dr.Orlok

Jiří Kára: Famu years

Verhoeven 2016 = Almodóvar 1993

"Living my life is like playing Call of Duty on easy. I just walk around and fuck shit up."

Korejské Na Hromnice o den více řízlé konverzační lehkostí Richarda Linklatera.

Ansari z velké části upravuje materiál ze svých stand-upových vystoupení do formátu tv seriálu. Přičemž problém není jen v recyklaci materiálu, ale také v tom, že to, co dobře funguje jako vyprávěná historka, nefunguje vždy dobře jako hraná scéna. Na druhou stranu ale dokáže přijít s něčím novým a vybroušeným jako je 9. epizoda "Mornings", omezená jen na prostor jednoho bytu, která zhustí vývoj ústředního vztahu do 30 minut.

Jednoduchý koncept, kde v televizi sledujeme pořad, ve kterém jiní lidé sledují TV, pro mnohé může sloužit, jako příklad úpadku TV. Ale oproti jiným reality-TV pořadům,s různými vykonstruovanými situacemi, zde sledujeme účastníky v jejich přirozeném prostředí, kde navíc o nic nesoutěží. Přestože televizní pořady, které sledují a o nichž mluví jsou zajímavé (časté porody, pořad o záchodcích v nočním klubu, diskuzní Sex Box, či soutěžní hra 'Vypusťte psi!' ) tak hlavním tématem jsou životy jejich diváků, které jsou postupně odkrývany skrz poznámky o televizi. Povedlo se vybrat divácky opravdu vděčné účastníky. Mezi nejzajímavější patří - Steph a Dominic - 'posh' pár, který tráví svůj čas před televizí, se neodmyslitelnou sklenkou v ruce jedné a rukou partnera v ruce druhé. Seniorský pár June a Leona doplňuje věčne pošťuchování Leona - od dvojsmyslných narážek po nevyslišené prosby o krekry. A dále pak věčně mlčenlivý Jay (od druhé sezóny) a nebo naopak hodně hlasité kamarádky z Brixtonu, Sandy a Sandra. Tvůrcům se navíc daří vybalancovat časté přepínání mezi sarkasmem a sentimentalitou.

Prequel k Mean Girls - Postmoderní adaptace Jane Austen - 90's nostalgia - co víc člověk může chtít?

Cédric Klapisch jako francouzský Richard Linklater uzavírá svou trilogii geografických idiomů (Španělská vesnice, Ruské panenky a nyní Čínská skládačka) ve které v průběhu let sledoval své hrdiny. Podobně jako on alibisticky používá hlavního hrdinu-spisovatele, aby reflektoval předchozí filmy/knihy, a také každý díl zasazuje do nového prostředí. Zatímco Linklater se sevřeněji soustředí na ustřední romantický pár, Klapisch se rozbíhá do těkajících epizodek, přičemž nikdy neztratí optimistický tón vyprávění. Chytře a hravě zde odkazuje na první díl trilogie (rozhovory s filozofy, lesbické balící gesto a zejména spojení dějových linií do nečekané návštevy bytu).

Neokázale epické

Černobílá kopie Stromu života