Jak ukrást Venuši

Když jít krást vzácnou sošku, tak rozhodně s renomovanými herci, a tentokrát i (ne)zlodějíčky Audrey Hepburn & Peter O´Toolem. Ti dva jsou jako motor přidělaný k tomuto filmu a bez nich by film byl až téměř bezvládný. Přesto všechno však takový dojem navodí. Když si totiž odmyslím perfektní hereckou dvojici, je všechno zhusta průměrné, nehumorné a až skoro nezáživné. Děj je tak trochu zamotaný a chce to hrát na silné a poměrně propracované charaktery. To se daří, ale když má film přijít s něčím navíc, co by ho odlišilo od desítek podobných filmů, je to s ním bídné a v podstatě nepřijde s ničím extra zapamatovatelným. V hlavě tenhle film nějakou chvíli zůstane, ale jen co si pustíte nějaký novější filmový kousek, okamžitě na tenhle zapomenete. Klasika sice jak má být, ale já ji tak zoufale nevyhledávám. Přesto by se film mohl líbit někomu, kdo má rád osvědčený a charakteristický styl filmů šedesátých let. Mně osobně tento styl blízký není. 50% (24.07.2012)

Herecka Audrey Hepburn bola symbolom nielen krasy, ale vo viacerych pripadoch /Odpoledni laska, Snidane u Tiffanyho ...../aj nesmierneho talentu, ktory proste nebolo mozne prehliadat. Rovnako je tomu aj tu. Pribeh je o vyznamnom podvodnikovi, ktory ma za ciel ukradnut Venusu. Zrucna rezia Williama wylera, dokonaly herecky vykon Hepburnovej a pribeh, ktory drzi pokope : to su siilne stranky tohoto filmu. A ja sa rad tymto filmom necham unasat. 95 % (01.10.2013)

Role rozmazlené dcerušky, ochotné udělat pro svého „papá“ cokoliv, sedne Hepburnové dokonale. Vždy elegantní O’Toole sice nevyzařuje takovým sex-appealem, aby jste mu uvěřili, že dokáže na potkání dostat do postele každou krásku, natožpak panovačnou Hepburnovou, čímž trpí chemie mezi oběma, alespoň však není lupičem přímočarým a snadno prokouknutelným. Způsob, jakým Wyler přistoupil k již tolikrát obehranému schématu „filmu o loupeži“, je pozoruhodný. Člověk je zvyklý na hodinovou přípravu a následně hodinovou akci samotnou (pokud samozřejmě film netrvá déle než dvě hodiny), jenže Wyler přípravu omezil na nezbytné minimum, divák se nedoví v podstatě žádné detaily, a první polovinu raději věnoval rozvíjení netradičního romantického trojúhelníku. Ačkoliv je zlodějský tým tvořen pouze dvěmi osobami, jistá redukce postav by filmu stejně prospěla. Zcela jasná například není úloha – pochopitelně skvěle hrajícího – Wallachiho (nebo jak se to skloňuje). A ještě jedna věc mi vadila – jakkoliv je ústřední myšlenka jednoduchá a cíl jasný, Wyler, resp. scénář Harryho Krumitze, se k němu propracovává příliš zdlouhavě. Na poměrně velkém prostoru se nachází poměrně málo vtipů. Pravda, když už nějaký, tak stojí za to („Chodíme spolu střílet“), ale pokud se jedná primárně o komedii, jakože jedná, je to v tomhle směru slabota. Jak ukrást Venuši je moc příjemným snímkem, avšak jakkoliv mám Hepburnovou rád (moc, moc, moc, moc, moc!), pokud dostanu chuť na nějaký poctivý zlodějský film, raději sáhnu po Dassinově Topkapi (1964). 80% (25.10.2007)

Kdykoliv jsem tenkrát v kině viděl tuto komedii, byl jsem z ní pokaždé nadšený. A že těch návštěv bylo. No řekněte - kdo by se do Audrey Hepburn nezamiloval? Sluší jí to tady jak v modelech od Givenchy i v tom děsném mundúru s kbelíkem v ruce je prostě kouzelná. Moc příjemná zlodějská komedie, kde se originálně krade soška Venuše z muzea. Komplicem je Peter O´Toole, kterému to tady děsně sekne. A jako bonus Paříž! (29.06.2011)

Přiznám se, že jsem čekal daleko větší pecku a ono je to vlastně dost o ničem z 90 tahající charismatem Audrey Hepburn a Peterem OToolem, jichž romantické scény zastiňují dějový zbytek filmu. On je ten film vlastně děsně špatný, ale s nima by mne bavilo sledovat snad všechno.... Co mi dost nesedlo je až přílišná lehkost, trochu bych přidal na dramatu. Co je naopak totálně špičkové je český dabing ze 73 s Munzarem, Kopeckým a Švormovou o mnoho mnoho lepšími, než originály. :) 8/10 (04.02.2016)