Ján Kadár

Režisér Ján Kadár o filme povedal: „Pre Katku som musel preč zo Slovenska. Boli v tom aj osobné veci, ale predovšetkým sa cez noc zmenil kurz, usúdilo sa, že už netreba nabádať ľudí k odchodu z vidieka do priemyslu, ale skôr naopak. Ale hlavne: film nebol dosť národný, dosť folkloristicky slovenský. To sa potom nazývalo ,buržoázny pohľadʻ.“ (Raccoon.city)

Film vyvolal veľkú politickú a spoločenskú diskusiu, k ohlasom z tlače a rozhlasu sa pridalo aj vystúpenie Jána Kadára na diskusii v Klube robotníkov a spisovateľov. Tam Kadár priznal že, si s problémom nevie rady a nevie k zobrazenému zjavu zaujať stanovisko. (Raccoon.city)

Slovenská kritika vtedajšej doby filmu vyčítala nedostatok ideovosti, neorganický „pražský" humor a meštiacku formulu. Ján Kadár sa po kritike údajne definitívne rozhodol pre pôsobenie v Prahe. (Raccoon.city)

Největší úspěchy slavil coby režisér, ale tu a tam se postavil i před kameru: "Byl jsem dost dlouho stydlivej. Moje plachost mne nakonec přivedla k herecké kariéře. Ján Kadár hledal vhodný typ do filmu Obžalovaný pro roli začínajícího nesmělého advokáta. Mezi herci nenašel takovou vyzáblou brejlatou postavu, jak jsem tenkrát vypadal já, a tu roli dla mně. Hrál jsem v tom filmu vlastně sebe. Film se povedl a o mně si začali myslet, že herec opravdu jsem, a tak jsem se objevil i v dalších filmech. Ke hraní jsem měl ale ostych a k hercům velkou úctu na to, abych se sám považoval za herce. (...) Když pak připravoval Jiří Krejčík pro televizi Pension pro svobodné pány, sestra Pepíka Abrháma, která mu dělala asistenta, mu doporučila mou maličkost. Krejčík s Pepíkem mi mně tehdy dali cenné lekce herectví. A v té roli jsme pak měl mnoho let úspěch i na jevišti Činoherního klubu. Asi jsem v sobě objevil nějaký exhibicionismus, před diváky dokázal dělat věci, o kterých jsem netušil, že je umím. Hrál jsem pak ještě v mnoha filmech v cizině, ale vlastně jsem přišel k tomu herectví jak slepej k houslím a dodneška vím, že jako herec jsem amatér neboli, jak se dřív říkalo, 'herec z libosti'". (NIRO)

Jeho student Jiří Menzel ve své autobiografii "Rozmarná léta" vzpomínal na svou cestu do USA v souvislosti s filmem Ostře sledované vlaky (1966). V den jeho třicátých narozenin tehdy Cech amerických režisérů (Director's Guild of America) uspořádal oběd, na kterém "se mnou kolem stolu seděly režisérské hvězdy, výkvět amerického filmu. Delbert Mann, Billy Wilder, King Vidor, Arthur Penn, Mike Nichols, Fred Zinnemann, nevím, jestli si je všechny dobře pamatuju. Můj průvodce mi je představoval a já byl na rozpacích, protože jsem sice znal některá jména, ale vůbec jsem neznal jejich filmy. U nás se promítal jenom Mannův film Marty, jinak byly americké filmy v kinech vidět zřídka a na FAMU jsme se o amerických filmech taky moc neučili. (...) Všichni mi upřímně dávali najevo, že se jim náš film líbil. Byl jsem pro ně exot a po Kadárově filmu byli zvědaví na tu malou evropskou republiku, kde se rodí dobré filmy. Cítil jsem hrdost na to, že jsem Čechoslovák. Říkali mi, že jsem jistě poučený z amerických filmů, a mysleli to jako pochvalu. Říkali mi, že Vlaky mají scénář vystavěný podle vzorů nejlepších filmů Johna Forda, ale já jsem od Forda kromě jediného filmu, Přepadení, nic neznal. Poděkoval jsem za tu pochvalu, ale v duchu jsem si říkal: Ford neford, měli byste, blbci, vědět, že to všechno mne naučil můj pan profesor Vávra." (NIRO)

Dokumentární
1960	Laterna magika II
1955	Mladé dny
	Spartakiáda
1948	Píseň o sletu I., II.
1946	Sú osobne zodpovední za zločiny proti ľudskosti!
	Sú osobne zodpovední za zradu na národnom povstaní!
1945	Na troskách vyrastá život

Dokumentární
2015	Zlatá šedesátá (seriál) - a.z.
	Ján Kadár & Elmar Klos - a.z. (S02E01)