Akcia je uz sama o sebe slusna, ale je naviac taka...no Wooovska :). Vysperkovana mnohymi detailmy, spliechancami krvi a nemozu chybat ani paradne spomalene zabery. Proste som si to naozaj uzil. (10/10) (16.03.2008)

Tam kde představitelé HK Nové vlny brali tradiční žánry a objevovali nové formální možnosti filmu (např. Tsui Hark a jeho The Butterfly Murders), zůstává John Woo u konvenčního pojetí žánru wuxia a jeho podoby. Last Hurrah tak nejvíce připomíná poctu hrdinským kouskům Changa Cheh. Poměrně neobvyklá je zde romantická hudba doprovázející souboje hlavních představitelů. (21.05.2010)