Korsak

Proč se na film podívat? Protože Octavia Spencer hraje jako Pánbůh, nebo spíš jako Ďábel. Jinak je to pohodový teenagerský snímek - možná jsem drsňák, ale za horor bych to nepovažoval. Náhle vyhrocený závěr - asi aby to mohlo být považováno za horor - snímku podle mě docela ublížil.

Kdyby to byl americký film, byl by to spíš horší průměr. Na to, že to je česko-slovenský film, je to ale rozhodně nadprůměr a v rámci současné filmové produkce příjemné osvěžení. Nečekejte nic nového pod Sluncem, nečekejte nic překvapivého, děj se dá v hrubých rysech odhadnout už po pár minutách snímku. Já mám ale rád sci-fi (a pohádky) a film jsem si užil. Na naše poměry moc pěkné herecké výkony, perfektní uvěřitelné prostředí a jako vždy skvělá hudba Ondřeje Gregora Brzobohatého. Chtěl jsem dát pět hvězd, abych trochu naboural zdejší nízké hodnocení, ale přece jen pět hvězd dávám filmovým klasikám.

Tenhle film mi prostě sednul. Námět sice není nic nového pod sluncem, ale přesto jsem se u něj nenudil a až do konce mě udržel v napětí. Z lehce melancholické atmosféry filmu vybočuje první scéna s pavoukem, ta mě fakt dostala. "Neklepej na to sklo!"

Bál jsem se, jak dopadne pokračování úspěšné komedie. Začátek byl trochu hektický, takový hrrr, ale pak vzali osud svých dcer a zeťáků do rukou Verneuilovi a výsledek stojí za to. Kdo si rodinu oblíbil v prvním filmu, bude určitě spokojený. Nezapomenutelně působila knězova poznámka: "Vy ale umíte překvapit!"

Není to žádný umělecký velkofilm, ale pokud potřebujete dobít baterky a podívat se na něco pozitivního, je to ta pravá volba. Potěšil mne Nick Robinson, kterého jsem zatím znal jenom jako Rydera Scanlona ze seriálu Melissa and Joey. A Tony Hale s duhovou vlajkou na saku byl... No, to se nedá popsat, to se musí vidět. ;-)

Umberto Eco napsal román Baudolino. Příběh začíná celkem normálně - a pak někde, ani si přesně nevšimnete, kde, odbočí z vyjetých kolejí reality a vy skončíte v něčem, co buď přijmete, nebo odvrhnete jako neuvěřitelně absurdní slátaninu. Podobně na mě působil tenhle film, jenže na rozdíl od Eca tady aspoň tuším, kdy příběh odbočil od reality k absurditě. A moc jsem si to užíval...

Tento film jsem viděl po Válečném koni a bál jsem se, jak to dopadne. "Šolochovovský" konec mne ale příjemně překvapil a způsobil, že tenhle film ve mně zanechal mnohem hlubší vzpomínku než později natočený Spielbergův velkofilm.

Jsem blázen do koní. V tomto případě ale láska k nim nestačila a já si musel v polovině dát pauzu. Chápu, že film má "vyšší intelektuální poslání" a patrně i "skrytou hloubku" a skládá hold dějinám americké kinematografie. Předem nepoučený laik ale neobjeví ani jedno, ani druhé - a snímek rozhodně nebyl prezentován jako film pro náročného diváka. Osobně mne víc oslovil film Hříbě (režie Yelena Lanskaya, 2005) podle povídky Michaila Alexandroviče Šolochova.

Srdce historikovo nad tímto snímkem jedině zaplesá. Co se reálií týče, jde o velmi dobře zpracovaný film. Potěšily mne zvláště drobnosti – nádobí, nábytek, látky… Dokonce i kočáry byly z 18. století – to se v dnešních rádobyhistorických filmech (viz Bathory) jen tak nevidí. Zbojnický život byl ukázán celkem realisticky (oni toho opravdu na práci moc neměli, když nepracovali). Jen by snímku prospěly nůžky v milostných scénách – divák by i tak pochopil, že jinou zábavu než ženské a zboj tam chlapi jen těžko hledali. Krásné záběry přírody, dobrá hudba. Škoda toho dabingu! Po skončení filmu ve mně zůstala hlodat otázka: Proč v závěru komentátor říká jiné datum, než je psané v titulcích?

Spíš průměrná francouzská komedie s konvenčním pohledem na jednu neschopnou šlechtickou rodinu, jejíž csénář se místy nechal inspirovat skutečným životem (chudý šlechtic-autobusák, obstojně si žijící šlechtičny-hoteliérky ve vlastním sídle, bohatí milionáři). Že je ovšem rod d’Arbac de Neuville poněkud atypický i v rámci evropské šlechty, to nám ukazují jeho setkání s příbuznými. Arbacové jsou chudí a žijí z výroby nových „starožitností“ a z rodového receptu na zajíce po královsku (psí konzervy), které prodávají japonským turistům. (Japonci skutečně ve velkém skupují francouzské starožitnosti, dokonce kupují zámky, „vybílí je“ a opuštěné stavby zase prodávají – tahle smutná skutečnost pronikla i do tohoto filmu.) Ve snaze zachránit panství a splatit berňáku během dvou měsíců skoro dva miliony eur vyzkouší rodina vše – od proklepnutí příbuzných přes návštěvu pracovního úřadu po sňatek s bohatou šeredou. Žádný z plánů ovšem nevyjde, a tak se nakonec sídlo změní v něco mezi zoo a skanzen, ukazující turistům šlechtu za peníze. Odklad splátky se podařil díky osobní oběti hraběnky Solange, která se stala sexy-idolem pro úředníka z berňáku a převedla jeho fantazie do praxe. Jediný nezdegenerovaně vyhlížející člen rodu si nakonec místo šeredy vzal kamarádku - pošťačku. Nevím, jak je tomu ve Francii, ale v našich podmínkách by byl film v jedné věci ke šlechtě nespravedlivý. Šlechta většinou nebyla a není nevzdělaná – v takto velké rodině by aspoň jeden nebo dva její členové diplom měli. Arbacové se zatím chlubili tím, že nemají ani maturitu. Potěšily mne titulky, ve kterých se úplně všichni změnili ve šlechtice díky magické předložce „de“. Režie, role komtesy Solange a spolu s Jeanem-Marie Duprezem také spolupráce na scénáři se ujala skutečná šlechtična Charlotte de Turckheim. Jen v úvodních titulcích se její jméno objeví hned třikrát – poprvé s jedním, podruhé se dvěma a nakonec se třemi „de“ ve jméně. Český překlad – jako obvykle – zklamal. Hraběcí rodina se třeba (kdo ví, proč?) rozrostla o knížete (hrabě, tedy Le Comte Charles Valerand d’Arbac de Neuville) a jeho ženu komtesu (hraběnka, tedy La Comtesse Solange d’Arbac de Neuville) – v některých knížecích rodinách jsou sice členové rodu kromě jeho hlavy (tou je kníže, jeho žena je kněžna) hrabata a hraběnky (třeba Kinští), ale komtesa je pouze titulem neprovdané hraběcí dcery… Na podobná faux pas jsem ale u českých překladů šlechtických titulů zvyklý – film, kde by k nim nedošlo, by mne asi porazil. Takže: S pytlíkem buráků celkem příjemná zábava. Dá si někdo zajíce po královsku?