Jezinka.Jezinka

Jak nejím vepřové, tak u téhle pohádky bych si snad i jitrnici dala. Nebo aspoň hlt piva z potoka.

"Dařbujáne? Co je tohle za motanici? Tys mě napálil!" "Kmotře, vždyť ty jsi na mě jako na cizího!" "To uvidíš, až tě dostanu." Jedna z klasických nedělnícho pohádek, kde kmotr Smrťák není cizí, ale nejspravedlivější ze sousedů široko daleko.

Ty nepoužíváš make-up? Proč? Vypadala bych stejně, akorát v barvě. V mojí barvě něco neměli? Družičky nenosí černou. Neměl bych přinést něco pro tvou matku? Jo, dřevěnej kůl a krucifix. A při líbání má znít hudba!

Jsi zlobivá, jdi za dveře a vrať se, až z tebe bude hodná holčička. Tak tady hlavní hrdinka není poslaná za dveře, ale vrátít se smí taky až poté, když už bude hodná. A taky až potom, kdy někdo uhodne její jméno.

Není to kouzelná, líbezná, miloučká pohádka. Ale princ dostane takovou lekci a Sorfarina je takovou kombinací Xeny (stran soběstačnosti) a Angeliky (stran umného užití ženských zbraní), že už z principu nemůžu jinak.

Rytířská pohádka o odvaze, čestném slově, zradě a ošklivém oblečení. Odjakživa mám slabost pro příběhy vyprávěné ve verších.

Vybavuju si, když tahle pohádka byla nová (už toho taky hodně pamatuju, ale to je spíš tou cvičenou pamětí než věkem, zatím), že se v nevím jakém časopise, který odebíral jeden rodinný známý, objevil článek v rubrice "nemusíte se mnou souhlasit", který Jasněnku totálně rozebral a udupal. Bylo to hodnocené jako násilné, křečovité a příliš brutální dílo, které by děti vůbec vidět neměly. Mně se to líbilo už tenkrát (přiznávám, že svou roli v tom sehrálo i to, že od dětství znám Sluneční paní a říkám jí teto). Drdovy pohádky jsou skvělé, však taky jejich vydání v mé knihovničce je pěkný salát, jak to bylo (a je) často čtené. A vůbec, může být film, kde se létá, špatný?

Takhle nějak by si moje sestra představovala jako dítě ráj. Jako tu chaloupku, kde bydlela Ančička. Takových psů. Kopretina je fešák (to je ten černobílý pes, no .. ten který nesl prsten) a je za hvězdu nejen v téhle pohádce. Schéma - z průšvihu k bohatsví přišel se mi taky líbí. A císař Vetchý je sympaťák, že bych na pár dní zkusila i monarchii, ač jsem přesvědčením zastánce občanského státu.

Když to pojmu jako film o výcviku ptáků, je to špatné, protože se toho dovíme minimum. Když to pojmu jako romanci milostného trojúhelníku, je to špatné, protože to je dvojice a malý roztoužený přicmrndávač, o kterého nestojí nikdo, i když ho všichni mají tak nějak latentně rádi. Když to pojmu jako pohádku, je to špatné, protože to nemá lautr žádný příběh. Je to hodně subjektivní, ale krásná Formína má ukníkaný hlásek, který mě u žen popuzuje od školky (u mužů taky, ale naštěstí mužští jedinci s takovými hlásky moc nemluví) a vypadá jako křeček, což je vzled, který se mi líbí u křečka, ale ne u člověka. Sympatický hlavní hrdina ani Kukura tohle zachránit nemohli. Moje hodnocení je částečně pocta člověku, který do tohodle filmu (i jiných) cvičil ta zvířata a moc hezky mi o tom vyprávěl.

Prvorepublikový příběh o tom, jak kominíci nosí štěstí, i když ho sami mít nemusí, o klukovi, co nechce být kominíkem a o knoflíku, který není kouzelný, i když by být mohl.