Jiří Joran

Jiří Joran se narodil 20. června 1920 v Praze jako Jiří Vokurka. Nastoupil na studium zpěvu na pražské Státní konzervatoři u profesora Jana Hilberta Vávry (1939 – 1942). Ovšem studia dokončil dodatečně až roku 1946. Pro pěveckou práci mj. podstoupil dvakrát roční stáž u Apolla Granforteho v Itálii. Byl taktéž spoluzakladatelem Divadla dobré nálady (1938) a poprvé veřejně vystoupil v roce 1942 v Litomyšli.

Za okupace působil v německém Městském divadle ve Zhořelci /Görlitz/ (1943 – 1944), hrál v „Chytračce“ v Poznani a v Drážďanech (1944) a byl členem estrádní skupiny opět ve Zhořelci (1944 – 1945). Ovšem po konci války se stal členem Divadla a Velké opery 5. května v Praze (1945 – 1948). Po zániku této scény přešel i se souborem do opery Národního divadla v Praze (1. srpen 1948 – 1989).

V Národním divadle setrval až do svého odchodu na odpočinek. Roku 1991 definitivně ukončil svojí kariéru. Ojediněle hostoval i v Laterně magice, v DISKU a v zahraničí (Německo, Polsko, Maďarsko a Sovětský svaz). Jiří Joran disponoval hlasovým tónovým rozsahem, díky němuž mohl zpívat barytonové i basové role. Skvěle zvládal ostře vykreslené menší a malé úlohy.

Doménou byla jeho vysoká statná štíhlá postava, charakteristické zabarvení hlasového fondu, spontánnost jevištní projevu, smysl pro herecký detail a nadsázku. Počet jeho vystoupení jde do tisíce. Velmi hojná byla i jeho koncertní činnost, pro kterou si i sám překládal. Byl významným překladatelem černošských písní či operních libret.

Z jeho překladů si uveďme tituly „Valkýra“, „Život prostopášníka“, „Zlato Rýna“, „Poprask v opeře“, „Peter Grimes“, „Chytračka“, „Falstaff“, „Casanova“, „Olympiáda“, „Fra Diavolo“ a nebo „Trubadúr“.

Sám Jiří Joran si zahrál a zazpíval v operách „Carmen“ (Morales), „Piková dáma“ (Jelecký), „Prodaná nevěsta“ (Krušina, Mícha a Indián), „Maškaráda“ (Don Carlos), „Výlety páně broučkovy“ (Vacek), „Vodník“ (Rak), „Věc Makropulos“ (Jaroslav Prus), „Lucerna“ (Sejtko a Žan), „Pohádka máje“ (Revírník), „Zkrocení zlé ženy“ (Grumio), „Smrt kmotřička“ (Pukač), „Rusalka“ (Hajný), „Bohéma“ (Schaunard), „Tosca“ (Cesare), „Psohlavci“ (Brychta), „Dalibor“ (Budivoj), „Tajemství“ (Zednický mistr), „Jakobín“ (Adolf z Harasova), „Zuzana Vojířová“ (Věrník), „Mistři pěvci norimberští“ (Herman Ortel) i „Hoffmannovy povídky“ (Schlemihl).

Na rozdíl od divadla, rozhlasu, televize a audio nosičů, film využil Jiřího Jorana pouze jako klasického herce. Svůj zpěv v české kinematografii neosvědčil. Sehrál pouze čtyři menší úlohy ve velkých časových rozestupech. Započal bezprostředně po druhé světové válce už ve znárodněném filmu, ale ještě jako člen Divadla 5. května.

Debutoval jako cholerický malíř Rudolf Tatrmák, jenž si zve v secesní komedii Františka Sádka a Alfréda Radoka PAROHY (1947) dívky, aby mu stály nahé modelem. Za pět let poté byl na filmovém plátně hudebním skladatelem a manželem zpěvačky Ireny Jonášové (Soňa Červená) Václavem Jonášem v hudební komedii Rudolfa Myzeta PÍSNIČKA ZA GROŠ (1952).

Po osmnáctileté pauze se do filmových ateliérů navrátil jako člen Armády spásy v komediálním muzikále SVATÁ HŘÍŠNICE (1970) Vladimíra Čecha volně na námět divadelní hry Františka Langera „Obrácení Ferdyše Pištory“. A o pouhé tři roky později se před filmové kamery vrátil už jenom proto, aby se před nimi zjevil zcela naposledy.

Jeho fyzických dispozic využil režisér Otakar Vávra, když v jeho velkofilmu o mnichovských událostech z podzimu roku 1938 pod názvem DNY ZRADY (1973) prezentoval historickou osobnost nacistického vyslance a šéfa protokolu Říšského ministerstva zahraničních věcí Alexandera svobodného pána von Dörnberga. Jiří Joran zemřel až třicet osm let po své poslední filmové úloze.

Svůj zpěv zanechal pro švýcarský rozhlas v Luzernu (tř. „Kytice“, „Biblické písně“) a pro československý rozhlas („Krásná Helena“, „Prodaná nevěsta“, „Lásky žal a smích“ atd.), gramofonové desky („Braniboři v Čechách“ aj.) a pro televizi (př. BOHÉMA, PRODANÁ NEVĚSTA, HOFFMANNOVY POVÍDKY, ZEMĚ ÚSMĚVŮ, ORFEUS V PODSVĚTÍ, RUSALKA).

Získal Čestné uznání (1947) v mezinárodní pěvecké soutěži Světového festivalu mládeže v Praze, titul Zasloužilého člena Národního divadla (1968) a Cenu Senior Prix (1994). Jiří Joran zemřel po dvaceti letech prodlených v ústraní 5. srpna 2011 v Praze ve věku jednadevadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour