Pasifae

Doug Lefler je svým způsobem kuchařský mistr. Podařilo se mu splácat guláš, z kterého ve vzácné jednotě zvrací historici, fanoušci předlohy i milovníci velkolepých historicko-fantastických podívaných, a to, že se mezi přílohami nacházejí nepostradatelní politicky korektní princezna bojovnice, afrořímský vtipálek a Tatry se Spišským hradem maskované jako součást starověké Británie, ještě patří mezi nejmenší problémy filmu. Dva body za herecké obsazení a za to, že mě to neuráželo, ale rozesmívalo.

Jako osobní drama bez vady, jen mě trochu zamrzel ten opatrný taneček kolem méně lichotivých historických událostí, ale o tom třeba někdo jiný natočí něco jiného někdy jindy. Dokonalosti Firthova závěrečného projevu se vyrovnal jen ten jeho oscarový a HBC mě příjemně překvapila, když po dlouhé době zase jednou hrála civilně a uměřeně. Celý film je tak příjemný, lidský a neokázale silný, že se zdálo, že jaro je zase o něco blíž. Akorát Guy Pearce opravdu nevypadá jako Firthův starší bratr, ale jinak je obsazení špičkové a pokud je mladší generace nadšená z toho, že jsou tu herci z Harryho Pottera, mě potěšilo, že se tu sešla tři jména z mé nejoblíbenější verze Pýchy a předsudku. Obzvlášť scéna, kdy se setkají Firth a Jennifer Ehle a Rush to komentuje slovy: "Věřím, že jste se už potkali," mě zahřála.

Jsou dílka typu Blue Velvet, Lost Highway a Mullholand Drive, u kterých mi vůbec nevadí, že se jejich duchovní taťka nalézá mimo tuhle planetu. A jsou filmy, u kterých se ošívám, protože se v době jejich vzniku nalézal mimo tenhle vesmír... Tak snad někdy jindy.

Pokud šou cíleně zaměřenou na mladé publikum (pokud tedy ksichtoknížkovou a tvítující omladinu něco jako vyhlašování Oscarů vůbec zajímá a tvůrci 83. předávání plešatců nešlápli vedle či přímo do fekálie) musí zachraňovat dva chlapi, kterým je dohromady 160 let, tak se někde něco podělalo. Nevtipné, nudné a nezajímavé, i když jsem mnoha oceněným upřímně aplaudovala, a někteří lidé by si měli jednou provždy uvědomit, že herec nerovná se moderátor. Anne se aspoň snažila, ale Franco, dávající jasně najevo, u které části těla má všechny a všechno přítomné, by svým buranstvím hravě zapadl mezi jisté uživatele ČSFD.

Zrcadla, prasklé nehty a počítačové opeření. U jednoho z nejprofláklejších filmů sezóny jsem čekala víc.

Znáte to - máte nějaký svůj oblíbený mlsek, nad kterým zděšeně ohrnují nos rodinní příslušníci, dietologové a leckdy i hygienici, ale vám můžou všichni trhnout nohou? V pohodě, jezte si každý svoje a já budu taky konzumovat, co se mi zlíbí.

Říct mi dřív někdo, že mě budou dojímat štěněcí oči, křehká duše a smutný osud nájemného vraha, předepsala bych mu ne zrovna mírnou dávku psychofarmak. Jenže rok se s rokem a Leon s Matildou sešel a já jsem posmrkávala ještě následujícící den. Štěstí, že v panujícím období vám výmluvy o rýmě každý uvěří.

S přehledem největší zklamání, jaké mi kdy Forman připravil, naštěstí se jednalo o zklamání jediné. Ale bylo to hodně slabé kafe, oslazené především výpravou a Pištěkovými kostýmy. A přestane se Colin Firth někdy máchat oblečený?

Peklo se oproti štědrovečerním pohádkám z let minulých nekonalo, očistec jenom lehce, ale tak jako tak žádná sláva. Uhihňané, televizní, splácané a všechno se tam donekonečna rozebírá s výjimkou proměny vztahu ústředního páru, který by naopak potřeboval prostoru daleko víc. Ale nevím, zda by to pomohlo, protože sice netrpím nenávistí k Mádlovi ani Voříškové, ale uvěřím jim současný puberťáky, ne prince a princeznu.

Film, po jehož zkouknutí ve mně pohled na manželem zanechaný svinčík v předsíni nevzbudí touhu po genocidě, ale smířlivé "hlavně že je zdravej," prostě nemůže bejt taková blbost, jak se tady tvrdí.