Agónie - konec Rasputina

Jinak zpracovaný příběh, než jsem viděla nedávno (ruský Rasputin z r. 2013). Z jedné strany mě Klimovovo dílo nadchlo, chvílemi se mi svíralo hrdlo nad prostřihy mezi světem bohatství a světem bídy a zoufalství. Slabošský panovník a úpadek skoro tisícileté říše během pár desetiletí. Škoda že Klimov vynechal úlohu "profesionálních revolucionářů", kteří byli na ruské dějiny přisáti od začátku 20. století. Lenin, Trockij, Kerenskij, Kaplanová a další. Ti hráli destruktivní úlohu už v revoluci r. 1905 a stejnou i v r. 1917. Organizovali tisíce lidí, šířili mezi nimi nenávist a hnali je na smrt. Úpadek tisícileté carské říše měl konkrétní jména. V Klimovově poměrně rozsáhlém díle pro ně místo bylo. Za to, že se o nich nezmínil, ubírám jednu hvězdu. (05.09.2014)

Předsmrtná agónie zdegenerované monarchie sestavená do doslovného argumentu o potřebě Velké říjnové revoluce. Alespoň dle současné podoby filmu, která dostála od původní verze nejspíše mnoha změn, ale vzhledem k tomu, že onen originál je ztracený někde pod parketou, tak můžeme jenom odhadovat, co bylo přidáno a co odebráno než byl film po nějakých šesti letech připuštěn k distribuci. Hloupý vyčerpaný pohled uvláčeného cara, jemuž se na pomateném dvoře shromažďuje pochybná suita manipulativních šarlatánů, zde kontrastuje z bezuzdnou mánií pohledu pološíleného pitomy Rasputina, který ponižuje celou říši jenom tím, že v ní existuje. Zajímavé zachycení závěrečné onkologické fáze velmoci, které markantně dochází prostředky k přežití a proto se chytá už úplných hovadin v bláhové naději o sebezachování. Bohužel mě tam dost iritovaly ty scénické interiéry nasvícené jak ze studia kamarád, tvůrčí studio Ostrava, ačkoli vim, že je to tak asi schválně. Ke shlédnutí na YT ve dvou dílech 141 minutová verze skrze Mosfilm. Kvalita je z prdele, ale anglické titulky jsou profesionální. (07.05.2024)

Falešný obraz konce samoděržaví, křivé zrcadlo nastavené jednomu ruskému mýtu... Škoda, že umělecky nepochybně silnému filmu nebylo dáno vzniknout o pár let později, kdy v rámci >perestrojky a glasnosti< by se nepochybně toto Klimovovo dílo vyrovnalo s jednou temnou kapitolou ruské historie lépe a pravdivěji... (12.06.2006)

Klimova mám zafixovaného jako tvůrce mimořádného válečného dramatu Jdi a dívej se, takže očekávání byla vysoká. Ne, že bych byl vyloženě zklamaný, ale trochu té kritiky si neodpustím. Chápu, že použití archivních materiálů může zvýšit pocit autentičnosti. Ostatně záběry z nemocnice plné mrzáků bez končetin by se v 70. letech nenatáčely jednoduše. V takové míře, v jaké Klimov čerpal ze starých dokumentárních snímků, to už zavání snahou snížit si náklady a z mého pohledu je to obtěžující. Režisér představuje divákovi až příliš mnoho reálných historických postav, jejichž jména a funkce jsou ale dnešním divákům, zvlášť v zahraničí, naprosto ukradené. Co podle očekávání funguje, je velkolepá obrazová výpověď o rozkládajícím se režimu plném korupce, dekadence a neschopnosti. Rasputin funguje jako ztělesnění a symbol úpadku celého systému. Jeho smrt je předzvěstí zániku carské říše. Petrenkovo uhrančivé herectví, absurdita viděného, kdy nevzdělaný mystik drží v šachu ministry a nejvýznamnější hodnostáře říše, a výborná kamera jsou důvody, proč vidět Agónii i dnes. Celkový dojem: 75 %. (23.02.2017)

Filmovost Agónie zpomaluje v první polovině neběžné zacházení s psaným textem - se spoustou textu - ...a zpomaluje ho také řada dokumentárních záběrů. A to i přesto, že jsou dynamičtější, než samotné vyprávění. Zvykal jsem si dlouho na přechody mezi nimi a mezi viscontiovsky luxusním barevným snímáním příběhu (- který se ostatně rozvíjí jen velmi zvolna a navíc leckde zašustí papírem). ...tajné komnaty paláců, přiznaně studiové (cikánská scéna, chodba za "poradní" místností válečného důstojnictva - figuríny důstojníků jak z Tajemného hradu v Karpatech) a do toho prostřih na místnost dětského pokoje carského synka - s realistickou výpravou tak jak "má být" ve velkém filmu; a do toho všeho občas černobílé "artové" záběry nahoty - Klimov byl expresionista naturelem. Neorganičnost těchhle kontrastů i to, že to vlastně nevadilo - 15 let po Nové vlně ovšem zůstává jako hlavní akcent: obecnější zachycení údělu nadaného jedince žraného vlastní choutkou a mocí anebo výpověď o dějinných pohybech, o tom, jak prohnilý pozdní carismus byl, to mi všechen ten expresionismus a vizualitu nevyvážilo - je to totéž, co mi vadilo v Jdi a dívej se: tlačit na pilu uměl Klimov výtečně. Étos je v tom ale podle mě jen jako vedlejší produkt. Mj. Schnittke úžasný! Mít tak symfoňák s Eri Klasem a film k hudbě! (25.03.2018)