ihonzik

jedním slovem: radost

Česká televize by si měla trhat vlasy, že jí tak nadějné mladé autory bere Nova, plný počet hvězdiček i za reinkarnace Soboty, Vetchého a Kikinčuka

velkolepé galapředstavení

I když se Burton pod Disneym vrátil k barevnému víření, které bylo typické například pro Karlíka a jeho továrnu, zachovává si stále svou charakteristickou temnou stránku, již asi nejlépe symbolizuje řeka plná uřezaných hlav, která se líně obtáčí okolo zámku Srdcové královny. Ta se povedla především a její podání Helen Bonham Carter značně zastiňuje bláznivého kloboučníka Johnnyho Deppa, který si sice drží svůj standard, ale jako herec prochází doslova inflací. Překvapením je rozhodně Alenka Mii Wasikowské, která je ve filmu skutečnou nositelkou krásy, a český dabing, jenž se naprosto vymyká hrůzostrašnému českému průměru. Vizuální dokonalost překvapením naopak není, dala se očekávat. Přesto není blyštivá Alenka stoprocentní. Její lesk kazí zcela nevýrazná Bílá královna včetně svého zámku, který je až příliš podobný Sněhurčinému, tj. logu společnosti Disney, občasné tajtrdlíkovské úlitby většinovému publiku v čele s naprosto "dechberoucím" Futrovákem a zbytečně melodramatické poslední minuty snímku. Proto spíše 4 a půl, pričemž zbylou půli do plného počtu za skvěle pološíleného zajíce Březňáka.

Jan Švankmajer je něco jako národní dědictví v české kinematografii. Jeho nekonečná fantazie podporovaná pobláznění mrtvými zvířaty, to vše v jeho jedinečné animátorské technice dělá z Alenky jeden z klíčových snímků českého filmu.

Scorsesův Prokletý ostrov je naivní snímek, jehož režisér evidentně věří tomu, že se divák nechá oblbnout už čímkoli. Po hodině filmu je celkem zřejmé, že jedinými blázny tu jsou DiCaprio a Scorsese, takže zbylá stopáž strašlivě nudí, a například podoba bloku C je urážka očekávání, které divák na počátku má. Martin Scorsese se však dokáže snížit dokonce až na úroveň těch největších nesmyslů, což by člověk u tak dospělého filmaře úplně neočekával. Neopomíjí anagramy, na kterých stojí každý béčkový mysteriózní film, patetická poselství, kdy trauma pochází z německého das Traum, a snad všechny konspirační teorie včetně pokusů na lidech v Severní Koreji. Osvobozování Dachau a nacistické odkazy obecně pak nelze hodnotit jinak než jako totální úlet...Je to škoda, první půlhodina slibuje velice slušný thriller téměř ve viktoriánském stylu, takhle jsou to bohužel jen hvězdy za hudbu, kameru a DiCapria, na víc Prokletý ostrov nemá.

Je vidět, že se jedná o Schulhoffovu první detektivku. Zatímco pozdější filmy jen září exteriéry, zde se rozehrává ateliérové konverzační drama (atmosféra scén s chatou pak výrazně dokládá, jaká je škoda, že se exteriéry nevyužily více). Scénář je ve srovnání s Vrah hledá tvář či Po stopách krve až příliš komplikovaný, postavy rozvleklé a film ubíjející. Ideologický námět o špionáži, bývalých nacistech a únoru ´48, tedy o tématech, která by vydala za samotná zpracování, dělá navíc z tohoto snímku velice povedenou agitku, přičemž závěrečný soud a la komunistické procesy z 50. let sráží Schulhoffův Strach ještě níže. Pokud se filmy Strach, Vrah skrývá tvář a Po stopách krve považují za trilogii, Strach kulhá na obě nohy.

Není to žádná veliká sláva... Timothy Dalton není zrovna lamač dívčích srdcí, příběh je až zbytečně složitý a rozvětvený, což má za výsledek téměř neúnosnou stopáž. Navíc postavy M a Q jsou zde jedna víc nepochopitelnější než druhá. Hvězdičku navíc však za honičku v kamionech, která v posledních 10 minutách film obrovsky zvedla, a drogového krále Sancheze, který vypadal jako Franta Mrázek:)

Terry Gilliam je zpět a na vrcholu! Kombinuje vizuály Salvadora Daliho, své šílené koláže z Létajícího cirkusu a podivné kreatury ve stylu Tima Burtona, jeho sbírka podivínu projíždí mezi doubledeckery v ulicích současného Londýna a vypráví fantaskní příběh s kritikou lidí, co přestali snít, s kritikou společnosti, jejíž vírou se stal konzum. Ve spojení s perfektními hereckými výkony všech hlavních zúčastněných a místy bodavým černým humorem opět ala Monty Pythons je Imaginárium téměř dokonalé. Pokud lze v současné mainstreamové filmové produkci něco označit za umělecké dílo, pak si to nikdo nezaslouží víc než Gilliam.

Celou dobu jsem se modlil, aby ve scénáři přišel nějaký zvrat a aby to nebyl pouze už milionkrát ohraný model, jak sobecký a chladný manažer skrze ženu k lásce přišel. Zvrat se nakonec díkybohu dostavil, a to pěkně tíživý, takže i za Clooneyho charisma a jeho netradiční povolání dobré 4*.