Siegmund

Světáci patří bezesporu mezi mé nejoblíbenější filmy. Myslím, že už by se ani nedalo spočítat, kolikrát jsem je viděl. Znám nejen děj filmu, ale téměř doslovně i dialogy. Protože při sledování filmu už nepotřebuji sledovat děj, můžu se jen a jen kochat spontánními hereckými výkony. Film je doslova nabit humornými scénami a jedinečnými replikami. Velice oceňuji, že se nejedná o podbízivé legrační scény, ale o inteligentní humor. Nebojím se říct, že čím větší je divákovo povědomí o společenském chování, tím více si z filmu odnáší. Tento film patří mezi klenoty československé, potažmo české kinematografie.

I v tomto jedinečném snímku potvrdili jeho tvůrci v čele s Karlem Kachyňou, že jsou skutečnými mistry ve svém oboru. Nic nezůstali dlužni ani herci. Především pak obě představitelky hlavních rolí. Film je natolik dokonalý, natolik emotivní a natolik přesvědčivý, že neomrzí ani po několika zhlédnutích. Myslím, že není třeba o filmu podrobněji psát. Kdo si jeho kvality chce opravdu vychutnat, nepomůže mu přečtení desítek pochvalných komentářů, ale jedno jeho zhlédnutí. (Čtvrtek 11.03.2010)

Film má skvělý začátek. Bohužel se v průběhu děje ukazuje, že tak, jak je námět zpracován, nestačí na celovečerní film a film začne nezadržitelné sklouzávat do natahovaných výplňových míst, které jsou nudné a svojí délkou až únavné. Také konec filmu se mi zdá takový, no řekněme málo povedený. Jinak se jistě jedná zajímavé a bohužel snad i věčné téma. (Čtvrtek 01.04.2010)

Film pro děti a o dětech na pozadí děje dokumentuje nástup výpočetní techniky do života tehdejší společnosti. Film není rozhodně špatný, ale dnes působí značně nepřesvědčivě až úsměvně. Na své si však přijdou počítačoví pamětníci, kteří si zavzpomínají na své Sinclairy a Didaktiky. Film lze každopádně doporučit ke zhlédnutí.

Mimořádně zdařilý film. Uchvátil mne při své premiéře stejně, jako mě uchvacuje v dnešní době. Je to tím, že děj filmu je nadčasový. Dokazuje, že i přes veškeré řeči o emancipaci, zůstává žena ženou, a to dokonce i proti své vůli. Tento film nemůže pozorného a vnímavého diváka nepotěšit.

Kdepak „odpad!“ Neříkám, že to je nejlepší, co v době socializmu vzniklo, ale film je potřeba vidět ve všech souvislostech a především v souvislosti doby. Nelze zrušit, zakázat a zbořit vše, co vzniklo za socializmu. Jistě, dnes už to tak v armádě nevypadá. Ale není právě tento seriál jednou z možností, jak ukázat těm, kteří tuto dobu nezažili, jak to tenkrát vypadalo? Já si myslím, že seriál podává celkem pravdivý obraz o tehdejší vojenské službě. Soudím podle toho, co jsem na vojně zažil já. A že se v seriálu odráží tehdejší politika? No ona musí, bez ní to na vojně nešlo. Kdo ví, jak bude dnešní politika hodnocena za 50 let. A proto Chlapce a chlapi doporučuji všem, kdo si chtějí zavzpomínat na svoji vojenskou službu, ale také těm, kdo chtějí alespoň v nástinu poznat, jak taková vojna tehdy vypadala.

Přiznám se, že nemusím vidět každý western. Ale jako z každého pravidla, platí i zde několik málo výjimek. Jednou z nich je právě film „V pravé poledne“. (Dalšími výjimkami jsou filmy „Tenkrát na Západě“, „Sedm statečných“ a jeho předloha „Sedm samurajů“.) Film „V pravé poledne“ se právem řadí mezi mistrovská díla světové kinematografie. Kdykoliv se na film dívám, žasnu, jak mě dokáže nekonečně rozvleklý děj udržet v napětí. Za zmínku stojí i dokonalé vylíčení lidských charakterů. Film mám v paměti jako černobílý film s titulky. Když jsem ho po letech opět konečně mohl vidět kolorovaný a se slušným dabingem, byl jsem mile překvapen.

Možná to mohl být skvělý film, ale kvůli tomu, že se do již prakticky hotového filmu (scénáře) musely zapracovat scény s čínským chlapcem, dostal film pořádně na frak. Škoda.

Vynikající film, který jsem viděl mnohokrát. Když jsem ho viděl poprvé , byl jsem ještě svobodný. Myslím si, že mi tento film spolu s filmem „Elvis! Elvis!“ otevřel oči a prozradil, jak se na svět dívat dětskýma očima a jak děti vhodně motivovat. Jsem přesvědčen, že oba filmy mají lví podíl na tom, že jsem později úspěšně vychoval své dva syny.

Nemůžu si pomoct, ale když odhlédnu od nechvalně proslulého politického pozadí, vidím téměř ve všech dílech solidně odvedenou filmařskou práci. A to jak po stránce režie, kamery, hereckých výkonů i hudby Zdeňka Lišky. Díly nepostrádají pravé detektivní napětí. Zarytým odpůrcům tohoto seriálu doporučuji vidět v něm svědka minulého režimu. Jako paralelu si dovolím připomenout třeba střihový dokument Michaila Romma „Obyčejný fašismus“. Přesto, že jmenovaný film je prakticky sestaven z dokumentů oslavujících fašizmus, k fašizmu nás rozhodně nenabádá.