Nejlepší léta našeho života

Spoilery! Nečekaně velice kvalitní oscarový snímeček mapující 3 různé osudy 3 navrátilců do poválečné Ameriky z jedné z mnoha "obranných válek", které USA vedlo a stále vede. Ze skoro tříhodinové stopáže jsem byl před zhlédnutím nefalšovaně vyděšený. Velmi mě překvapilo, že se snímek přes všechny těžkosti, které zúčastněným válka způsobila, snaží být velice pozitivní a daří se mu to. Tím pádem se mi na něj opravdu příjemně koukalo. Všichni herci jsou neskuteční sympaťáci, elegáni a džentlmeni. Zkrátka takové ošklivější kopie mě samotného. Slečny jsou poté vzory všech ctností a neskutečně elegantní. Na takové dámy dnes již člověk narazí zřídka. Navíc všechny dámy a všichni páni bývali nafalšovaní puritáni. Zajímalo by mě, kdy stíhali vyrábět potomstvo. Krajně mě zaskočilo, že se na tříhodinový příběh opravdu dalo koukat, aniž by vás na moment začal výrazně nudil. Dech mi vyrazilo, jak obratně zvládal Harold Russell používat dva háky namísto amputovaných rukou. Velká část byla právě o prezentaci jeho dovedností. Nejen, že zvládal střílet, papat, pít, hrát na piáno, kouřit cigarety a zřejmě si i vytírat zadek. On si hravě poradil i s navléknutím snubního prstýnku. Hrozně jsem se bál, že bude film nasáklý nepřiměřeným patriotismem a dalšími nesmysly, které by jej mohli zcela dehonestovat. Režisér William Wyler si však vedl naprosto znamenitě. Přichystal si pro diváky film s obrovskou výpovědní hodnotou. Tedy alespoň z mého neodborného pohledu. Vyzdvihnout musím i hudbu, která byla pro daný rok nadstandardně kvalitní a vynikajícím způsobem přidávala na kráse jednotlivým scénám. Nelze se vůbec divit, že se snímek stále těší takové oblibě. Opravdu nádherný, skoro až pohádkový příběh, plný úžasně sympatických postav s ryzím charakterem. Nikomu ze zúčastněných nelze nefandit, aby dosáhl toho svého. Po všech stránkách super práce. (02.12.2016)

Wyler splnil to, v co jsem po shlédnutí filmů od Kazana už ani ve skrytu duše nedoufal. Natočil ve své době sociologicky kritickou studii s komediálními prvky, která dokázala odolat zubu času, což se například při paradoxně mnohem vážnějším tématu jako u Džentlmenské dohody, nepovedlo ani náhodou. Se stopáží to sice poněkud přehání a zejména v první polovině snímku by se dalo stříhat ještě o sto šest, ale vzhledem k pochopení oné doby a vlastně i roku ve kterém snímek přišel, se to dá přežít i když je to z dnešního pohledu přece jenom trochu natahované. Klobouk dolů před hereckými výkony, kromě monotématických studiových polibků není co vyčítat. Snad si jen ještě trochu rýpnout do scénáře, který v některých případech rozehrává to, co není schopen dokončit a pomíjí to s lehce upachtěnou nonšalantností. Přes to všechno zde ale máme snímek plný emocí, který dokáže zapůsobit i na dnešního cynického diváka a nabídne mu Ameriku v překvapivě syrové podobě.... (11.01.2005)

Skutečně velmi dojemný, trýznivý a zároveň vtipný a optimistický zážitek. ALE. Jen když je na plátně Harold Russel. Vždy, když se objeví tento muž s háky místo rukou, muž, který nemůže svoji přítelkyni pohladit po vlasech a kterému když se zabouchnou dveře, nedostane se z pokoje, diváka překvapí, jak odvážný a silný snímek byl o veteránech už rok po válce natočen. Bohužel ale když z plátna Homer sleze (a to se stává poměrně často), zůstane zde trochu banální a rozvleklý příběh nemanželské lásky (otec nechce dovolit své dceři, aby si něco začala s nešťastně ženatým mužem, jeho kolegou z války). Takový příběh se ale mohl stát kdekoli a kdykoli, neřeší válečné trauma a trochu odbíhá někam k romantickému melodramatu. Linka s Homerem, je nemilosrdná, psychologicky přesná, jde k jádru věci - chlapi se v ní třeba poperou v hospodě s chlápkem, který jim říká "vidíte, taková oběť.. a k ničemu!" Linka bez Homera používá všechna klišé hollywoodského studiového filmu - oči zalité slzami, nekonečné polibky, tklivá smyčcová hudba, happy end... Vzhledem k oscarové smršti a neustálému zařazování snímku mezi nejlepší filmy všech dob to asi může být každému jedno, ale pro mě z dnešního pohledu spíš průměrný snímek. A kdyby byl o hodinu kratší, taky by se nic nestalo. (06.09.2018)

Ten Wyler- něco mě od něj pobavilo (Lištičky, - Prázdniny v Římě), něco mě hodně nebavilo (Ben Hur). Tohle bylo tak neomaleně americké a utahané až to utahalo i mně (ani nepamatuju , kdy jsem byl na konci filmu tak příšerně unavený - a to i přesto, že jsem si párkrát klimbnul- a znuděný). Pro mě osobně přehlídka klišé s (některými) dobrými herci. (10.05.2020)

Mal som pocit, že sledujem Director's Cut. Wyler totiž nezabudol na nič, nič neponechal nedokončené či otvorené. Všetky tri príbehy, spájajúce sa do sociálneho dobového portrétu, ani na chvíľu nezaváhajú a i pri rešpekt vzbudzujúcej stopáži si ma s ľahkosťou udržali až do konca. Rovnako zvládnuté sú vážne i úsmevné, odľahčujúce (až zábavne naivné) momenty. Sú tu prítomné dlhšie pasáže s výbornými dialógmi, ktoré striedajú niekoľko ústredných tém a vedú k jasným stanoviskám hrdinov. Každá línia má svoj vlastný dramatický oblúk, ktorého súčasťou je samostatný záver a epilóg. Navyše má aj pár pekných obrazových metafor - medzi najvydarenejšie radím scénu na poli vrakov starých lietadiel, ktoré sú spoločnosťou odsunuté ako nepotrebné, a podobne sa cítia aj mnohí veteráni. Neviem, čo by som ešte dodal, toto je jeden z tých filmov, ktoré hovoria sami za seba. Keď tak premýšľam, páčilo sa mi to ešte viac, než Roman Holiday. Jedna vec mi bola jasná - bez knižnej predlohy by nemohol nikdy vzniknúť. Glory For Me od MacKinlaya Kantora je teda pre mňa jasná voľba. 100% (08.11.2014)