Výborný britský režisér známý především svojí válečnou a ekologickou dokumentaristickou prací.
Harry Watt, narozený roku 1906 ve skotském Edinburghu, kde byl i vzdělán na místní universitě, začal svoji kariéru u britského General Post Office natočením úspěšného dokumentárního snímku NIGHT MAIL (1936), který podrobně popisuje, jak je pomocí dráhy přepravována pošta na místo svého určení. Dokument dodnes patří k zlatému fondu britského dokumentárního filmu.
Pro britskou poštu točil i nadále; jeho další prací byl jeden z nepříliš častých "poštovních" dramatických počinů - krátký film SAVING OF BILL BLEWITT, THE (1937) o dvou rybářích, kteří příjdou o svoji loďku a rozhodnou se koupit novou. Snímek byl silně výchovný a měl lidem ukázat, jak vždy prozíravě šetřit, aby se mohli v těžkou chvíli pomocí nastřádaných úspor zachránit. Další drama na sebe nenechalo dlouho čekat - tentokrát se jednalo krátký snímek NORTH SEA (1938), dramatickou rekonstrukci toho, jak se rybářská loď John Gillman dostala do nebezpečné bouře.
Pak už přišla válka a dokumentární filmaři rázem měli jasno v tom, co točit. Nejinak tomu bylo i dokumentárního oddělení britské pošty, které bylo ostatně převedeno pod kontrolu britského ministerstva informací. První Wattův válečný snímek byl SQUADRON 992 (1939) o tréninku a použití balónové clony. Podobně "ubezpečující" charakter měl i jeho další propagandistický snímek FIRST DAYS, THE (1939), který zaznamenával přípravy Londýňanů na válku.
V roce 1940 nastaly Anglii a obzvlášť Londýnu těžké časy, a tak bylo potřeba s propagandou pořádně přitvrdit. Watt společně s Humphrey Jenningsem natočil výborný snímek LONDON CAN TAKE IT! (1940) o německém bombardování, jenž se líbil, zaujal, získal nominaci na Oscara a hlavně napomohl k americkým sympatiím a pomoci strádajícím Angličanům. Podobně výstražným a alarmujícím snímkem byl FRONT LINE, THE (1940), který zobrazoval Dover, nedýchaje očekávající německé vylodění. Na stejné téma vzniknul následující rok i snímek DOVER FRONT LINE (1941). Méně strachu a více optimisnu a trochu pozapomenutí měl Angličanům přinést film CHRISTMAS UNDER FIRE (1941) o tom, jak Britové prožívají válečné Vánoce. Tehdy vznikl i Wattův nejlepší propagandistický snímek TARGET FOR TONIGHT (1941) o mužích, o nichž se Churchill vyjádřil, že ještě nikdy nevděčilo tolik lidí za tolik tak malému počtu hrdinů. Film o hrdinství RAF obdržel i čestného Oscara.
Poté přišel už první Wattův celovečerní hraný film, který s propagandistickou prací ovšem velice úzce souvisel. Jednalo se o válečný snímek NINE MEN (1943) o devíti vojácích, kteří zůstanou opuštěni v poušti a musejí odolávat nepřátelským Italům. Dalším filmem, jejž natočil byla překvapivě sci-fi komedie o cestování časem, jež zavede své hrdiny pomocí tajuplného Stonehenge až do starého Říma, FIDDLERS THREE (1944). V roce 1944 Watt pobýval nějaký čas v Austrálii a byl svědkem hrdinství prostých australských farmářů, kteří kvůli japonské hrozbě hnaly svá stáda nehostinnou pustinou do bezpečí. Tuto zkušenost zužitkoval scénářem, podle nějž natočil v roce 1946 jeden ze svých nejtrvalejších snímků OVERLANDERS, THE. V Austrálii se Wattovi zalíbilo a zůstal tam i svým dalším výborným filmem EUREKA STOCKADE (1949) o australské zlaté horečce.
Watt se takto zvolna přesunul od válečné k ekologické problematice a v roce 1951 natočil jediný u nás promítaný film KAM NELÉTAJÍ SUPI o napínavém boji za zřízení rezervace v africké Keni. Stejným ekologickým poselstvím v dobrodružném duchu oplýval i film WEST OF ZANZIBAR (1954) - tyto dva snímky se navždy zařadily mezi perly svého žánru. V roce 1959 se Watt ještě jednou vrátil do Austrálie, aby natočil dobrodružný thriller SIEGE OF PINCHGUT, THE, o vězni, jenž se snaží očistit své jméno, který je dalším příkladem starého kvalitního britského filmu.
Dále pracoval jistou dobu pro britskou televizi, když natočil několik dílů seriálu "FOUR JUST MEN, THE" (1959). Na stará kolena se ještě na chvíli vrátil tam, kde začínal - k dokumentárnímu filmu. V Norsku natočil snímek VIDUNDERHUNDEN BARA (1961) a svoji filmografii ukončil dánským rodinným snímkem HVIDE HIMGST, DEN (1961) - jak jinak než o vztahu ke zvířatům, konkrétně ke koním. Zemřel v klidu a míru v požehnaném věku nedožitých jedenaosmdesáti šťastných let.
Pohrobek
