Fabienne

Sledujeme příběhy pěti prodavaček pražského obchodního domu, které skrývají za svými úsměvy různé osudy. Nejvíce v paměti utkví asi tragický osud Heleny (Adina Mandlová), mladé ženy, která si uvědomuje „trvanlivost“ svého mládí a krásy. Mě osobně zaujala i postava Anny (Jiřina Štěpničková), ženy s tajemnou minulostí. Typicky ztřeštěná Nataša Gollová značně odlehčuje tíživý pohled na osud ženských hrdinek. Tento snímek často bývá přirovnáván k italskému neorealismu.

Panenství je jedním z vrcholů počáteční tvorby Otakara Vávry a na svou dobu odvážné zobrazení sexuality. Tento film byl odlišný od podobných děl zobrazujících osud ženské hrdinky výborným vykreslením prostředí a psychiky postav a především diskutabilním koncem.

Děj nás zavádí do života těžce pracujících dělníků, kteří zažívají jedno protivenství za druhým. Film se nevyhne tak závažným tématům jako je alkoholismus nebo sebevražda. Kvůli nedokonalým technickým možnostem se nedařilo o kvalitní synchronizaci zvuku a obrazu, proto kamera často zabírá hrdiny, aniž by divákovi ukázala jejich ústa a velká část informací je sdělována pomocí dopisů a jiných zápisků.

Volné pokračování titulu Takový je život bylo natočeno v česko-jugoslávské produkci. Na rozdíl od svého předchůdce se jedná o film zvukový. Velkým nedostatkem jsou toporné herecké výkony, které film degradují na frašku. I když i samotný příběh by se nedal označit jinak než za "fraškovitý". Za jeden z kladů můžeme určitě označit práci kamery a exteriéry Balkánu.

Jeden z filmových pokusů spisovatele Vladislava Vančury je jistě zajímavým materiálem zkoumání z mnoha důvodů – režisér se rozhodl točit v autentickém prostředí Podkarpatské Rusi, obsadil do hlavních rolí neherce a pro umocnění napětí a dynamiky příběhu používal rychlý střih. Neherci často hrají "sami sebe" - jejich pravá jména se často shodují se jmény postav.

Příjemná konverzační komedie s několika hudebními čísly. Film by se dal označit za malou českou My Fair Lady. Snímek stojí za zmínku i dnes díky ústřednímu hereckému trojlístku Haas, Nedošínská, Baarová. Nejlépe vystihujícím přívlastkem filmu by bylo něco jako: „Jak chudé děvče a její matinka ke štěstí a penězům přišly“. Po začátku plném "hlášek" z úst Nedošínské a Haase začíná film trochu lapat po dechu.

Příběh muže, jenž je celý život doprovázen vzpomínkou na ukřižování své matky, byl natočen podle jednoho z romanet Jakuba Arbese. Oba milenecké páry ve filmu jsou ztvárněny stejnou hereckou dvojicí. Jedná se o jeden z mnoha němých filmů, kde roli milovníka ztvárnil mladý Karel Lamač. Nálady filmu se tvůrci pokusili umocnit pomocí metody virážování.

Dva nezávislé příběhy z moderního Hong Kongu o dvou policistech, kteří ve svém všednodenním životě zažívají zvláštní druh vztahu. Film se snaží vyjádřit neschopnost komunikace a lásky v dnešním světě. Zaujme především prací s kamerou a dialogy mezi postavami (a věcmi) o „ničem“.

Film se snaží přiblížit Druhou světovou válku i dnešníku japonskému publiku, bohužel tak činí pomocí nepříliš originálního scénáře, který připomíná sentimentální příběh, na který narazíme v každém druhém průměrném televizním filmu. Výjimkou od televizního formátu by mohly být dvě časové linie, z nichž se jedna odehrává v černobílých barvách.

Mladá dívka se stává čtvrtou ženou aristokrata přísně dodržujícího rodiné tradice a začleňuje se do uzavřené komunity jeho paláce. Sledujeme intriky a hádky mezi manželkami, aniž bychom poznali muže, zdroj jejich půtek. Zhang Yimou dokonale převádí klaustrofobní atmosféru na plátno a používá symbolickou řeč barev (tentokrát především červené). Mistrná studie ženské rivality...