Valentina Brumberg

My máme imaginární bratry v triku, v Rusku měli v animovaném filmu opravdové sestry. Starší ze sester Brumbergových, Valentina Semenovna Brumberg, se narodila 2. 8. 1899 v Moskvě. V roce 1924 ukončila studium Vyšší umělecko-technické školy. Společně s dalšími mladými perspektivními umělci začala pracovat v prvním experimentálním studiu kresleného filmu při Státní vysoké filmové škole. Na scéně Moskevského divadla pro děti zavedla režisérka Natalja Sac v roce 1927, jako jedna z prvních, animované filmy jako jednu z variant představení. Valentina se svou sestrou se podílela na představeních 'Černoušek a opice' a 'Pro Dzjubu'.

První film z roku 1927, na kterém pracovala společně se svou sestrou a sourozenci Olgou a Nikolajem Chodatajevovými DAJEŠ CHOROŠIJ LAVKOM, v němž bylo poukazováno na význam obchodních komisí, jejichž úkolem bylo zamezit pokoutnímu šmelinaření, se nedochoval. Druhý film stejného tvůrčího týmu byl určen dětem. Jedná se o film SAMOJEDSKIJ MALČIK (1928) o malém eskymáckém chlapci, který se řízením osudu dostal do Leningradu, kde vystudoval. Tento film je němý a konverzace postav je realizována psanými mezititulky. Další filmy, na nichž rovněž většinou pracovala se svou sestrou a sourozenci Chodatejevovými, byly agitačního rázu, propagace rozvíjejícího se automobilového průmyslu, agitace za plnění zemědělského plánu apod., se většinou nedochovaly. První pohádkou, která vzešla z její autorské dílny, opět za spolupráce s její sestrou a tentokráte za spolupráce s Ivanem Ivanovem-Vano, byla POHÁDKA O CARU DURUNDAE (1934).

První období její činnosti se vyznačovalo realistickou animací, přibližně od roku 1960 začíná období experimentů a stylizace, kdy filmy vytváří v duchu dětské kresby. Kromě již vzpomenutých agitačních filmů a lidových pohádek neváhala sáhnout i po díle klasických autorů. V její režii, opět za spolupráce s dalšími umělci, vznikly filmy ZTRACENÝ DOPIS (1945) a ŠTĚDROVEČERNÍ NOC (1951) podle předlohy Nikolaje Vasiljeviče Gogola, pohádka KOCOUR V BOTÁCH (1968) podle Perraultovy předlohy, nebo STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ (1970) podle příběhu Oscara Wildea. Posledním filmem, na kterém pracovala, byl film S BORU PO SOSENKE (1974), v němž je zesměšňováno nesportovní chování při fotbalovém utkání. Valentina zemřela 28. 11. 1975. Od roku 1968 je zasloužilým umělcem RSFSR.

Eva "Jezinka.Jezinka" Nováková