Bohumil Smutný

Bohumil (Bohuš) Smutný pocházel z prosté rodiny z Brna, jeho otec se živil jako zámečník. Bohumil absolvoval gymnaziální studia, poté nastoupil na Státní dramatickou konzervatoř v Brně, kde absolvoval v roce 1945, již za války také aktivně hrál. Po osvobození působil krátce v nově otevřeném Svobodném divadle v Brně, později hrál v Horáckém divadle v Jihlavě, prošel i pražskými scénami (Studio Národního divadla, Divadlo města Žižkova). V roce 1949 našel stálé angažmá ve Státním divadle v Brně, kde setrval až do odchodu do penze. Na této scéně vyrostl v charakterního herce, jehož projev se vyznačoval úspornými výrazovými prostředky a zastřeným hlasem; uplatnění našel především ve světové klasice (Višňový sad, Anna Karenina, Don Juan, Julius Caesar), jako představitel českých lidových typů se prosadil i v kusech domácích autorů (Gazdina roba, Tvrdohlavá žena).

Filmografie Bohumila Smutného není nijak bohatá, což je dáno dvěma faktory – jednak celoživotním mimopražským angažmá, za druhé pak těžkou autonehodou v roce 1962, jejíž následky Smutnému neumožňovaly širší herecké uplatnění. Když se ve svých prvních poválečných angažmá objevil v Praze, dostal svou první filmovou roli portáše Štěpána ve filmu PORTÁŠI (1947), následně dostal několik příležitostí v budovatelských filmech přelomu 40. a 50. let. Po zmíněné autohavárii se již objevil jen v několika podružných úlohách, například důstojníka StB ve filmu ANDĚL BLAŽENÉ SMRTI (1965).

Smutný příležitostně spolupracoval také s televizí, hrál v několika inscenacích brněnského televizního studia, jako příslušník SNB se objevil ve čtyřech dílech seriálu TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1975). Svůj příjemně zabarvený hlas uplatnil Smutný také při umělecké recitaci, pracoval pro rozhlas. I když mu trvalé zdravotní následky znemožnily hraní v plné šíři, v angažmá Státního divadla v Brně zůstal až do roku 1985, kdy odešel do penze. Bohumil Smutný zemřel v Brně 16. prosince 1995 ve věku 73 let.

Pavel "argenson" Vlach