Režisér a scenárista. Na konci druhé světové války se po vstupu do italské komunistické strany a účasti v odboji dostal k filmu – byl asistentem režiséra Giuseppeho De Santisa u filmů Hořká rýže (1949) a Není míru pod olivami (1950). V letech 1952–1953 debutoval jako režisér snímkem La pattuglia sperduta, který byl uveden do kin v roce 1954. Film vyniká jednak tím, že je prvním, který Franco Cristaldi natočil s nově založenou společností Vides, jednak vyprávěným příběhem, díky němuž vyniká jako jedinečný příklad „obrozeného neorealismu“.
Následovall film Italky a láska 1961) a příspěvek do kolektivních filmů I misteri di Roma (1963) a L'addio a Enrico Berlinguer (1984). Později intenzivně pracoval jako režisér dokumentárních filmů a televizních pořadů pro RAI. Na RAI debutoval v roce 1967 pořadem Il triangolo rosso, šesti epizodami s výchovným zaměřením na dopravní nehody. V roce 1963 založil s Ansanem Giannarellim produkční společnost Reiac, která se zabývala výrobou dokumentárních a průmyslových filmů a televizních pořadů.
V roce 1966 režíroval film Labanta negra, oceněný na XXVII. filmovém festivalu v Benátkách cenou Targa Leone di San Marco. V roce 2000 debutoval v oblasti beletrie vydáním historického románu „Un caso di destino: romanzo“.
Ajm "griph" Mýmr
