Jiří Mareš se narodil 29. listopadu 1922 v německém Lipsku. V Praze vystudoval měšťanskou školu a střední školu Atheneum (1938–1942).Po vystudování se živil na poštovním úřadě jako pomocný dělník a poštovní úředník. Po osvobození se začal věnovat novinářské práci jako redaktor „Mladé fronty“ (1945 až 1946) a jako člen redakce „Rudého práva“ (1947 – 1948).
Nakonec nastoupil do Československého státního filmu (1948 – 1987), kde postupně od roku 1948 působil jako scénárista, v první polovině 60. let jako lektor a od roku 1969 jako vedoucí lektorátu Filmového studia Barrandov. Své scenáristické práci se věnoval především v 50. letech, ojediněle i v letech šedesátých a sedmdesátých.
Kromě toho se Jiří Mareš jako člen Svazu českých spisovatelů celkem aktivně věnoval i vlastní práci spisovatelské. Své práce často zveřejňoval pod pseudonymem Lukáš Luhan. Pro jeho tvorbu je typický výrazný smysl pro nadsázku a humor. Poprvé Mareš veřejně publikoval už v roce 1940 svojí báseň ve „Studentském časopise“.
Dále přispíval do periodik „Mladá fronta“, „My“, „Rudé právo“, „Nedělní noviny“, „Kino“, „Film a doba“, „Pionýrské noviny“, „Svět v obrazech“, „Televize“, „Pionýrská stezka“, „Tvorba“, „Práce“, „Železničář“. Knižně vydal s Vladimírem Neffem literární scénář „Mladá léta“ (1953) a humorně laděné povídky zpracoval do knihy „Aféry mé ženy“ (1970).
Dále byl autorem próz a románů„S píšťalou na krysy“(1978),„Strážce bílého stáda“(1979,1984),„Kolik váží tygr“ (1984), „Kamenný stolec“ (1985), „Půlnoční chodec“ (1989) a „Souhvězdí Brouka“ (1991). A jako scénárista se často ve spolupráci s dalšími tvůrci zaměřoval na historická témata nebo na příběhy ze současnosti, často s kriminální zápletkou.
Nejednou se nechal volně inspirovat skutečnými událostmi a nebo prostě zapracoval starší náměty různých českých autorů. Taktéž jeho původní literární díla se nejen v normalizačních 70. letech stala námětem a podkladem pro filmy a televizní práce (některá si zpracoval sám nebo jiní autoři). Ovšem i zde využíval v sedmdesátých letech jako autor námětů svého pseudonymu Lukáš Luhan. Stál u zrodu krátkých filmů (POŠTOVNÍ ZNÁMKA a LIDOVÝ HYGIENIK).
Nejprve se podílel svými náměty na historických životopisných snímcích VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ (1952) Miloše Makovce o cestovateli a sběratelovi MUDr.Emilu Holubovi (hrál Otomar Krejča) a MLADÁ LÉTA (1952) Václava Kršky o mládí spisovatele Aloise Jiráska (představovaný Eduardem Cupákem). Následně historickou tématiku opustil svým scenáristickým zpracováním stejnojmenného románu Gézy Včeličky KAVÁRNA NA HLAVNÍ TŘÍDĚ (1953) s Karlem Högerem a Janou Dítětovou.
Dále již pracoval na látce ze současnosti, nejen kriminální. V polovině 50. let to byly náměty a scénáře ke snímkům VINA VLADIMÍRA OLMERA (1956) Václava Gajera s Eduardem Cupákem a Alenou Vránovou a Balíkova BOMBA (1957) podle skutečné události v hlavní roli se Zdeňkem Štěpánkem.
Na rozhraní 50. a 60. let se Mareš uvedl scenáristicky na kriminálním dramatu podle vlastní povídky „Za peníze všecko“ pod názvem KONEC CESTY (1959) režiséra Miroslava Cikána a zároveň na Fričově detektivním dramatu BÍLÁ SPONA (1960). Po dvanácti letech byly Marešovy povídky využity pro námět ke stejnojmenné povídkové kriminální komedii Vladimíra Čecha (scénář napsal Čech za spolupráce se Zdenkem Zaoralem) AFÉRY MÉ ŽENY (1972).
A zcela naposledy se o dva roky později podepsal pod námětem k další kriminální komedie MUŽ Z LONDÝNA (1974) Hynka Bočana (za scenáristického zpracování Drahoslava Makovičky). Dalších dvacet tři let se už Jiří Mareš s filmem aktivně neshledal. Scenáristicky pracoval i pro Československou televizi (ZLOČIN NA VOLAVČÍM JEZEŘE, zdramatizoval „Paní komisarku“ Jindřicha Šimona Baara jako televizní inscenaci VLČÍ HALÍŘ Jaroslava Novotného).
Příležitostně se využil též pro rozhlas (tř. „Velké dobrodružství“ 1952). Stal se nositelem Medaile „Za obětavou práci pro socialismus“ (1982). Jeho filmy získaly různá ocenění a uznání. Jiří Mareš zemřel 15. března 1997 v Praze ve věku nedožitých pětasedmdesáti let. Ač jeho scenáristické a spisovatelské dílo není nikterak rozsáhlé, i se svojí organizační prací ve strukturách znárodněné kinematografie, se řadí k významným postavám českého filmu.
Jaroslav "krib" Lopour
