Filmmaniak

Námět o lovcích démonů, operujících už i přes internetovou síť, aby šli s dobou a mohli útočit na lidi přes jejich mobily, ještě sám o sobě nezní úplně špatně. To by ale nesměl dostat podobu přeplácaného béčkového slepence (byť se zjevně slušným rozpočtem a relativně kvalitními triky), který je inspirovaný kde čím od Krotitelů duchů po Pokemon Go a odehrává se ve světě bez pravidel, v němž se tudíž může stát prakticky cokoli, ale málokdy to přitom stačí k tomu, aby to bylo skutečně zábavné, vtipné, nebo napínavé. Postavy jsou otravné, herci průměrní a dialogy toporné. Sem tam nějaký hezký režijní nápad sice potěší, ale celkový dojem z veskrze chatrného zpracování bohužel nemá šanci přebít.

Nehorázně zábavná parodie na kriminálky ze 70. let, která si zároveň utahuje z kung-fu žánru, ze zombie filmů, z mexických akčních filmů s wrestlery a z hororů s okultní tématikou. Mnohaúrovňovým humorem napěchovaná ujetá taškařice, prošpikovaná všemi možnými gagy, využívajícími dobová a žánrová klišé k vytváření netušených parodických vrstev, a natočená záměrně lacině a béčkově, se zrnícím obrazem, dokonalou retro stylizací, roztomile lajdáckými zadními projekcemi a naschvál přehrávajícími herci. Ne všechny vtipy padnou na úrodnou půdu a místy se i opakují, ale při té kadenci je to skoro jedno a cílevědomí tvůrci jsou od začátku do konce konzistentní na všech úrovních. Podobně vytříbená pastiš jako Černej dynamit nebo Ztracený kostlivec z jeskyně rozkladu.

Akční thriller z prostředí nejtvrdších gangů asijského podsvětí balancuje na hranici mezi krvavou zábavou a nepříjemně násilnou krutostí, kdy se nápadité a technicky dokonalé akční přestřelky a trikově, maskérsky i choreograficky vyšperkované kontaktní souboje mění ze šťavnaté atrakce pro otrlé v extrémně brutální přehlídku mrzačení. V tomto směru je to z poslední doby srovnatelné snad akorát se Zátahem 2, ale jde to ještě o něco dál (režisér měl od Netflixu oficiálně dovoleno utrhnout se ze řetězu, čehož královsky využil). Příběh je v první polovině mírně chaotická změť průběžně vymírajících postav, bojujících proti sobě na dvou stranách barikády, mezi nimiž sem tam přebíhají a navzájem se porůznu podrážejí, až do té míry, že divák ztrácí o hrdiny zájem, přestane se zabývat tím, jak film skončí, a jen se těší na další akci. Tohle se naštěstí v druhé polovině ustálí, jasně se definuje, kdo s kým stojí proti komu, a zbytek je horečnatá řežba s fyzicky intenzivními akčními pasážemi, kterých sice není nijak zvlášť hodně, ale jsou dlouhé a pekelně hutné.

Na poměry Dupieuxovy filmografie a zvlášť po výborné Realitě je to dost slabota. Jednoduchý komediální koncept s absurdně protahovaným policejním výslechem a ještě absurdněji protahovanou svědkovou výpovědí je realizován až trapně primitivně a povrchně, bez nápaditého satirizování, boření očekávání nebo jakékoli přidané hodnoty navíc. Postavy jsou záměrně idioti, humoru však vyprodukují málo a režisér navíc začíná vykrádat sám sebe (prolínání minulosti s přítomností, fyzicky deformovaní policisté) a jeho závěrečná pointa tentokrát taky nemá sílu. Na ploše necelé hodiny a čtvrt se to dá ustát, ale od Dupieuxe by už člověk zkrátka očekával nějakou údernější, podvratnější, sofistikovanější a složitější hříčku.

Pomalý, ale moc hezký, empatický a jemný thriller o stárnoucím profesionálním nájemném zabijákovi, co má rád svůj každodenní samotářský stereotyp a pracovní rituály a žije si svým tempem, když v tom ho zaskočí šance na podzim života strávený s ženou po boku. Ten film je v podstatě jako Ron Perlman sám. Ze staré školy, trochu unavený, částečně v důchodu, ale přitom to v sobě pořád má, černý humor i styl, schopnost dojmout správně zvoleným šklebem i věrohodně ztvárnit postavu ranaře s přesnou muškou. Režírován je trochu vláčně, režisérem, který umí prakticky jen šedivou rutinu, ale k tomuhle materiálu se to překvapivě hodí. Konzistentní nadprůměr, co se nikam nežene, a umí zasáhnout na těch správných místech.

