Francesco Mulé

Italský herec Francesco Mulé pocházel z umělecky založené rodiny, jeho otcem byl hudební skladatel a dirigent Giuseppe Mulé (1885-1951), který byl mimo jiné ředitelem konzervatoře v Palermu a Římě. V Římě se také narodil Francesco a od dětství díky otci inklinoval k umění, původně převažující zájem o hudbu ale později zaměnil za divadlo a vystudoval herectví na Národní akademii dramatických umění. Od konce čtyřicátých let hrál divadlo, působil postupně v několika divadelních společnostech a brzy se prosadil jako oblíbený představitel komediálních rolí.

Před kamerou debutoval Francesco Mulé menší rolí v Pietrangeliho melodramatickém příběhu SLUNCE V OČÍCH (Il sole negli occhi, 1953), brzy se ale přeorientoval na postavy komediálního ražení, s nimiž měl zkušenosti z jeviště. Znovu jej režijně vedl Antonio Pietrangeli (MLÁDENEC – Lo scapolo, 1955; VZPOMÍNKA NA ITÁLII – Souvenir d´Italia, 1957), do svých filmů jej dále obsazoval například Mario Mattoli nebo později Pasquale Festa Campanile. Několikrát se objevil ve filmech se slavným komikem Totò (TOTO, PEPPINO… A SLADKÝ ŽIVOT – Totò, Peppino… e dolce vita, 1961; TOTO V MADRIDU – Totò, Eva e il pennello proibito, 1959).

Francesco Mulé disponoval zajímavým hlasem, který využil v rozhlase a hlavně v dabingu, dětští diváci si jej oblíbili díky jeho nevšednímu namluvení řady animovaných postaviček, v první řadě to byl Méďa Béďa. Stejně tak úspěšně se uplatnil v televizi, jako herec v seriálech i moderátor. Souběžně nadále pokračoval v práci pro divadlo i film, připomeňme například některé filmy z mezinárodních koprodukcí jako DR. ZLATOBOTKA A JEHO SEXBOMBY (Dr. Goldfoot and the Girls Bombs, 1966), NEJVĚTŠÍ PAKL ZE VŠECH (The Biggest Bundle of them All, 1968) nebo TAJEMSTVÍ SANTA VITTORIE (The Secret of Santa Vittoria, 1969). O poznání méně točil pak v sedmdesátých letech, to již bylo výhradně v Itálii, počet i význam jeho rolí před kamerou ale pozvolna klesal.

Francesco Mulé musel počátkem osmdesátých let kvůli zdravotnímu stavu omezit všechny své umělecké aktivity a nakonec se zcela odmlčel. Zemřel v Římě po dlouhé hospitalizaci 4. listopadu 1984 ve věku 57 let.

Pavel "argenson" Vlach