WillBlake

Během první projekce celé trilogie jsem se utopil v patosu, během druhé – s odstupem několika měsíců – mi došlo, že se jedná o jedno z největších filmových děl naší doby. Závěrečná metafora s polapeným džinem dokonale rámuje Gomesovo svědectví o portugalské společnosti v pasti.

Bizarní soudní proces s mluvící krávou, džinem a postupným odhalováním zločinů působí jako zhmotněný (justiční) bad trip, zatímco pasáž s Dixie, zahrnující několik panelákových mikropříběhů a osmdesátkovou power baladu, skoro vhání slzy do očí. Pro mě osobně nejsilnější část celé trilogie.

Příběh o kohoutovi a ohni je za hranicí geniality…

Must-see už jen kvůli záběrům z perspektivy lovícího sokola.

Modlím se, aby byla co nejdříve otevřena kina a tohle z plátna nakládalo divákům. „It seems she’s Karel Gott’s niece. - Karel Butt.“

Přestože se jedná o opus problematický hned v několika ohledech (přinejmenším diskutabilní přístup k natáčeným jedincům, egománie umělce a podobně), obsahuje momenty, kdy jsem věřil, že Khalik Allah opravdu chodí po vodě – a ne vždy k tomu potřebuje být pod vlivem hub. Jeden z nejpozoruhodnějších dokumentů poslední doby.

Rozhovor Vardy s Reygadasem o kultovní milostné scéně v Japón nebo setkání s Markerem v rámci jeho virtuálního souostroví, to jsou ty momenty, pro které stojí za to žít...

Mystická spánková paralýza, geniální narativ a svět ozářený krvavým měsícem. K dokonalosti tomu chybělo už jen málo.

Monsterpiece, který však ani přes svoji nápaditost, rozmanitost a precizně promyšlenou strukturu nedosahuje geniality režisérových předchozích Zvláštních příběhů. Pomyslná laťka byla příliš vysoko. I tak se mi tohle dílo, kvůli jehož zhlédnutí jsem si vzal tři dny volna z práce, zarylo hluboko pod kůži.

V novém miléniu ~ s dvanácti světy za rok. Geyrhalter je jinde. A všude.