Psychopaticky zamračený Dan Stevens se vydává do svérázné sektářské komunity na tajném ostrově, kam byla unesena jeho sestra. Atmosféru a tempo si snímek udržuje hned od začátku a nabírá na zajímavosti s příjezdem hlavního hrdiny na ostrov, kde se začnou pomalu odkrývat pravidla místní populace a hlavně zvláštní mytologie, díky níž bylo společenství na ostrově vybudováno. Pak se ale sektářská kolonie začne hroutit zevnitř sama (bohužel), vedlejší postavy se začnou víc hlásit o slovo a příběh hlavního hrdiny zapadne do pozadí. Filmu kvůli tomu ve druhé polovině poněkud spadne řetěz, což se snaží zachránit vděčnými scénami se středověkou lobotomií a mlýnkem na maso. Až na šťavnaté gore scény každopádně v tomhle historickém hororu není nic moc, co by připomínalo předchozí Evansovy filmy.

Z původního hororového příběhu o studentce, která rozkrývá temné spiknutí uvnitř taneční školy, zbylo jen na hlavu postavené torzo, zbytečně doplněné o druhou narativní linii, v níž osmdesátiletý německý psychoanalytik vyšetřuje na vlastní pěst zmizení jedné z tanečnic a pátrá i po své dávno ztracené manželce. Dualitu děje symbolizuje i prostředí na dvě části rozděleného Berlína roku 1977 (kdy byla v kinech původní Suspiria), kam byl příběh přesazen kvůli odkazům na terorismus RAF a post-nacistické ideologie. Výsledkem je zmatený a špatně stříhaný umělecký video-art, jenž permutuje motivy původního filmu po svém a výrazně se tak odlišuje od originálu včetně celkového vyznění. Přepáleně barevné zázemí školy z Argentovy verze nahradila nudná šeď, vizuálně působivé jsou akorát ty sekvence, v nichž se Guadagnino snaží diváky šokovat, a na hudbu si tentokrát ani nevzpomenete. Nová Suspiria je filmem o probouzení ženství a ženské síly, která slouží k ponižování mužů a k boji o nadvládu v matriarchálním společenství, v němž i hlavní mužská postava je hraná ženou, a kde se tanec rovná sexuálnímu prožitku. Je ale utopená ve zbytečně roztahaném a rozbředlém vyprávění, v němž pozvolně stupňované napětí a znepokojení střídá okázalá a nijak nebudovaná brutalita a přímočarost, projevující se i tím, že film se rozhodně nenamáhá skrývat, co jsou učitelky v taneční škole zač, a hraje od začátku s vyloženými kartami.

Amatérský kraťas o tom, jak dva týpky v lese zabije banán. Pochopitelně je to strašná blbost, jejíž tvůrce ospravedlňuje jen to, že ji natočili coby soutěžní film během 48 hodinového limitu podle předem neznámého a náhodně vylosovaného zadání. V rámci možností rozhodně dobrá práce, mimo kontext ale nekoukatelné.

Na pohled sice Mamma Mia! Here We Go Again disponuje stejnými ingrediencemi jako jednička, leč výsledek je o poznání horší, má ještě slabší děj a dialogy, jeho příběh je vyprávěn velmi neumě a režírovaný je nudně a nenápaditě. První dějová linie je pouze o tom, že hlavní hrdinka z prvního dílu rozešle pozvánky na slavnostní otevření svého hotelu, načež pozvaní hosté dorazí a pak následuje mejdan. V druhé linii z minulosti zas její maminka působí jako holka, která se vyspí s každým hezkým klukem, který jí zazpívá písničku. Ono bylo sice už první Mamma Mia! strašlivě stupidní a povrchní, ale mělo v sobě takový bezelstný rozradostněný náboj a energii, že bylo snadné přijmout jej jako nezávaznou a nenáročnou letní oddechovku, omluvit tím jeho naivní děj, primitivně cukrkandlové dialogy a líné taneční choreografie a kochat se místo toho mořem a řeckými exteriéry a poslouchat ABBU. Přesně tenhle náboj a energie nicméně v tomto pokračování chybí a tím pádem už není čím ty nedostatky omlouvat. Jediné, co trochu stojí za to, jsou někteří herci a zmíněné písničky, které i napodruhé utáhnou a oživí ledacos, byť některé z nich zazněly už před deseti lety v jedničce.

Poctivý festivalový bizár, kombinující temnou skandinávskou krimi a bestiální romanci s fantasy mytologií, která je navzdory řadě WTF momentů jednoznačně zakořeněná v naší realitě a opřená o mnohovrstevné motivy reflektující současné dění ve světě, hlavně co se týče otázky pohlavní a sexuální identity a přístupu k menšinám ve společnosti. Pevnou rukou režírovanému žánrovému mixu by místy slušelo svižnější tempo, nicméně originalita, odvaha a jinakost se rozhodně cení. A také skvělé masky a herecké výkony obou titulních představitelů.