Zabiják

Jeho vrah (v Se7en) trestal nevybíravým způsobem lidstvo za to, že učinilo ze sedmi smrtelných hříchů všední součást života. Jiný jeho hrdina (v 8 MM) pak rozplétal původ jednoho hardcore snímku. Je tudíž trochu s podivem, že Andrew Kevin Walker napíše (nutno podotknout podle komiksové předlohy – ač vizuálně má ke komiksu daleko) ohraný koncept s průměrnými dialogy o nájemném zabijákovi, který poprvé selže. O hyperperfekcionistickém Davidu Fincherovi to platí dvojnásob. Na přešlapy jsme u něj nebyli zvyklí. Jenže pak přišla nemastná neslaná látka bez dynamiky Mank – stylisticky cvičící, dlouhá, nepřístupná. U Netflixu mu zjevně nikdo nestojí za zadkem, i když by (občas) měl. The Killer je sice v mnohém dostupnější, ale Fincher mrzí prázdnějším obsahem a chladnou formou. Velepečlivě komponované scény jsou fajn, ale chybí myšlenkový přesah, chybí něco nečekaného či překvapivého, chybí zapamatovatelnější scény (čest výjimkám v podobě noční rvačky na Floridě). Nedochucený i šablonovitý thriller ze staré školy. Ale ty čtyři dietní hvězdy si pro sebe nakonec obhájím. Asi hlavně proto, že mi tak nějak seděla atmosféra. PS: Rozšlapování mobilů úsměvné. Opakované vyhazování „důkazů“ do košů v okolí daného činu ještě víc. (14.11.2023)

I přes prvotní dojem banálnosti, přímočarosti a jednoduchosti semnou The Killer i po měsících stále rezonuje. Tradiční příběh, který je netradičně pojatý s dávkou černého humoru. Oceňuji rozdělení filmu na komiksové kapitoly, představující vždy jiný druh výzvy. Oceňuji osobitě zpracované scény, které se mi zaryly hluboko do mozku unikátní kamerou, režii i vizuálem. Oceňuji vynikající úvodní sekvenci v Paříží, která je jednoduše dokonalá. Přesto největší kvalitou snímku je ústřední postava zabijáka, její pojetí Fassbenderem a hlavně její protichůdné vnitřní monology, profilující unikátní psychologii hlavní postavy. Je to osobitý film, který si chci ještě hodněkrát pustit a studovat. Zaslouží si určitě více lásky. (21.03.2024)

Na Finchera až nezvykle nedivácky zážitok, tak ako aj jeho predchádzajúci Mank. Oproti nemu však disponuje predsa len zaujímavejšou atmosférou či pôsobivejším ponorom do (anti)hrdinovho vnútra a nielen výborným remeselným spracovaním, ktoré by už v tomto prípade asi nestačilo. Na jeho vrcholnú tvorbu však stále pozerá z diaľky a ani nebyť presného Michaela Fassbendera, Killer by vo mne rezonoval ešte o niečo slabšie. 70% (11.11.2023)

Napadá mě několik paralel s Klubem rváčů. Oba filmy stojí na protagonistově voiceoveru, který bychom mohli označit za nespolehlivý, ale v každém případě z trochu jiných důvodů. Zatímco Jack / Tyler Durden je nespolehlivým vypravěčem, s nímž sdílíme schizofrenně poblouzněné vidění reality, stoické promluvy nájemného vraha v Zabijákovi jsou nespolehlivé v tom smyslu, že přes zdání husťáckých (sebe)motivačních keců představují zvrácený postoj ke světu, s nímž se nakonec ocitá v rozporu i sám asasín. Je to taková krajně nihilistická variace Ghost Doga, v níž se východní praktiky jako meditace a jóga staly především dalším nástrojem k zefektivňování vlastní práce. Když si pak zabiják podesáté zopakuje mantru "Neimprovizuj" a vy přitom vidíte, že od začátku nedělá nic jiného, než že improvizuje, musíte se tomu smát. (Ano, Zabiják je černá komedie, která by se měla jmenovat Gone Wrong). Vypravěčsky přitom skvěle fungují jak první tři kapitoly, v nichž jsme převážně pozadu za protagonistou (a částečně stejně jako on netušíme přesně, proti čemu stojí), tak kapitoly čtyři až šest (plus epilog), kde už má akce spíš charakter postupně odškrtávaných fajfek, nicméně jakýkoli dojem mechaničnosti dokáže šikovně přesměrovat do ubíjejícího aktu pomsty jako takového. Druhá paralela s Klubem rváčů je více tematická. Oba jsou to filmy (černé komedie) o životě v pozdním kapitalismu. Jenže zatímco v Klubu rváčů ještě Jack / Tyler sní o autentickém vzdoru proti systému, v Zabijákovi už je jakékoli domnělé outsiderství protagonisty plně začleněné do neoliberálních struktur. Jestliže Tyler Durden se bouří proti konzumu a pokouší se obnovit smysl pro autentickou zkušenost (a autentickou maskulinitu), anonymní zabiják s nekonečným množstvím identit a mega tučným bankovním kontem (které si ale nemá čas užít) ze svojí askeze udělal integrální součást sebe jako pozdně kapitalistického subjektu. Všeprostupující distance (odcizení) už není nežádoucím prvkem, který bychom měli překonat, ale naopak žádoucí součástí takřka všech profesních i jiných vztahů. Scéna v restauraci je antitezí steakové scény z Matrixu, kde ještě existovala domněnka, že člověk se zaprodá systému kvůli povrchním smyslovým počitkům; tady už ani tohle nefunguje. Není to nic extra nového, o týchž věcech už kdysi točil Antonioni, a pokud mi Zabiják nějaký film připomněl, tak (vedle Melvilleových gangsterek) Povolání: Reportér. Fincherův smysl pro jízlivost mi ne vždycky sedne, ale tady je natolik jemně a hladce zašitý do přesně šlapající žánrovky, že mě to bavilo velmi. (11.11.2023)

„KDYŽ NĚKDOMINE CÍL, ZANECHÁ TO AUTOMATICKY NÁSLEDKY…“  Ze života nájemnýho vraha… Příběh není nic objevnýho. Pomalej... zaměřenej na cíl. Úvod (asi) oceněj znalci komiksu, zbytek si užijou i fandové androidního Fassbendera a Fincherovejch temnejch stínů. Průser je, že to nemá skoro žádný emoce. Je to chladný jako ten Fincherův filtr. A já jsem z toho smutnej… Hele, kdyby v tom bylo asi tak pětkrát víc akce, mohl by to bejt dost dobrej Equalizer! /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Příběh vychází ze stejnojmenné francouzské komiksové série, kterou napsal Alexis „Matz“ Nolent a ilustroval Luc Jacamon. 2.) Do hlavní role byl údajně zvažován také Brad Pitt. 3.) Thx za titule „Anna Farrow“. ///                         PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  **  NAPĚTÍ  ** (12.11.2023)