Zenonas Tarakevičius

„Ještě za svých studií na kaunaské střední umělecké škole v letech 1951-1958 jsem se zamiloval do animace a rozhodl se stát animátorem.“

Této své vizi Zenonas Tarakevičius zasvětil veškerý svůj život. Na Litvě je ponejvíce spojován právě se svým debutovým počinem VLK A KREJČÍ (1966), který uvádíme v rámci naší retrospektivy. Cesta k tomuto dílku nebyla lehká. Pracovat na něm začal hned po dokončení střední školy. Z rodinných důvodů se velmi brzy osamostatnil, přičemž tvořil za velmi nestandardních amatérských podmínek.

Samotné pohádkové téma si zvolil záměrně, jelikož se vnitřně ztotožňoval s jeho morálním poselstvím. Za zmínku stojí proces vzniku filmu, kdy autor z papíru překresloval postavy na celuloid, k čemuž používal nemocniční rentgenové snímky omývané zásaditým teplým roztokem. V tom mu byla velmi nápomocna Marytė Kenstavičiūtė. První verzi pak nafilmoval na 8mm amatérský negativ, i proto vznikl toliko jediný exemplář. Původní verze byla dlouhá dvě minuty. S výsledkem však Zenonas Tarakevičius nebyl spokojen, jelikož pohyby postav byly trhané, a tak musel celý film překreslit a postavy stabilizovat pomocí kancelářské děrovačky. Výslednou formu pak zapůjčil k náhledu známému s tím, že film zmizel neznámo kam.

Tehdy se rozhodl s blokem plných kreseb včetně skic k filmu VLK A KREJČÍ (1966) vydat na zkušenou do Moskvy, kde se chtěl dostat na studia na VGIK. Zpočátku neúspěšně. Naštěstí se mu podařilo dostat pod ochranná křídla Gražiny Brašiškytė, první litevské animátorky žijící a tvořící tou dobou v Moskvě. S ní začal spolupracovat na jejím filmu JANTAROVÝ ZÁMEK (GINTARINĖ PILIS) (1960). Své zkušenosti pak zpečetil při přijímacích zkouškách do kurzů animace v rámci Sojuzmultfilmu. Byl přijat s tím, že jeho stipendium uhradila litevská strana. Studia bohužel nedokončil kvůli povinné vojenské službě, již nebylo možno odložit. Práce na VLKU A KREJČÍM (1966) započal znovu v roce 1962, tedy až po svém návratu z vojenské služby, a to v amatérském filmovém studiu Banga (Vlna) sídlícím v továrenské hale kaunaského závodu na výrobu rádií. Zde mu byl nápomocen Antanas Abromaičius. Třetí verze filmu byla dokončena v roce 1964. Jednalo se o černobílý formát. K hudební spolupráci na filmu byl přizván Vytautas Blušius.

Původně bylo dílko opatřeno hravými litevskými titulky, které se však nedostaly do barevné verze natočené v roce 1966 v Moskvě.

Vlk a krejčí později získal nejedno ocenění včetně ceny publika „Talant“ za nejlepší film na Festivalu amatérských filmů v ukrajinském Žitomiru. Autor po mnoha letech animátorské práce nakonec obdržel v letech 1988 a 1990 i formální osvědčení v oboru animace.

dasha "danliofer" vanova