Zelda knihkupec

Hymna z nevědomí

 

Lalá... lá

ples

maškarní bál

stůl a plný sál

lala... lá

venku štěká

kočka a pes

a kočí a kachna

a lampa

svět se točí

lala... lá

je noc

je teplo

je sucho

je ticho

takže tiše

piš!

lala... lá

v rohu odpočívá

mrtvá myš

bez opice

po rektální prohlídce

vedenou přes plíce

a srdce

skrz ústa

lala... lá

tmavá lampa

svítí, doutná

má nemocnou nohu

netančí, neskotačí

lala... .lá

hnijící jídlo na podlaze

penicilin v houbičkovité podobě

kočí močí přes most

kapi kap...

Nahoře tančí

tam, naklenutém stropu

strýček Fido

a Rintintin spolu

lala... lá

je podivný ples

je krásný bál

je noční rej

orchestr

bum, tradá, cink cink

král Darmoděj

tam tak stál

nahoře bez

lala... lá

princezna rozmilá

každýmu nohy - brány otvírá

bum, tradá, cink cink

přišel starý

vlasatý nerost

sloven Nero host

lala... lá

máme kachnu

v rosolu

smaženou v slzách

na pekáči

na márách...

Druhá nadreálná

 

Nikdy jsem neměl rád

malý chlupatý broučky

co lezou po stehnech

výš a výš ke genitáliím

vždy jsem jejich přítomnost

mlčky snášel!

Ve dnech její nečistoty

maličcí chlupatí broučkové

co skáčou jak gumídkové

medvídci -

- rošťáci

v nevyholené džungli

rostou, jí a spí, páří se

v noci, přes kalhotky

přímo září

tak je zavíráme do vězení

z černých punčoch

popřípadě ničíme jejich džungli

konvenčními prostředky

kykytarou

Smrtí sedmi panen

 

 

bude snámi ámen

aneb

příhody životní a srdeční

o

smrtelnících

a

nádenících

s

jedním Bohem

nad jeho hrobem.

Jeho syna

v Praze,

kde je blaze

o dopisech, úpisech

s

jednou bankou

vše ukončené, nedivím se

jedním zjevením

tam si počtem,

jak jsme v kýbli

to psáno je

v

Bibli

Z krajiny přílivu

 

Sup supí supici

mají malá supáčata

spí i snáší syntézu

étu na třetí

století osmé

algoritmy děsné

psycho - psýché

psychárna, nalejvárna

lavice - opice - palice

lárum - fárum - hlad

hladí - hadici zelenou

smutnou rozmilou

zpívej si, dívej se

smrade - hade

Lukáš alias Bůh

sedí v patře nejvyšším

věže Narrenturm

v městě Babylon

Hanumanův pavilon

Marie - kapsář

snář a pentagram

černota a trávy gram

tam... tam v ráji

na paloučku u zeleně

temného potůčku - močůvky

duše - nebe

suše vemu tam i tebe

věčně v máji

pípá spínač

občas bez nás

král klaunů

se tiše na

trůnu nese

hoj, hej, haj,

stroj, mozek

vystoupiv z železných trosek

a žebráka...

V ráji spí

snáší syntézu

sup supící supici

...

Taktika úderu nudy je dvousmyslná

 

umí se tahat s velkým něčím

na zabití

trapná chuděra, bezbřehý břeh

pomalu zkrátka jí dochází vlhký dech

nesmyslnost okamžiku je k zblití

chalane tuhej hmm a i trošku tupej

tahej za nitky nekonečna

rýmuj rýmovatej rýmovači

ha a hle

tu zastavárna na pavlači

či

miči

je nám přece zle

hele vole, básníků páne

milenko bláznivých snílků

Bořku staviteli stav!

Věty do řádků

jak tisícihlavý dav

hlava na hlavě

ruka po hlavě

kudla ve stehně

pro krásu pocitu lásky

pro krásu pocitu uvolnění

pro krásu pocitu té práce

pro krásu pocitu čehokoliv

nepřestávej

nezastavuj

nevypínej

svůj motor

sázej samohlásky

dávej je do popředí

dýchej dlouze! Dýchej krátce!

