Josef Vojta

Josef Vojta se narodil 12. srpna 1908 v Brně. Své hlasové dispozice pro operní dráhu zdokonaloval při soukromé operní škole v rodném Brně (1924 – 1927). Následně započal dráhu profesionálního operního pěvce v brněnském německém divadle (1927 – 1935), Českém divadle v Olomouci (1935 – 1937) a pak po přijetí dirigentem a šéfem opery Václavem Talichem v operním souboru pražského Národního divadla (1. říjen 1937 – 30. září 1959).

Zde musel zakončit činnost zpěváka kvůli zdravotním obtížím (ojediněle ještě v opeře první poloviny 60. let vystupoval), a stal se zde do odchodu na odpočinek inspicientem a hlavním inspicientem (1. říjen 1959 – 1. září 1972), i v této nové funkci nalezl velmi platné uplatnění. Jako sbormistr hostoval i v Hudebním divadle v Karlíně – „Šestá žena Modrovousova“ (1963). Josef Vojta působil jako erudovaný a nadaný lyrický tenorista s ne příliš vysoko postaveným hlasem a s barytonovým témbrem.

I v hereckém oboru dokázal emociálního výrazu, bezprostřednosti a též jímavosti, jenž ještě podporoval s mladistvým atraktivním zjevem, vřelostí podání, jistotou v předvedení charakterů a s jistou snahou udávat postavy sympatickými a lidskými přitažlivými rysy. Tenorově se nejlépe vyžil jako zdatný interpret oper Leoše Janáčka, kde dokázal nejlépe předvést realistický projev a psychologickou hloubku s intenzivním emociálním efektem. Nikdy se nevyhýbal ani soudobé moderní operní produkci. Po roce 1945 na něho už bez titulních kreací čekaly party vedlejší, v závěru hlavně komické.

Uvedl se mj. i na koncertních pódiích. Z oper, v nichž zpěv Josefa Vojty nejlépe zazářilo, si uveďme: „Mistři pěvci norimberští“ (Walter ze Stolzingu), „Otello“ (Otello), „Ruská lady Macbeth“ (Sergej), „Její pastorkyňa“ (Laca Klemeň), „Armida“ (Rinaldo), „Hedy“ (Don Juan), „Libuše“ (Šťáhlav na Radbuze), „Carmen“ (Don José), „Káťa Kabanová“ (Tichon Ivanyč Kabanov), „Čert a Káča“ (Ovčák Jirka), „Jakobín“ (Jiří), „Dalibor“ (Dalibor), „Sedlák kavalír“ (Turiddu), „Paličatý švec“ (Pěnička), „Maryša“ (Hospodský), znova „Armida“ (Sven) a „Carmen“ (Lillas Pastia), „Bouře“ (Antonio), „Příhody lišky Bystroušky“ (Harašta a Pásek), „Beg Bajazid“ (Gazda a Voják), „Boleslav I.“ (Těřich) a nebo „Madame Butterfly“ (Kníže Yamadori).

Dále byl jako Němec a Jakub Brychta („Psohlavci“), Kukulín („Král Lávra“), Altoun („Turandot“), Pedro („Nížina“), Erik („Bludný Holanďan“), Max („Čarostřelec“), Jeník („Prodaná nevěsta“), Zima („Lucerna“), Warnemann („Braniboři v Čechách“), Honza („Honzovo království“), Čekalinský („Piková dáma“), Dudák („Halka“), Družba („Krútňava“), Kapacita lékařská („Smrt kmotřička“), Celník („Bohéma“), Stráž a Mlynář („Z mrtvého domu“), Oldřich Eisslinger (opět „Mistři pěvci norimberští“), Voják („Romeo, Julie a tma“), Don Cesar („Messinská nevěsta“), Notář („Lazebník sevillský“) apod. apod. Jako inspicient se podílel př. na operách „Prodaná nevěsta“, „Zuzana Vojířová“, „Rusalka“, „Braniboři v Čechách“, „Dalibor“, „Únos ze serailu“, „Tkalci“, „Kouzelná flétna“, „Salome“, „Bouře“, „Dvě vdovy“, „Věc Makropulos“, „Petruška“ atd.

Pouze skutečně ojediněle, snad jednou, dostal spolu s kolegy z Národního divadla příležitost též před filmovými kamerami. Hrál a zpíval v operních vložkách životopisného snímku o národním skladateli Bedřichu Smetanovi (hrál Karel Höger) Z MÉHO ŽIVOTA (1955) režiséra Václava Kršky. S Josefem Vojtou se na stříbrném plátně objevili i další pěvci Ivo Žídek, Marie Podvalová, Beno Blachut, Václav Bednář, Luděk Mandaus, Vojen Novák, Milada Čadikovičová, Jan Konstantin, Bohumír Vích, Rudolf Asmus, Rudolf Cortés a další. Na plátně debutoval jako sedmačtyřicetiletý a zbylých dvacet dva let se již do filmových ateliérů umělec Josef Vojta nevrátil.

Po pěvecké stránce výrazně spolupracoval s gramofonovými závody (např. „Příhody lišky Bystroušky“), s rozhlasem a s prvními operními inscenacemi Československé televize Praha (CARMEN z roku 1958 a další). Rovněž soukromě vyučoval operní zpěv. Za svojí práci na naší první scéně v roce 1968 získal čestný titul Zasloužilého člena Národního divadla.

Josef Vojta zemřel 16. září 1977 v Praze, už více jak měsíc po svých devětašedesátých narozeninách. Své nejúspěšnější období obdržel Vojta pod vedením Václava Talicha, kterému se povedlo nejlépe rozvinout zpěvákovy pěvecké a herecké schopnosti. Po odchodu Talicha z Národního divadla předčasně skončila doba největších úspěchů Josefa Vojty.

Jaroslav "krib" Lopour