Berta Šíblová-Zuzáková

Berta Šíblová – Zuzáková se narodila jako Berta Schieblová 23. dubna 1888 v Plzni jako jedna ze čtyř dcer plzeňského sládka Karla Schiebla. Už od dětství se zajímala o umění a psala poezii. Nakonec se od roku 1902 jako čtrnáctiletá začala (stejně jako její tři sestry) věnovat herectví u několika kočovných divadelních společností (A. J. Frýda, Jan Hurt, V. J. Suk).

Pod svým počeštěným jménem jako Berta Šíblová nakonec přešla do pražského divadla Uranie, v němž upoutala pozornost při literárních večerech Klubu českých spisovatelů. Nakonec se Šíblová stala jednou ze zakládajících členek souboru pražského Divadla na Vinohradech (1907 – 1910). Rovněž účinkovala na společenských akcích.

Po ukončení své dráhy z rodinných důvodů už vystupovala jen pohostinsky ve 20. letech ve Švandově divadle a opět ve Vinohradském divadle. Ač byla její herecká kariéra celkem krátká, těšila se široké divácké popularitě jako představitelka mladých i atraktivních dívek a hrdinek, především v konverzačním moderním repertoáru. Využívala svoji dokonalost interpretace a atraktivní svěží půvab.

Představila se například ve hrách „Velikonoce“ (Eleonora), „Zkrocení zlé ženy“ (Kateřina), „Nevěrná“ (Hraběnka Klára), „Aglavaina a Selysetta“ (Selysetta), „Adam, Eva a had“ (Baronka), „Magická komedie“ (Isabela), „Slečnin manžel“ (Lilly), „Na čem záleží“ (Cecílie), „Divadelní kouzla“ atd.

Devět let po odchodu z Vinohrad si Berta Šíblová – Zuzáková zahrála krátce po vzniku samostatné republiky svoji první a jedinou filmovou úlohu. S Josefem Bělským vytvořila ústřední zamilovaný pár Růženky a Jaroslava v komedii Olafa Laruse – Racka NOC NA KARLŠTEJNĚ (1919) volně podle motivů divadelní hry Jaroslava Vrchlického, kterým se v noci na Karlštejně zdá hrůzostrašný sen.

Tento snímek výrobny Pragafilm patří mezi první pokusy o český historický film. Kromě Šíblové – Zuzákové, Bělského a Laruse – Racka si ve filmu dále zahráli neznámí herci (např. Málka Tuháčková, Václav Plavec, Olga Illiková, Rudolf Budil, Petr Roch a Henry Patsch). Scénář napsal Emil Vachek, za kamerou stál Oldřich Ochtábec a architektem byl František Josef Leopold.

Tento titul byl jediným vystoupením Berty Šíblové – Zuzákové v české kinematografii. Zbylých téměř sedmdesát let se už před filmové kamery nepostavila. Svojí divadelní kariéru ukončila už na samém počátku (těsně před vrcholem) svého hereckého umění a popularity ve dvaadvaceti letech.

V roce 1910 divadlo opustila, vzdala se herectví, provdala se za advokáta JUDr. Rudolfa Zuzáka (1869 – 1939) a nadále se věnovala už jen rodině. Ojediněle hostovala a nebo si vyzkoušela práci pro rozhlas (Krylova aktovka „Medvěd námluvčím“ 1925). Po smrti manžela, jež zemřel v sedmdesáti letech po delší nemoci v roce 1939, žila v naprostém ústraní a osamění rodinné vily na Smíchově a začala psát své memoáry.

Strojopis svých vzpomínek do roku 1905 předala v roce 1973 Literárnímu archivu Památníku národního písemnictví. Ve vysokém věku se mohla těšit z úcty, kterou k ní projevovaly některé osobnosti mající blízko k divadlu (např. spisovatelé Adolf Branald či Josef Knap).

K hereckému, lidskému a morálnímu profilu Berty Šíblové – Zuzákové je třeba dodat fakt, že samotnému Eduardu Vojanovi krátce před jeho smrtí slíbila, že bude dále pokračovat v jeho úmyslu o zřízení domu pro staré herce (pro tento účel Vojan založil fond pro Sdružení pro postavení Vojanova domu, do kterého sám vložil 10 000 zlatých a do kterého přispěl později i T. G. Masaryk, dům však nikdy postaven nebyl a fond po roce 1945 zanikl).

Berta Šíblová – Zuzáková však ve svém boji o herecký dům pokračovala i po roce 1945. Chtěla svůj dům v 50. letech proměnit v herecký penzión, v roce 1969 darovala svůj dům Nad Kajetánkou Svazu umění a kultury, aby byl použit ke zřízení Domu pro staré herce. I tehdy k tomu nedošlo a herečka se ještě v 80. letech více jak devadesátiletá a těžce nemocná snažila o tento dům intervenovat dopisem u místopředsedy vlády.

Rovněž za pomoci předsedkyně SČDU Jiřiny Švorcové byla těžce nemocná na podzim roku 1983 převezena do Slepeckého ústavu Palata. Berta Šíblová – Zuzáková zemřela ve vysokém věku nedožitých devadesáti osmi let 12. ledna 1986 v Praze. Zřízení Domova pro staré herce, kde by i ona v poklidu mohla dožít, se nedočkala. Její a Vojanův záměr se nepodařilo realizovat dodnes.

Jaroslav "krib" Lopour