Bez trn, bez oliv a ratolestí

náměstí a kovář a harmonie

slova

Rytmus tohoto vážného - snad - tance

je úžasný a tajemný

nádech

ticho

a ještě trochu ticha

tichý zvuk začne

jaksi pomateně

hrát:

raz

dva

tři

je půlnoc, je rej

nočních

můr

znáti

znát

toho

krále nočních běsů

tvorové tmy

tvorové z nevědomí

temnota

rozprostřená jako za starých

časů a snů

raz

dva

tři

období žravého trávení

strachu

a

šílenství

mami, mami, mami

slepota suchými

individui předstíraná

ticho

a žraní

a chrochtání

mráz

ledva

přituhne

nebudu

bratři

na trůnu z kostí

sedící král

vnitřního hlasu

nic dobrého nevěstí

z jiného času

našeptává

do ticha

raz

dva

tři

svit bledé luny

to ticho je

je chytré

raz

dva

tři

...

Pocta su.... Nadreálnu

 

Jen na krásný okamžik zavři své oči

hleď do dáli, do té krajiny přílivu

nech se vést přílivem dál od břehů vědomí

poslouchej můj hlas. Zasni se

zažehni obrazy z nejhorších denních

a nejhezčích nočních můr.

Kochej se jimi, splývej s nimi

vystouplé poslouchej plastické barevné obrazy

vychází z tvého nevědomí

měkké hodiny, velký masturbant, Vilém Tell?

Sedm trpaslíků kyklopů kutá a hlodá mé vnitřní srdce

utíká nám naše podstata

přetvořená v obludné pocity sadismu a zla

posunutá paralela vašeho snu

sílící dech absolutna dýchá za dlouhý krk

lidské žirafy

nesnaž se pochopit pouze přijímej

něco

zkaženého, slizkého

něco...

co mě nutí, pohání, jít dál

něco...

přiměřeně přítulného co není hodné

něco...

co se plazí temnými zákoutími gigantického

neznámého mraveniště?

něco...

netušeného, co se na nás valí v našich

nejintimnějších subjektivních fantasmagoriích

...  

Óda za boj proti povrchnosti

 

Moliérova postavičko!

Tragická hračko!

Kopretino na poušti obepínající oceán

chytrá ne-opice z jejich fantaskních magorií

v módě: přežranost sexuálního apetýtu

nahá panenko! Hodná buď!

Protože ti střepiny kalichu dám

objekte úchylných teorií!

Uteč časně z rána

nečekej na něj! Na Hospodina!

Obraze z nevědomí!

Tragiku z Krajiny přílivu!

Utop se v oceánu hvězdných slz

tohle mrtví dělávají

neb nic jiného neumí

červe ze shnilého jablka

chybí tu radost a krása

je čas vše poznat

- radost - starost - mladost

může bejt ještě trošičku hůř

rádo by Spasiteli!

Zůstaň tu s námi

ať se nám umírá hezky

spása nepřichází, ani vaše ani moje

nic nedokonale neřeš

jak hry přízraku

Moliéra

...

Óda na nekonečnost ničeho

 

Slunce svítí vane vlažný větřík

- plující nevinné mráčky -

plující pradávní dráčci

honosné koráby blankytného korábu - země

králové výšin nejvyšších

poháněni zlatavými paprsky boha - slunce

s jednadvaceti procenty kyslíku

nás chrání, dávají život abychom,

jím mohli plýtvat a zneužívat ho

špiníce nebeskou čistotu, dychtíme po

její (a jenom její) velkoleposti - stáváme se

nabubřelými, arogantními - upadáme do

do bahna, do sraček - stáváme se

živoucí zdechlinou - odhozenou mršinou

opuštěnou bohem - sluncem,

hnijeme a páříme se v cizím nevlídném světě

o kráse, té pravé a jediné kráse ducha přírody

- totiž našeho nelidského Krista - nevíme zbla nic

jako malé zkažené děti prosící svého otce

aby odložil výprask, tušíce nevyhnutelnost padajícího

opasku. Život ve smrti - smrt v životě

uzlíčky paradoxů - a dál? Nic...

...

