Biografie
Italský režisér Nunzio Malasomma má na svém kontě čtyřicet filmů různých žánrů, nejvíce jej proslavila éra tzv. filmů bílých telefonů ve 30. a 40. letech dvacátého století. Pocházel z významného historického města Caserta na jihu Itálie, původně studoval technické obory a dosáhl titulu inženýra. Po studiích se ale začal věnovat novinařině a spolu s Lucianem Doriou založil v roce 1920 časopis Fortunio se zaměřením na film a divadlo.
Od profese filmového publicisty nebylo daleko ke scénářům a režii a opět s Doriou realizoval Malasomma svůj první film NEMOŽNÁ CESTA (Un viaggio nell'impossibile, 1923). Mezitím se ale italský film dostal do finanční krize a spolu s rozpínavostí Mussoliniho fašistického režimu to byl důvod, proč Malasomma v polovině dvacátých let odešel do Německa, kde pokračoval v práci filmového režiséra. Do Itálie se vrátil až po nástupu zvuku a začal se brzy prosazovat jako tvůrce oddechového žánru. S vycházející hvězdou Isou Polou natočil komedii TELEFONISTKA (La telefonista, 1931) a hudební film VE VÍRU SLÁVY (La cantante dell'opera, 1932). Točil také komedie s dalšími oblíbenci tehdejší kinematografie, například s Vittoriem de Sicou (UŽ TĚ NEZNÁM - Non ti conosco piu, 1936) nebo Assiou Noris (NINO, NEBUĎ HLOUPÁ - Nina, non far la stupida, 1937), příležitostně psal i scénáře pro filmy jiných režisérů.
Kromě průměrné, i když divácky vděčné produkce se Malasomma několikrát dostal i ke kvalitnějším předlohám a velkým úspěchem byl například film SLEPÁ ŽENA ZE SORRENTA (La cieca di Sorrento, 1936) se začínající Annou Magnani v hlavní roli. Během třicátých let se Nunzio Malasomma znovu vracel do Německa a některé filmy z jeho německé produkce byly uvedeny i u nás, například drama SVATÁ LEŽ (Die fromme Lüge, 1938) nebo detektivka RUDÉ ORCHIDEJE (Rote Orchideen, 1938) s mezinárodní hvězdou Olgou Tschechowou v hlavní roli operní pěvkyně Marie. Z Malasommových italských filmů se do československých kin dostala nenáročná, ale svižně natočená a zábavná komedie BYLO NÁS SEDM SESTER (Eravamo sette sorelle, 1939).
Vytíženým režisérem zůstal i za druhé světové války, několikrát točil například s dalším dobovým idolem Amedeem Nazzarim (SCAMPOLO, 1942). Po filmu DÁMA V ČERNÉM (La signora in nero, 1943) se na delší dobu odmlčel, větší pozornost mu získal znovu až další poměrně zdařilý titul komediálního žánru ĎÁBEL V KLÁŠTEŘE (Il diavolo in convento, 1950). Po několika letech byl znovu úspěšný s komedií ROZKOŠNÍ A PROLHANÍ (Adorabili e bugiarde, 1958), závěr jeho filmařské dráhy je ale spojen s dobově žádanými žánry, s nimiž nebyl zcela ztotožněn. Byl to antický příběh z žánru sandálu a meče VZPOURA OTROKŮ (La rivolta degli schiavi, 1960) nebo western PATNÁCT ŠIBENIC PRO VRAHA (Quindici forche per un assassino, 1968).
Nunzio Malasomma zemřel v Římě 12. ledna 1974 ve věku 79 let.
Režisér
Scenárista
Filmy | |
---|---|
1958 |
Adorabili e bugiarde |
1951 |
Quattro rose rosse |
1947 |
Diavolo bianco, Il |
1943 |
In due si soffre meglio |
Incontri di notte |
|
La signora in nero |
|
1942 |
Acque di primavera |
Gioco pericoloso |
|
Giungla |
|
1941 |
Marido provisional, El |
Scampolo |
|
1940 |
Dopo divorzieremo |
1939 |
Cose dell'altro mondo |
1937 |
Nina non far la stupida |
1936 |
Due sergenti, I |
1933 |
La Signorina dell'autobus |
1932 |
Ve víru slávy |
1931 |
Fra Diavolo |
Fra Diavolo |
|
L'uomo dall'artiglio |
|
1930 |
Les chevaliers de la montagne |
Syn bílých hor |
|
1929 |
Volání severu |
1928 |
Der Kampf ums Matterhorn |
1925 |
Der König und das kleine Mädchen |
1924 |
Mister Radio |
1921 |
Amore rosso |