Zdeněk Ostrčil se vyučil malířem pokojů v Újezdci. V letech 1950-1951 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Gottwaldově obor užitá a dekorativní malba v architektuře a propagaci. Do Zemanova oddělení gottwaldovského studia nastoupil v roce 1951 a začal zde pracovat jako pomocný výtvarník a architekt trikových scén především na filmech Karla Zemana.
Pro pražskou televizi natočil krátký film KRÁL KOUDELE, pro bratislavskou potom snímek VRABOC NA KOLEJNICIACH. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let natočil večerníček PRÍHODY PSÍKA BODRÍKA. Od roku 1972 pracoval ve studiu Hermíny Týrlové. Zde vznikl i jeho mezinárodně úspěšný krátký film ROZPRÁVKA Z PÉRAČNÍKA, seriál SOMÁRIK, třináctidílný seriál BRAČEKOVIA MRAVČEKOVIA o dvou mravencích Julovi a Gustovi, jež objevují drobný svět v trávě a poznávají nové přátele. V osmdesátých letech natočil dva distribuční filmy pro kina: podle Petra Poše snímek KOMU PATŘÍ JEJÍ SRDCE a podle Ivana Urbana vyprávění ŠIJU, ŠIJU, POHÁDKU.
Technikou pletených reliéfních loutek realizoval sedmidílný seriál STRAPÚŠIK o stařence a jejích dvou přátelích Strapúšikovi a Mračaudle. Ještě před revolucí začal natáčet papírkový seriál o telátku Malinovi, které poznává svůj okolní svět, BOLO RAZ JEDNO TELIATKO. Většině těchto filmů dal líbivou, ale názornou výtvarnou podobu.
Po převratu, kdy byli všichni zlínští tvůrci propuštěni z ateliérů na Kudlově, odešel do nově vzniklého studia ve Zlíně-Malenovicích, kde pokračoval v práci až do roku 1998, kdy studio kvůli ztrátě zakázek zaniklo. Režíroval sedmidílný papírkový seriál pro bratislavskou televizi: ČO VIDELI STROMY, ve kterém stromy vyprávěly zvídavé dívce svoje příběhy z různých končin světa. Krátkou dobu Ostrčil působil přímo v bratislavském televizním studiu a jako lektor začínajících tvůrců. Jeho práce byla oceněna na mezinárodních festivalech v Teheránu a Barceloně.
Jan "redfoxik" Benda