Damoklův meč stále nepadá

O pravdách pravých básníků

 

Sto procentně přírodní výšková dvoupatrová budova, trčí hrdě

k nachovým nebesům...

Tvůrčí krize přichází pomaloučku, ale jistě,

k nám zezadu a drtí naši kreativitu

tvoříme parodii ponoukáni k nadlidským výkonům

tvoříce revoluci v takzvaném umění

pche prej povznesení lidského ducha

a nedochází nám že na to nemáme

trousíme zbytky sraček a obecného rozkladu

nepochopeni současníky - píšeme o nich

obdivováni následujícími generacemi

smutné na tom všem je také to

ta zpráva o tom všem je sice hodně

pokroucená osobní realitou jedince

ale bohužel příliš pravdivá a až neskutečně smutná

pochmurná

jak také praví neznámí:

"Jsou to temné pravdy, které se objeví v díle opravdových

básníků: jsou to však pravdy a téměř vše ostatní je lež."

Trpkost z vědomí nevyhnutelnosti nevyhnutelnosti

póza trapných i chudých básničkářů zaplavuje

bazén nového, nezkaženého, nádherného... Ničeho

je to takové umění parodie. Všudypřítomná krize společnosti

a tvoření je v módě, být zajímavý a nový,

vždyť největší nepřítel umění moderního je

tradice - ce - ce - ce

odkaz budoucnosti a odhalení vlastní osobnosti - ti - ti

plácání do bahnitého písku,

takže buď je to napsaný dobře

nebo prostě ne...

O náladě jednoho podělaněpondělního rána

 

Málem bych zapomněl vám říct, jak mě serete

ráno se sotva vzbudim a už vidim vaše ksichty

plné falše a hořkosti

snažím se vám ubránit, ale co? Že? Vlastně nic

jen vaše nevinnost, předstíraná hloupost, mě ubíjí

čistí až do morku kostí

milujete krásu přírody

žijete svou hudbou a láskou

vám slunce svítí i za zataženými mraky

totiž romance a balady

vás lidí jsou přeci tak nádherné

nepopsatelné

nepochopitelné

máte jistě hezký život, neznáte mě

tok - otok

listí padá pomalu (ale jistě), je roztomiloučké jak si v jeho podzimních

shrabaných hromádkáchhrají krvežíznivoučké dětičky

tolik dekadentních opiček (určitě jsou velmi chytré) jsem jaktěživ neviděl

hovno:jo, určitě čtete dobře - neslušné ba přímo sprosté jedno slovo

totiž o tom by to mělo snad být, my (vy) jste ten kolos:

jedinečná továrna na absolutno

Mluviti pravdu

 

Krásná múza zemřela na lidskou aroganci

hej hou umřela s pochopením

lidé zabili - he - hé vesmírní kanci

- obránci všehomíra -

v suché poušti není neznámá s lehkým řešením

červ - po anglánsku wurm se zhnuseně odplazil

od rozkladu naší psychiky

utekl do teplejších vod, pohrdavě říkáme:

jistě nám to přijde vhod

v rytmu waltzu (či možná polky) žijeme

a tančíme podle vysněné tragiky

ležíme často rádi v trávě

sami sebou nepochopení

kde jsou te kouzla, proč je nevidíme

už asi nepřekvapím tvou jemnou kůži

kdo se dnes chová jako pravý muž?

Chci mluvit. Nevím jak ani co

vy! Poctivci! Určitě to stejně cítíte

země bez činu - slavného

koukej jak svítí mrak

múza ještě žije!

...

V ženách - některých

v dětech - některých

škoda jim - tolerantních

blázínků

rozmilých maminek a tatínků

a jen ty! Vole! Můžeš hádat kdo z nás

je ta legenda

...

Generace honorace

 

Polistopadová generace KFC

přežívá v kanálech níž než potkani

je to smutný

tak zoufale smutný

oni jsou taky moc zoufalí

někde dole, ve tmě sami

přec všici. Ve tmě... sami...

zahnala je radiace

jadiace jménem

explicitní láska

ponocích slyším teskné vytí

to jen naše generace zpívá

zpívá o štěstí a o penězích

na rohu automat - výherní

vyhrál jsem, vyhrál jsem generaci

těch mladých, perspektivních

engine managerů nebo čistejch

dharmovejch tuláků, co znaj

beat a jazz totiž:

jazzový rytmy rozbrečely i slona

kam s ní? Se svobodnou generací

žiju už tak dlouho!

