ViktorD

Na můj vkus replikově "přecoolovatělé" (česky asi přepohodářštělé) v každé scéně a za každou cenu. Zajímalo by mě, jestli dnešní mladý takovejhle sociolekt fakt užívaj.

Dokument je důstojným připomenutím básníkova života a jeho tvorby. Spíš mi vadí zdejší galimatyášově pojatý obsah co do chronologie, tematiky a typologie jeho děl...

Krásná a jímavá hudba Luboše Fišera, vlastně variovaný leitmotiv, který použil už o rok dříve pro film Václava Matějky Návraty...

Skvělé herecké výkony, oceňuji hlavně bezprostřední jednání většiny postav. Emília Vašáryová sa mi naozaj veľmi páčila! K udělení páté hvězdy nemalým dílem přispěla příjemná hudba Aliho Brezovského. Proč ale Bohuše Záhorského namluvil téměř nepoznatelný Karel Höger, zůstává záhadou, zřejmě byl Bohoušek nachlazen. :)

Zvlášť druhá půle dokumentu dobře vystihuje, co za magora Magor byl... Některé jeho verše jsou však geniální: „... doma je tam, kde se oběsíš...“

Pokaždé když film vidím, je to pro mě nevšední divácký zážitek: typicky körnerovské, syrové, nepřikrášlující... Zádumčivě ponurá atmosféra, hra světel a stínů a s příchodem werwolfů vědomí smrti téměř v každém okamžení...

Další z výtečných hudebních opusů Zdeňka Lišky... Snad i díky společné "plavební" tematice mi úvodní hudební entrée svou náladou připomíná mistrovu hudbu k Lodi do Hamburku.

Myslím, že Martin Hollý uměl lepší filmy. Navíc závěrečná scéna rezignovavšího Kima mi maně připomíná finále Vláčilovy Adelheid...

Vcelku nekrškovsky laděný film, i když jeho poetika tu a tam prosvítá vzdor tomu, že jde o komedii. Slávka Budínová tu zahrála svou životní roli – neustále štěbetavá s nefalšovaným sklonem k eruptivní hysteričnosti, ale zároveň okouzlující a jiskrně, ba až lascivně svůdná... Dialogy v hádkách jsou jak vystřižené z Woodyho Allena. Bavil jsem se!

Jak vidno, soudruzi neustále popíjeli. Krásná výkladní skříň socialistického konzumu, jemuž se však mohla oddávat jen hrstka vyvolených. Ostatně tak je tomu za každého režimu... Leonid Iljič byl tehdy ještě štramák, to o pět o šest let později při další návštěvě, kdy mu bylo uděleno vysoké státní vyznamenání, byl už vychlastanej natolik, že celej svůj projev prochrchlal, až se zdálo, že to je jeho poslední hodinka. Ale nakonec chlapec vydržel ještě několik let.