Rudolf Kafka

Rudolf Kafka (někdy uváděn i jako Rudolf Kavka) se narodil 17. ledna 1871 v Plzni. Studoval v Praze obchodní školu, ale už v Plzni (a poté i v Praze) se věnoval ochotnickému divadlu. Od roku 1888 začal profesionálně působit v brněnských Šlapanicích ve společnosti Václava Choděry. V letech 1888 – 1893 přešel řadu kočovných divadelních společností T. Kratochvíla, F. Pokorného, J. Muška a ještě Ladislava Chmelenského. Odešel do Vídně a zdokonaloval se u německých divadel Josefstadttheater a Deutsches Volkstheater (1893 – 1895). Po návratu do Čech se stal členem činohry pražského Národního divadla (1895 – 1913), kde setrval až do své předčasné smrti.

Rudolf Kafka byl hercem převážně komických postav, podobných herectví Jindřicha Mošny. K těmto kreacím se hodila zejména jeho drobná, hubená a malá postava, temperamentní povaha a mluva. Byl hercem čiperným, hravým, humorným a přesně charakterizovaným, jenž dokázal vynést drobnosti a též detaily z normálního lidského života a okamžitými nápady i extempore. U diváků zvlášť ceněný byl jeho nápad: přivést si na jeviště a zapojit do hry malého pejska. Pouze ojediněle mu byly přidělovány i vážné charaktery, jenž dokázala sehrát stejně lehce jako party komické. Svá nejlepší léta zažil během vedení činohry Jaroslavem Kvapilem. Podle kritika Jindřicha Vodáka byl po smrti Jindřicha Mošny Rudolf Kafka jediným skutečným pokračovatelem jeho herectví. Svého předchůdce ale Kafka přežil o pouhé dva roky. Jeho největší doménou zůstaly shakespearovské postavy.

Z četných hereckých příležitostí si uveďme Hladomora („Sen noci svatojánské“), dvorního radu Furniana („Zuzanka“), Ondřeje Zmrzlíka („Večer tříkrálový“), Albína („Panenské sliby“), Krčmáře „U Zlatého hada“ („Záhuba rodu Přemyslovcův“), Martina Toužimského („Paličova dcera“), Kasjana Ivanoviče Rasšivalova („Darmojedka“), Petra Štěpánoviče Lubina („Paní majorka“), Barnabáše („Zlý jelen“), Vavřince Slunce („V panském čeledníku“), Prince Ezoo („Král Harlekýn“), Josefa („Revizor“), Pepíka Cikána („Palackého třída čís. 27“), Kiliána („Paní Marjánka, matka pluku“), Františka Fialu („Naši furianti“), Pantaleona Vocílku („Strakonický dudák“), Milínského („Ženichové“), Hamerského („Tažní ptáci“) apod. apod.

Z dalších inscenací: „Lucerna“ (Zajíček), „Člověk nikdy neví“ (Filip Clandon), „Průlom“ (Jakub), „Sen noci svatojánské“ (Piskálek), „Z pohádky do pohádky“ (Jehlička), „Jedenácté přikázání“ (Bartoloměj Pecka), „Primátor“ (Kardinál), „Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek“ (Michalík a Malíř), „Madame Sans – Gene“ (Despréaux, Vicomte z Junotu a Leroy), „Julius Caesar“ (Druhý měšťan), „Bludička“ (Paroubek), „Bajaja“ (Jussuf), „Romeo a Julie“ (Lékárník), „Carův kurýr“ (Poštmistr), „Netopýr“ (Dr. Slepejš), „Cyrano z Bergeracu“ (První básník), „Cesta kolem světa v 80 dnech“ (Peršan), „Bílá paní“ (Bob), „Zaza“ (Josef), „Lucerna“ (vodníci Ivan a Michal), „Maryša“ (Franěk a Bušek) a nebo „Třináctý u stolu“ (Fréd Toomer).

K filmování se dostal těsně před svou smrtí u předválečné filmové výrobny ASUM Anduly Sedláčkové a Maxe Urbana (Sedláčková byla kolegyní z divadla). Jako herec se poprvé objevil v nedochovaném filmu FALEŠNÝ HRÁČ (1912) Jaroslava Hurta. Podle vlastního námětu režíroval kriminální drama ZÁHADNÝ ZLOČIN / SENSAČNÍ PŘÍPAD (1912), které se také nedochovalo a Kafka v něm vytvořil titulní dvojroli poštmistra a tuláka. Stihl ještě podle vlastního námětu natočil další film, ztracenou komedii ŠOFÉRKA / CHAUFFEURKA (1913). Premiéra (4. dubna 1913) se odehrála až tři měsíce po Kafkově smrti. Bohužel, nemáme ani jeden filmový doklad a důkaz herectví tohoto charakterního tvůrce.

Kromě herecké práce překládal a sám psal různé komické, zábavné, veseloherní a lidové frašky a hry (například „Pepříčky“). Ještě stihl napsat vzpomínkovou knihu „Veselé vzpomínky ze života hereckého“ (1909). Rudolf Kafka zemřel náhle 8. ledna 1913 v Praze, pouhých devět dní před svými čtyřicátými druhými narozeninami. Jeden z nejvytíženějších herců činohry Národního divadla zemřel na samém vrcholu své herecké kariéry a nestihl své dílo přirozeně a dostatečně dokončit. To se samozřejmě týká i jeho filmové práce, když zemřel těsně na jejím počátku. Zůstal tak veličinou českého divadla rozhraní 19. a 20. století.

Jaroslav "krib" Lopour