Viděl jsem zemřít nové mýty

umíraly děsně pomalu...

u sluníčka

proto od těch dob

jsou potkani vejš než

slavná polistopadová generace KFC

plná těch managerů a tuláků

...

Rosa

 

My jsme ti málo prokletí

andělé početních snů a hlubokých tůní

královská garda slečny cigarety

nemocní a malomocní

odpadá nám naše dušička maličká

a jsme to my

 

K ránu trochu pozdě spím

spánkem zapomění sám a

samoten k ránu, v nezahřátém loži

a kde to vlastně ležim?

Asi v bordelu na Hlavním nádraží

andělé se smějí a potichu pláčou,

sní o veverkách a holubech

sněd a záhněda

rozpadáme se velmi ale velmi

P O M A L U 

Epigramy:

 

- Jsem poeta

či spíše filuta

tak či tak

musím býti gentleman

neb v klobouku a kabátě

chodím vyšňořen

 

 

- Tohle čtení není

jen pobavení

tahle litera

není jen pro pátera

tahle moje nádoba

je pro oči celého národa

 

 

- Dřív než spatřím spravedlnost

postavím ti z vody most

 

 

- Volný rým

není šprým

povím vám

až se na vás podívám

 

 

- Mám to ale robotu!

Sázet auta na silnici

musím i v sobotu

-postavím tak dálnici

 

 

- Smíchem k posměchu

aneb

smějem se

všem a všemu

tu máš Prase!

 

 

- Kristus je mrtvý

ať žije jiný král

zbyl by nám nekončící žal

mít čím, bych se smál

 

 

- Příroda je na mol

v létě mrzne

rýma v hlavě tuhne

v zimě je to na bikiny

jedno se asi nezmění

a sic, že si namalujou řasy

to je mámení - všici kluci do mikiny

 

 

- Jezte zeleninu

neb má hodně

pro-te-inu

 

 

- Zeměpisná

vyrazím z Vídně

skončíme někde v Berlíně

přes Prahu půjdeme líně

možná vlídně

osa Brno, Plzeň, Teplice

jest hovno a žízeň a Bohnice

 

 

- Na záchodě

jednou denně

sraček je hodně

tam na dně

řeknu vám narovinu:

nešiřte tu novinu!

 

 

- Učiteli, nařknu-li tě,

pro samé učení,

to trápení

nerozeznám

berana od havrana

 

 

-- Míč je kulatý

kostka je hranatá

buď si jista:

že Země je šišatá

tak to je, když pán nadutý

je realista

to jest: mrtvý fantasta

 

 

- Haló, učenci

všemi mastmi pomazanými

řeším rovnici

se všemi svými známými

 

 

- Přenechám místo

u stolu

tomuhle volu

a posadím se k vám

do slámy stolu

 

 

- Tepe, tepna tepe

teplou krev

tápe, tepna pláče

nedá pokoj až

tam nedoteče

 

 

- Má být ponecháno náhodě,

co jest bude na hrobě,

třeba jen: Zemřel na souchotě.

 

 

- Já je vidět nechci

jsou to velcí mezci

student na tátu

cestou do senátu

 

 

- Konec radovánek,

říká Topolánek

podejte mi bílou mouku

pane Paroubku

pečení vlády

to chce hodně marmelády

 

 

- Finfárum, lapidírium, sakramentář,

epištola, pasionál a bestiář

koho Janku držíš na

palouku za ruku?

Tetičku moudrost

už má všeho dost

 

 

- Jsem šílenec

hle, ten hrnec

milenec počasí

co nic nezhasí

zklamu tě!

Tak hajdy na kutě

 

 

- Úlet:

Hua hua uá á

hua hua uá á

přiletěla žl žlutá á

žluva á

 

 

- Ve tvém loži

byli četní muži

přemýšleli, že se ti budou dvořit,

jak tě dostat do postele

takhle mě mořit!

Tohle jsi mi slíbila

tehdá v kostele?

 

 

- Jen tobě zazpívám,

jak se cítím podveden

v tento den,

kdy se vrátí láska k nám

 

 

- Na hromnice o den více

taky píce a plíce

viz strýce

v sukýnce

na rýnce

o mince

 

 

- Že prý

všechno zná a ví

moc toho namluví

 

 

- Bůh říká: vše, co je tvé

je zlé

Ďábel N.A.T.O: co je boží,

to mě složí

Já říkám: celkem vzato, nejsem vám roven,

jak říká Borovský: po tom je mi hoven

 

 

- Ti, co chtějí vše znáti

jsou jen hamižní kolohnáti

 

 

- Jo, jo, luční kvítí

roste, bují

pak seschne

a pes...

Ten po tobě štěkne

 

 

- Dítě a dospělý ani neví,

co je od sebe dělí

 

 

- Hle, nadchází svátky vánoční!

Kde je jejich duch?

Už tu není

splácí dluh

někde ve vězení

 

 

- V masce a saku

chodím asi na Karláku

a v roláku

světe, věru choď!

ve svetru

 

 

- Student dement

šel, zpíval

žil spokojeně

nikdo ho nepochopil

tak zván byl

student(em) dement(em)

 

 

- Došlo to daleko,

kde je baroko

či rokoko,

kdy se lidé artu něžně dotýkali,

vidím již jen samé výkaly

 

 

- Stanice metra: Vypich

Co? Vypích

připích 1. máje

jeden a desátý hřích

abys nadarmo nežil

- sic pěknej debil -

totiž se jen trochu opozdil

stanice metra: Háje

 

 

- Soudruhu Staline,

co nás nemine?

Co náš svaz stihne?

Sorry, Bolševiku

jen se támhle trošku

mihne, sorry

 

 

- Do sprostonárodní říkanky:

z výšky padajících hoven

jak hrách hozený na zeď

dolu! Tam každý je roven

učím se to nazpaměť

Krysy a kávovar

 

Jako básník jenž román zkrátí, do veršů

mrhám časem na ničem

vidím zde krysy s mouchama

nebo jsou to hrdí potkani?

Mlýnský kávovar vytváří meluzínu

neposedný hrošík Olda s dalšíma hrochama

odpolední kázání v Bibli

hlava - bez očí - duší

moc jí to nesluší v kýbli

taktika limuzíny běsní v usni

kávovar a krysy

co je dnešní básník?

Chasník hledající staré mistry

vezme větu, slova zamíchá

dochutí depresí a jistou averzí

ni slovo nazmar!

Ve slávistické kavárně

točí bogie wogie

všem kritikům zdar

krysy a kávovar

dokonalá báseň magorů

ale ano, dám si margotku

sladkou dobrůtku zrady

básník se své rady

dovolá. Libidální vlhkost

vlastního trestu, viny a animy

krysy a kávovar

nepotřebují dvojité S

neb rukáv plný kárových es

krysí král si (ti) zvoní na umíráček

v dáli zazní: na zubní kartáček

děkuji lásko za pomoc

kroutící se masa

prázdných rovných řádků

krysy a kávovar

původně čistých

skutečně pěkné téma

sex, smrt, incest

pro báseň básni

co tě nemá? Vydáš, vyděláš

...

Na kafe a cigára

na krysy a kávovar

... 

Apatie

 

Jsem apatický archanděl pondělního šílenství

jsem nacucaná školní houba pěkně hnusná

možná i hniju, možná i zevnitř

nekončící pocit vrcholného patosu

nikdy nekončící pocit

jakožto i podzim je nekonečný

v našich srdcích

v našich myslích

v našich střevech

a syn Ďábla nám je potají

rve, takhle se spojuje

nespojitelné

očistec a peklo sychravé potají

a Presley žije vole

a nikdy nemá syn Ďábla

takovou sílu jako v pondělí

a nikde nemá takovou moc

jako v matičce Praze magické

nám nepoetickým tulákům (věčně spícím)

je to naprosto u prdele

nám je to jedno...

Všechno jedno...

Do jednoho...